Velký dušičkový drbodaj

Počasí se nám pomalu ochlazuje, stromy shazují zažloutlé listy a čím dál víc studentů se začíná schovávat do klubovny nad šálek horkého čaje u krbu. S přicházející zimou se ovšem rozjela i školní famfrpálová sezóna a hradem se šíří nová vlna nadšení. První zápasy přinesly překvapivé zvraty, bolestivé pády, ale taky ještě bolestivější rány v podobě finanční újmy drtivé většiny hradu!
O čem je řeč?

Jak milý čtenáři, jistě tušíš, Bradavicemi se šíří nová studentská záliba v hazardu. Těžko říct, kolik studentů této vášni za tak krátkou chvíli propadlo, ovšem vezmu-li v potaz množství kyselých obličejů po obou zápasech, můžu  s klidným svědomím říct, že jich bude určitě víc než míň a vánoční nadílka řady bradavických obyvatel bude letos povážlivě skromná.

Famfrpál ovšem není jediný způsob, jak si ničit život. Spousta studentů zkouší s kolejními týmy a milovníky hazardu v tragičnosti držet tempo a když nemůžou schytat ránu potloukem nebo špatným tipem, schytají aspoň pomyslnou ránu mířenou na jejich sebeúctu. A že se občas jedná o celkem zajímavé úlety, můžeš milý čtenáři, posoudit sám.

Tak na nic nečekej a ponoř se se mnou do dalších řádků, zjistíš, že první pololetí v Bradavicích bylo, co se týče studentských i profesorských eskapád, více než štědré!

Vzteklina po havraspársku
Se začátkem nového školního roku bradavické vedení najalo novou posilu profesorského sboru v podobě školní psycholožky. To je samozřejmě chvályhodné, protože duševní zdraví studentů je nesmírně důležité. Ale co to zdraví fyzické? V havraspárské věži to totiž vypadá, že se začíná šířit vzteklina! Začalo to téměř nevinně, kdy se čas od času někdo z havranů trošku chytil, ovšem s postupem času je to vážnější a vážnější a v posledních týdnech to dochází do stavu, kdy ve spoustě případů teče i krev! Příkladem za všechny je incident, kdy se do sebe Alfie Barton a Effrigo Redsolle pustili s takovou vervou, že nejeden obyvatel hradu měl opodstatněnou starost o jejich zdraví. 

Že by za šíření této nemoci mohl nový trend chovu nadměrného počtu zvířat v havraspárských pokojích? Však minimálně takový pan van Thorne je touto zálibou doslova proslulý. A ty pokusy, které zkouší na svém žabinci? Kdo vlastně ví, čím se tam tento mladý vědec ve skutečnosti zabývá?

Prváček, sedmák, prváček, druhák, jenom támhle, to je snad jediná výjimka, sedí dva prváčci vedle sebe!
To, že s novým rokem připlula nová krev i do profesorského sboru, není žádným tajemstvím. A není ani novinkou to, že tato nová krev má za úkol zpříjemnit a uvolnit bradavickou atmosféru.. Co by však někoho mohlo překvapit je to, kam až tato benevolence zachází!

Pan profesor Fraser nejspíš došel k závěru, že systém bradavické výuky potřebuje trochu radikálnější zásahy, co se týká přístupu ke studentům. Kdo zavítá na jeho hodiny, může zažít unikátní seznamovací večírek se studenty doslova z celého Hradu! Co na tom, že polovina z nich tam nemá co dělat. Však kdo se chce vzdělávat, má Fraserovic dveře otevřené dokořán! A že je to příležitost více než lákavá zjistí každý sedmák, který na jeho prváckých hodinách sebere cenné body svým mladším spolužákům. Však co podpoří chuť se vzdělávat víc než to, že vidíte starší studenty, jak si tak pilně opakují učivo, které už mají znát i pozpátku! 

Kdo ví, co pana profesora přimělo k názoru, že je toto ta nejlepší cesta, kterou se má na své cestě bradavického učitele ubírat. Nebo je to čistě tou skutečností, že chudák Fraser nepozná rozdíl mezi jedenáctiletou slečnou a sedmnáctiletým mladým mužem? To by, milý čtenáři, bylo u někoho, kdo má dvě malé děti v prvním ročníku, celkem na pováženou, nemyslíš?

Šup zadnici do bahníčka!

Že havrani jsou létaví ptáci? Možná by to měl někdo připomenout havraspárskému střelci Montgomerymu Harringtonovi, jelikož on si zatím bere inspiraci spíš ve pštrosech a jejich zálibě ve strkání hlavy do písku. Tedy, v tomto případě spíš do bahna. Přiznám se, že mi není jasné, jakým zázrakem mohl tento tým vyhrát svůj první zápas, jelikož jak se říká, tým je silný jako jeho nejslabší kus. A něco mi říká, že i kdyby nikdo slabší v tomto týmu nebyl, je to bída i tak. 

Ale tak zázraky se zřejmě dějí a navíc, kde jinde by se měly dít, než na škole čar a kouzel v Bradavicích?

Kde stříkají endorfiny? 
Rozhodně na ošetřovně a nejvíc tehdy, pokud tam leží pobité famfrpálové týmy. Tedy sportovní rivalové. Své o tom ví tým Havraspáru a Zmijozelu. Ponorka totiž rozhodně nepřichází jen pod vodou nebo na pustém ostrově, kde ztroskotáte se svou partnerkou, ale i na ošetřovně, kde se banda po pohybu lačnících mlaďochů snaží co nejdříve zotavit pod přísným dohledem madame Pomfreyové. Nejhůře svá zranění a nucené vězení na ošetřovně snášely ctižádostivé a po výhře dychtící zmije. Ty nejen, že nezvládly vyhrát, ale jejich postoj k vyrovnání se s frustrací byl značně nesportovní! 

Své o tom ví Yoshito Hirakawa, tedy kapitán modrého, ehm ehm – vítězného, týmu a Montgomery Harrington, kteří to pěkně schytali od zelených dam Lewisové a Greenové. Ty se totiž rozhodly, že si vybijí zlost na někom, kdo je asi tak stejně bezbranný jako ony samy, a tak chtě nechtě zažehly plamen rivality, který teď rozhodně jen tak uhasit nepůjde.

A co se vlastně stalo? Tyhle dvě hadí dámy samozřejmě špatně snáší prohru – jedna kapitánka, druhá přemotivovaná nová chytačka, toužící se předvést – a nemohl to schytat nikdo jiný, než největší modrý faulař, samotný kapitán Hirakawa. To dáváš svému týmu tedy pěkný vzor Yoshito! Z čeho byl (ne)vinný kapitán zmijkami vlastně obviněn? Že jeho tým až přespříliš fauloval, že udělal vše pro odstranění chytačky a samozřejmě se do všeho připletl i Harrington, který se snažil čest modrého týmu bránit. Vznikla z toho taková mela, kterou ošetřovna dlouho nezažila. A pokud je pravdivé rčení “Sportem ku zdraví!” ráda bych vedení školy požádala o to, aby na ošetřovně s rozhádanými týmy spala i paní Twiggy a nebo ať se snad raději neuzdravují! Hádat se takhle před Vánoci, no styďte se, sportovci!

Připravte své záchody – nová kouzelnická nemoc na obzoru!
Jak jistě víš, milý čtenáři, kouzelníci trpí mnoha nemocemi – od těch opravdu hrozných, jako jsou mumlající příušnice, až po ty jemnější, jako je zelený palec. Doneslo se mi však, že v mrzimorské koleji se postupně začíná rozšiřovat ještě závažnější nemoc.

Projevuje se vcelku normálně, žádný postižený nemá viditelné příznaky, ale ve chvíli, kdy to nikdo nečeká, vydají za sebe jistý zvuk. Ne, není to ten, který se často vyskytuje při plynatosti, ale velmi se mu podobá. Prďácké! Ano, přesně takovéto zvláštní slovíčko. Prvně postihla mrzimorského Mattéa Grossiho a tomu se hned vzápětí podařilo nakazit Cadena Lockleara. Kdo ví, kam už se podařilo jí rozšířit dále!

Všichni to známe, ta slůvka, která se na nás zachytila od dlaždičounů, ale co je moc, toho už je příliš. Takže prr, pánové! Doporučila bych vám zachovat si tuto záchodovou tématiku v soukromí a pro jistotu navštívit ošetřovnu!