Když mi na dveře pokoje zaklepala ruka Floydové, nezbylo mi nic jiného, než jí otevřít a pozvat ji do toho holčičího bordelu, který náš pokoj skrývá. Prý, že na mě má prosbu, ohledně Sonoru, moje první reakce byla něco jako, „Pro Merlina, co po mě ta bláznivá ženská bude chtít?“ a ona se vytasila s tím, že mám ohodnotit její oblékání? A oblékání zbytku vedení školy? Překvápko?
Plížili jste se někdy za vedením školy jako smrad jen proto, abyste zjistili, co si oblékají? Nebo co nosí na nohách za boty? Jestli ne, tak to ani nedoporučuju, jednou omylem spadnete ze schodů, pak si vás všimnou, protože vám nenápadně uteče vaše kočka, ve výsledku vás pozvou k sobě do kabinetu, že jako prý na kafe, ale dostanete čaj. Což je docela velká zrada, to vám teda povím.
To by ale stačilo, zvratů mého života bylo dost, měla bych se dostat k hodnocení toho, co je naše vedení schopné vzít si na sebe, než poletím oknem z redakce, protože to všechno bude o mně a ne o tom, o čem to má být, že jo. A ten dopad by bolel.
Minerva McGonagall a její hábit s kloboučkem
Jsem si jistá, že naší paní ředitelku všichni znáte a víte, jak se obléká. Protože se obléká pořád stejně. (Paní ředitelko, ocenila bych, kdybyste občas změnila barvičku hábitu, vypadala byste rozhodně nadšeněji do života!) Každopádně, špičatý klobouk, mně osobně připomínající Moudrý klobouk, jen přidává na věku, rozhodně bych ho vyměnila, ať už za žádný klóbrc, nebo za nějaký, který se tváří mlaději. Tmavý hábit, občas černý, jindy tmavě zelený, taky zrovna nelichotí postavě O těch černých šatech pod ním ani nemluvě, vždyť to je pomalu deprimující, jak pak máme my, studenti, mít radost do života, když Vy jste permanentně připravená na pohřeb? Dávám tři body z deseti!
Aislynn D. Kavanagh a její fialové šaty na vrchu astronomické věže
Tedy, musím uznat, že odvahu na to, abych v tomhle modelu letěla přes polovinu školy, až na astronomickou věž, bych teda neměla, za to si Vás neuvěřitelně cením! Jenže bohužel, jsem slečnu zástupkyni zastihla jen v tenhle moment, a tak jsem na tu astronomickou věž letěla za ní, abych si stihla načmárat do bločku, co to vůbec má na sobě. Tmavě fialové šaty, rukavičky po lokty levandulové barvy s perlovým knoflíčkem a stejně levandulové botky s páskem. Jestli můžu doporučit, rukavičky s perlovým knoflíčkem už nenoste, připomíná to dvacátá léta dvacátého století. A to nechcete. Boty jsem bohužel zahlédla jen na malou chvíli, ale ve společnosti jiného modelu by byly naprosto dokonalé, i jen s těmi šaty! Dlouho jsem se rozmýšlela, kolik bodů dostanete, za rukavičky jsem jich musela pár strhnout, ovšem, šaty s botkami, dohromady krásná kombinace, (A když příště vynecháte ty rukavičky, budete mít celé mé srdce!), krásných sedm bodíků z deseti!
Charlotte Floyd a všudypřítomné modely na hodinách mytologie
Bohužel, jsem si pro popsání musela vybrat jen jeden model, což mě neuvěřitelně mrzí, protože kdybych měla zhodnotit všechny profesorčiny modely, tak jsem v sedmém nebi! Jednoduché červené šaty, které jsem zahlédla na první spojené hodině mytologie. Pro Merlinovy trenky, dokonalost! Ničím jiným to snad ani nedokážu vystihnout. Ať už se zaměřím na tyhle šaty, které na Vás strhnou pozornost, nebo snad jen na šaty. Každopádně, ten Nebelvírský odznáček na hrudi krapet zkazil dojem. (Což říká mé Havraspárské já.) Jinak nemám moc co vytknout, tmavé vlasy zaručují, že nevypadáte jako z cirkusu. Na boty jsem bohužel neměla moc čas koukat, snažila jsem se dávat pozor na hodině. Krásných devět bodů z deseti!
Pro dnešek už módního kritika stačilo, příště se ale podívám na pánskou část vedení, tak uvidíme, jak zbytek našich nejvyšších dopadne!
Ta, co si na každém modelu oblečení najde něco špatného,
Lilyan Hill, Havraspárské sluníčko