Začíná nový školní rok a já mohu s naprostým klidem prohlásit, že jste mě, drazí obyvatelé Bradavic, nezklamali!
S pozvolna se vybarvujícím listím stromů se pomalu, ale jistě, začínají vybarvovat i někteří studenti a že jsou to barvy vskutku pestré, to se, milý čtenáři, za chvíli přesvědčíš na vlastní oči!
Nejen studenti však touží po věčné slávě, kterou stránky mé rubriky nabízí, do hledáčku mých ptáčků štěbetáčků se tak nenápadně dostávají i starší jedinci a jeden z nich měl dokonce start roku tak famózní, že ho s klidným svědomím mohu prohlásit za Frajera měsíce! Zda mu však tato sláva přinese ze strany studentstva nehynoucí obdiv, či spíš nekonečnou nenávist, to je vskutku ve hvězdách. A mě, milý čtenáři, nezbývá, než tě pobídnout, ať si naliješ kakao, vytáhneš své oblíbené sušenky a pustíš se do čtení!
FRAJER MĚSÍCE
Utíkáte nočními chodbami, nervózně nakukujete za každý roh a v hrudi se vám pomalu hromadí jisté napětí. Napětí, které se zvyšuje s každým tlumeným, šouravým krokem, který za sebou uslyšíte. Napětí, které jako by křičelo, že už si pro vás jde!
Za chvíli už vidíte blížící se světlo lucerny, které osvítí malou mourovatou kočku, a k vašim uším dolehnou krákavá slova: “Ale ale ale. Nevhodné místo jste si zvolili pro cukrování, vy dvě hrdličky…”
Milý čtenáři, představuji ti našeho známého a všemi nenáviděného milovaného, ARGUSE FILCHE a jeho sbírku uličníků!
Jedna, dvě, Argus jde, Argus si jde pro TEBE!
Neuplynul ještě ani měsíc od začátku školního roku a Hrad už žije i po nocích! Kolik dušiček tajně doufalo v nějaké ty noční hrátky ať už v jakékoliv podobě, to nevíme, co ale víme určitě, je, kolika těchto hrátek se zúčastnil i náš (ne)milovaný školník!
No ano, Filch zřejmě zažívá nějakou partnerskou krizi s paní Norrisovou, jelikož po dlouhé době je zase k vidění v nočních chodbách Hradu! A že se jedná o úkaz vskutku unikátní jistě potvrdí každý, kdo ho viděl funět po chodbách s šílenou září v očích značící neutišitelnou touhu po setkání s ponocujícími dětmi. Kdo chce tuto atrakci vidět na vlastní oči, nechť po večerce vykročí ze společenské místnosti. Buďte si jisti, že jen vystrčíte nos, už vám bude toto zjevení dýchat za krk!
O tom se koneckonců přesvědčila už celá řádka studentů. U některých, jako je třeba havraspárská slečna Tretyakovová, či nebelvírský hoch Alborn se svým zmijozelským kamarádem Dunkenem, bychom tyto “nehody” mohli připsat nováčkovské neznalosti prostředí, ovšem jsou tu tací, kteří se na nováčkovskou smůlu vymluvit nemůžou. Třeba takové zmijozelské trio Belton, Leroy a McClairová. Sice nebyli dopadeni všichni spolu, to ale nemění nic na tom, že taková amatérská chyba, jako nechat se chytit při porušování večerky, je víc než politováníhodná. Kdo by si však myslel, že se s touto šesticí náš školní stopař spokojil, byl by na omylu! Nene, přátelé, výkonnost tohoto stvoření je až šokující! V následujících dnech si počíhal ještě třeba na mrzimorskou slečnu Wardovou, která se po nocích snažila dohnat resty ve cvičebně, a nedělám si iluze, že existuje ještě celá řádka nešťastníků, kteří s ním měli tu čest také, ale nějakým záhadným způsobem unikli pozornosti našich školních drbačů.
Je mi ale jasné, milý čtenáři, že nudný seznam ponocujících dětí není to, po čem tvé oko touží. A právě proto jsem si pro tebe na konec tohoto tématu nechala pikantnůstku přímo fámózní!
Bít, či nebít? To je oč tu běží!
Sice by se mohlo zdát, že je pan Filch přímo posedlý školním řádem, ale událost z prvního vyučovacího týdne by tě, milý čtenáři, mohla přimět tento názor ještě zvážit. O čem je řeč?
Zatímco s většinou těch přistižených chudáků to byl celkem rychlý proces následovaný buď odtažením ke kolejnímu řediteli nebo případným propuštěním, doplněným o procítěné brblání a prskání (paní Norrisová má zřejmě na svého partnera vskutku nezanedbatelný vliv!), tato příhoda se nesla v trochu jiném duchu.
Když školník ve Vstupní síni narazil na řvoucí duo lvice Smithová a havran Royal, nejenže je okamžitě nezahnal do postelí, ale ještě si z toho dramatu udělal vyloženě divadelní zážitek. Dokonce si i sám přisadil, když ty dva dramatiky začal hecovat k větším scénám! Skoro to vypadalo, že doufá, že si dají pěkně do zubů. Když mu však toto potěšení dvojice nedopřála, rozhodl se, že se o další drama, tentokrát v podobě studentské praxe v drhnutí záchodků sdílenými čistícími prostředky, postará sám. Však proč po půlnoci budit kolejní ředitele, to by bylo přece neomalené! Zajímavé je, že podle slov Kořenářky z obrazu v pátém patře onomu výsledku nepomohl ani fakt, že slečna Smithová údajně nalezla zálibu v kopání nohou směr školníkův rozkrok. No, slečno Bianco, víme, že nebelvírské slečny jsou pověstné horkou krví, ovšem tohle už hraničí s naprostou hloupostí!
Jak můžeš, milý čtenáři, posoudit sám, náruživost pana školníka je vskutku ohromující. Pokud mu tohle nezajistí titul Zaměstnance měsíce, tak by se nad sebou měl pan ředitel Osmond zamyslet, jelikož výkonnějšího motáka na Hradě opravdu nenajdete!
(Už ne tak rychlé) RYCHLODRBY
Někomu se lýtka zapalují a někomu přímo hoří
No láska na hradě kvete, jako by byl první máj. Nebo třeba valentýn. A přesto, že k oběma zamilovaným svátkům je pěkně daleko, páruje se nám tu snad všechno, co je živé. A to dokonce i to, co je malé a mělo by ještě zůstat nevinné. No ano, už snad chybí jen nějaký profesorský románek, ale na ten jistě dříve či později také dojde, že?
Teď ale zpět k mému původnímu tématu. Řeč není o nikom jiném, než zmijozelské prefektce. Ta se rozhodla naleštit svůj nový odznak a ulovit na něj pořádnou straku. Vlastně havrana. Obrazy, ptáčci, nebo možná někdo z vás mi totiž donesl horkou informaci o tom, že se právě slečna McClairová intenzivně vídá s princátkem van Thornem a často se od sebe nemohou odlepit dlouhé hodiny. No není ta mladá láska rozkošná? Nebo snad že by nejbohatšího obyvatele hradu zlákala moc odznaku? Či chce naopak prefektka Elizabeth vládnout mocí nejen ze své pozice ale i z pozice majetku?
No, to se všechno jistě brzy ukáže, jisté ale je, že jediný dědic rodinného jmění a všeho majetku van Thorne je ve dvanácti letech vážně úlovek. Jen aby to McClairová nedělala jen kvůli Bartonovi, který se pasoval do role van Thornova podržtašky (a to vzhledem k jeho zranění opravdu doslova). Tak či tak, jsem si jistá, že zamilovaný van Thorne by se o svého dvorního nandavače jídla a nositele všeho možného podělil. A já mohu říct jediné:
Klaním se McClairová!
Soví drama u havranů
Netrvalo ani týden a v havraspárské koleji by se mohlo modrat i něco jiného, než barvy kravat a jiných kolejních serepetiček. A o čem mluvím? Sovy v sovinci totiž povídaly, že jistí havraspárští chlapci měli dost starostí s tím, aby jeden nebo druhý z nich nevyzkoušel, zda jsou skutečně havrani tělem i duší. A že se k tomu při té hádce v sovinci skutečně schylovalo, může potvrdit mrzimorská studentka Noah O´Haraová, která byla svědkem toho, když se oni dva havraspárci chystali vyhazovat navzájem z oken. No, nevím, kde to ti dva modří, totiž Aldon a Harrington, vyčetli, ale rozhodně tohle není etiketa, která by se k nejmoudřejší koleji na hradě hodila. Jděte si zahrát raději šachy, pánové!
Havrani vystrkují pařátky!
Jestli se o lvech říká, že jsou horkokrevní, někteří havrani musí oplývat krví přímo vařící! Jeden by čekal, že večery v Havraspárské věži se ponesou v duchu filozofických úvah, hraní šachů a četby odborných knih, ale chyba lávky! Chlapci Lucas Arnell a Montgomery Harrington tráví večery poněkud akčněji. Nejspíš byste pánové měli zvážit možnost návštěvy tělocvičny, to byste pak k boxování nemuseli používat cizí obličej, ale boxovací pytel jako normální civilizovaní studenti!
Jako by toho nebylo málo, když na incident došel profesor Kien, měl Arnell ještě tolik odvahy (nebo tak málo rozumu?), že se začal přít o oprávněnosti otázek pana kolejního. Panu profesorovi Kienovi byl dokonce po prohlášení, že chlapce nejspíš špatně slyšel, doporučen skvělý ušní specialista, takže pokud se mezi vámi nachází někdo s podobným problémem s nedoslýchavostí, můžete se obrátit na jednoho z výše zmiňovaných džentlemenů, jistě vám kontakt rádi předají.
Ani nevyžádané doporučení odborníka ale chlapcům ke štěstí očividně nestačilo. V následujících okamžicích padla spousta velmi expresivních výrazů na účet rodin obou havranů a vyšlo najevo, že pan Harrington měl být dokonce za podobné prohřešky vyloučen ze své bývalé školy!
Kdo ví, co je na tom pravdy, ovšem jedno je jisté – tito chlapci by spíš než ošetřovnu ocenili ledovou sprchu!
Žába sem, žába tam… kdo by je počítal?
A v havraspárské koleji zůstaneme i nadále. A to rovnou u nejmodřejší z modré krve – pana van Thorne. Ano, i naše modré princátko se občas zaplete do nekalých plánů, a co je překvapivější, některých těchto plánů je dokonce i strůjcem!
Téměř každý obyvatel Hradu si už musel povšimnout, že náš malý aristokrat má velkou zálibu v žábách. Dokonce se šíří řeči, že je považován za nejmladšího žabologa, kterého Bradavice kdy viděly. Ovšem já si myslím, že přesnější označení by bylo, že je jediným žabologem, kterého Bradavice kdy viděly. S novelou školního řádu ale náš žabolog schytal pořádnou ránu, jelikož omezení chovu mazlíčků se týká i kouzelníků s rodokmenem, a tak musel vymyslet, co se svým žabincem udělat. A v tu chvíli přichází na scénu pan van Thornem se svými kartelovými dohodami. Další z havranů se mu totiž zavázal, že při případné kontrole mazlíčků bude vydávat žábu Žabeátu za vlastní a jako by to nebylo samo o sobě už na pováženou, po uzavření dohody se po večerce odebrali na školní pozemky. Údajně na lov dalších žab (jako by jich už teď neměl víc, než je zdrávo!), ale co dělali ve skutečnosti, to zůstává záhadou. Však kdo by po tmě lovil ŽÁBY?
No pánové, takové porušování školního řádu je opravdu pod vaši úroveň, nemyslíte? Nebo snad pan van Thorne přehodnotil své zásady a obcházení pravidel už je hodné i džentlmena?
Tady Orel, tady Orel! Twiggy, máme problém!
Jak už sis mohl milý čtenáři povšimnout v předchozích příspěvcích, být patronem malých havranů může být opravdu poctivé sousto. A to i pro tak velkolepého orla jako je pan profesor Antero Kien. Problém sem, průšvih tam a člověk začne mít pocit, že mu to začíná trošku přerůstat přes hlavu. A to je v pořádku, však ne každý je tak odolný, aby zvládl překousnout, že děti, které se mají vyznačovat zodpovědností, důvtipem a jistou grácií, nalézají zálibu v boxování do hlav spolužáků, pěstování plísně nebo přespávání na chodbách. Jak už jsem řekla, být z takové situace v rozpacích je naprosto v pořádku a právě pro tyto případy tu máme, dámy a pánové, zbrusu novou a Bradavicemi nepolíbenou psycholožku, madam Twiggy!
Dle jejích vlastních slov, jsou dveře jejího jedovatě růžového kabinetu otevřené komukoliv, kdo si touží promluvit s naprosto cizí paní o svých nejniternějších problémech. Není proto divu, že už i náš Orel získal své předem rezervované okénko v jejím plánovacím kalendáři visícím před tímto doupátkem tajností. Zda se jedná o skutečná terapeutická sezení, nebo je v tom něco jiného, to s jistotou říct nemůžu, ale důvěrnost, s jakou spolu tito dva hovoří i na chodbách, je jistě na pováženou!
Jak ses mohl, milý čtenáři, sám přesvědčit, něco jako nuda na Bradavickém hradě opravdu nehrozí. Se zvyšující se aktivitou studentů, se zvyšuje i nadšení obyvatel hradních obrazů, kteří už pomalu uzavírají sázky, která dušička obsadí příčku Frajera měsíce v příštím vydání.
Moje doporučení tedy zní, dávej si pozor kde co tropíš, protože v Bradavicích začínají mít oči a uši už opravdu i zdi!
Keep calm I see you,
Tvoje BD
Vaše drby můžete nově posílat rovnou přes oficiální stránku Revelio, kde najdete v pravé sekci NÁSTĚNKY kolonku TIPY PRO DRBNU.
No a komu by psaní drbů nestačilo, mám pro vás všechny jednu informaci. 
