Vánoční ples očima praktikanta

Jak akci konanou 27.10.2018 (nonRPG) vidí Enzo Kale?

Společenská událost, která všem zvedá žaludek – zatímco slečny nadšeně poskakují sem a tam a snaží se všemožnými i nemožnými způsoby najít ty nejlepší šaty, účes, make-up a Merlin ví co ještě (ta moje to se mnou naštěstí neprobírá), pánové se zase snaží o to, aby se pod vlivem nátlaku svého okolí nesesunuli k zemi. Nejenom, že musíte vybrat kravatu, která se hodí ke garderóbě vaší dámy, navíc se do toho ještě musíte chovat jako dokonalý gentleman a ideálně ze sebe dělat po celou dobu plesu slouhu, abyste se na konci dočkali sladké odměny. Osobně lituji všechny, kteří nedovršili hranice patnácti let – a tím chci říci, že pro ně zkrátka platí dřívější večerka. Ehm, ehm. Ještě štěstí, že moje holka je relativně normální a chápe, že když se někde v mém okolí vysloví slovo „ples“, není mi úplně dobře a tudíž můžu být i na takovýhle akcích sám sebou!

Letošní vánoční slezina mi ale vzala vítr z plachet – ačkoli jsem měl po ruce připravený svůj soubor vtipů, které otravně opakuji kdykoli na jakékoli tancovačce, tentokrát jsem po něm nesáhl. Protože letos si organizátoři dali vskutku záležet. Smekám. Poté, co jste vystoupili z hradu vás mohla učarovat nádherná podívaná. Nejenom, že nějakej génius myslel na to, že plesy by se rozhodně neměly konat v zimě, protože po tom jeden akorát klepe kosu, ale do toho byla výzdoba absolutně neordinérní. Ledové postavy draků v nejrůznějších pozicích s žhavým srdcem uvnitř bych označil za kusy umění, které by se hodilo do muzea. Ale abych se vrátil k tomu, proč nám v mínus pěti stupních neomrzly prďky – zkrátka někdo seslal kouzlo na teplo. Ačkoli se nám na hlavy snášely sněhové vločky a všude kolem nás poletoval sníh, my jsme zkrátka udržovali jako správní teplokrevní živočichové příjemnou teplotu a nemuseli si pomáhat rychlou univerzální medicínou.

Po vstupu na plac by se jednomu zastavilo srdce. Víte, já nejsem extrémně dobrý tanečník a když jsem spatřil onu ledovou plochu alá kluziště, měl jsem chuť vzít roha. Ale ani tentokrát nikdo nezklamal a ve skutečnosti se jednalo o pouhopouhou iluzi. Po levé straně bylo vyvýšené pódium, na kterém v první fázi spočinula právě zástupkyně ředitelky Charlotte Floydová, vyhlašující začátek plesu. A ten nemohl být zahájen ničím jiným než tancem šampionů. Rád bych vám řekl, kdo tam byl s kým, ale Krum si zkrátka vybral nějakou blondýnu, Fleur nějakýho… kluka a co se týče Jasona Smitha, ten u sebe měl zrzku v podobě havraspárské prefektky Leslie Collins. A Jérome d’Aboville zase vyvolil kouzelnou vílu Ariel Campbell ze Zmijozelu. Pokud máte rádi tančení, jistě jste mohli přihlížet jejich kouzelnému waltzu, já jsem se spíš soustředil na bar. Ano, ano. Ohnivé a ledové pití. Nebojte se, nenarážím na žádnou whiskey nebo absinth, naopak se jednalo o ovocné nápoje v rozkošném hábitu. Pokud jste byli hladoví, jistě vašemu čumáku neutekla vůně jídla. V nabídce byla ohromná spousta pochutin vhodných na nabrání trochu toho tuku do stehen. Co víc chtít? Hranolky. Ehm. Ne. To se na plesy přece nehodí.

Poklonu bych milerád složil orchestru Filliuse Flitwicka. Bylo to jednoduše kouzelné. Víte, já si na vážnou hudbu moc nepotrpím, stejně tak na tancování, ale s mojí hvězdnou partnerkou to zkrátka šlo samo. Celá ledová plocha, kluziště, tancovací prostor byl v tu ránu zasažen nepřeberným množstvím (ne)šikovných nohou. Pokud neumíte tancovat, nemějte strach, ono se to v tom davu ztratí. Osoby, které se pyšní cejchem „forever melouni“ ovšem nezůstali stát stranou… Nedaleko baru bylo další lákadlo, ve kterém se nacházelo nepřeberné množství úkolů. Za jejich splnění údajně došli nějaké odměně. Co jsem se tak doslechl, primárně se jednalo o společenské a seznamovací hry, které je měly uvést trochu mezi ostatní účastníky. Vzhledem k tomu, že se jednalo o noblesní, mezinárodní událost nechápu, proč měl jeden druhému skákat do náruče, ale budiž.

Romantické duše se také mohly odebrat ke stolu s lampióny, na který stačilo napsat svoje přání a následně nasednout na lodičku a vyplout vstříc záři hvězd. Tu noc byla mimochodem kouzelná. Následně zapálit plamen a sledovat, jak se vaše přání vznáší až do nitra samotného vesmíru – nuže, nekažme si tuhle vznešenou a noblesní myšlenku tím, že prdne, ztratí se v atmosféře a padne k zemi. Osobně doufám, že se přání kohokoli z aktivistů vyplní. Pokud si tedy někdo nepřál to, abych byl zas holohlav. Jednou to stačilo. Jasňačka?

Za vrchol večera bychom ale mohli určitě považovat právě příchod kapely. Sudičky. Mezinárodně známé, proslavené a opěvované pro jejich genialitu. Polovinu tváře Donaghana Tremletta zakrýval v první chvíli jeho vlasový porost, nuže při svých basových představeních s nimi pohazoval tolik, že si dámy jistě mohly povšimnout barvy jeho očí. Gideon Crumb si klasicky ošmatával svoje dudy – žádné strachy! A tím mám opravdu na mysli hudební nástroj. Rozjel to i Heatcote Barbary ve společnosti Hermana Wintringhama, kteří hráli na svoje strunné nástroje, a ačkoli loutna a kytara vypadají značně nesourodě, nakonec jistě vytvoří perfektní harmonii. Kirley Duke! Celosvětová senzace v růžových šatečkách nechyběla. Fialová kytara vysílala díky osvětlení prasátka na všechny strany a dav šílel. Merton Graves v první chvíli působil jak bez života, nakonec tam vletěl ve vší parádě – přeci jenom tahat s sebou celý violoncello není žádná sranda. Parťáci v podobě bubeníka Orsina Thrustona klasicky  zahaleného v zelené kapuci Robina Hooda a zpěváka Myrona Wagtaila zkrátka předvedli naprosto perfektní představení. Nevím, co si o tom myslíte vy, ale klasicky bychom za lístek na takovou kapelu platili kdo ví kolik galeonů. Nuže, kasička naší školy je asi poloprázdná. Poděkujte Floydové!

Během plesu jsme všichni měli všelijaké možnosti náplně volného času – od plnění úkolů, jezdění si na lodičkách, společenského družení, tance, seznamování se až po sezení na židličce a dloubání se v nose. Já osobně jsem si ho neskutečně užil, o čemž určitě i svědčí to, že jsem tam vydržel jako jeden z posledních. A už jenom to je indikátor toho, že to letos stálo skutečně za to. Nejenom díky pohledům na dámy v šatech. Tuhle atmosféru by jistě záviděla i mlha nad rybníčkem Brčálníkem.

E. K.

0