Poslední týdny mezi studenty šumí jedno téma – mezikolejní bradavický turnaj. Příležitost, jak získat jistou prestiž sobě samému, jste-li z těch arogantních typů, co si chtějí nahonit ego, anebo dopomoct své koleji k získání závěrečného poháru. Nikdo z nás neví, co se děje v hlavách jednotlivých soutěžících – a od toho jsem tady já, John Brown, abych vás provedl prvním týdnem turnajového klání. Schovaný za pergamenem a brkem jsem pečlivě pozoroval jednotlivé účastníky a s některými z nich jsem i hovořil, jen abyste vy, čtenáři Sonoru, dostali exkluzivní informace. Taková významná událost, jako je mezikolejní turnaj, se neobejde bez jisté dávky intrik, podvodů a nečisté hry, a já vám mohu slíbit, že nic nezůstane pod povrchem. Vítám vás tedy u prvního dílu Turnajového oběžníku.
Prvním úkolem, jak jistě všichni víte, bylo hledání klíče v bradavickém komplexu. Nelehký úkol, vzhledem k tomu, jak je náš hrad rozlehlý, plný tajuplných zákoutí a tmavých rohů. Snad proto, ačkoliv nikdo nebyl vyloučen, odstoupilo hned několik jedinců, mezi nimi i Chelsea Rubenová. Proč se tedy právě ona rozhodla odstoupit ještě předtím, než začal skutečný souboj?
„Proto, aby ses mě přišel vyptávat to rozhodně nebylo. Kdybych věděla, že strkáš ten svůj arogantní nos i do tohohle, tak bych nikdy neodstoupila. A teď, vypadni.“
Chelsea Rubenová
Vážené čtenářky a vážení čtenáři Sonoru, kdybych byl býval zůstal u této studentky déle, pravděpodobně bych přišel o oko kvůli podlému útoku vidličky, což svědčí o agresivní nekontrolovatelné nátuře nebelvírských studentů. Sonorus ale v tomto případě přináší revoluční informace! Ze spolehlivého anonymního zdroje se nám doneslo, že se Chelsea vzdala svého místa proto, že je mezi ostatními soutěžícími její tajná láska! Kdo to je, to naši redaktoři stále zjišťují.
Dostali jsme slovíčko i od další účastnice, která odstoupila, a to Mellisy Green:
„Já jen ten klíč prostě nemohla hledat… O prázkách jsme se s Tylerem vsadili, že- prostě jsme měli sázku a já to prohrála a musím mu do konce roku dělat podržtašku. No a on si vymýšlí fakt šílenosti! No a jak bylo to první kolo, tak já furt nic nemohla najít, už zbývalo jen pár dní do konce no a to jeho blbečenstvo si prostě usmyslelo, že mu mám vyprat fusky. Věř mi, že to by nikdo dělat nechtěl, přísahám, že v nich žily celé kolonie bereberek (originální výpověď, poznámka redakce) a všeho možnýho dalšího, a já jak to drhla, protože si vydupal, že se to musí prát v ruce, tak mi ta voda stříkla do očí! Takže znova, neodstoupila jsem. Alespoň ne dobrovolně…“
Mellisa Green
Jak se tedy zdá, Tyler Belton začíná s pěkně špinavou hrou, a to doslova. Praní špinavých ponožek zde v redakci zařazujeme k toxickým zbraním, a jsme jen zvědaví, s čím tento proradný zmijozel přijde příště.
I v jiných částech hradu došlo ke konfliktům, tentokrát ale bez romantického motivu. Došlo k hádce na odpočívadle ve třetím patře, kde se údajně Andrew Roberts dostal do křížku s Sorn Petillon, která mu nakonec klíč vyfoukla přímo před nosem.
Mluvil jsem i s úspěšnými hledači z řad primusů, a to se Svennem Lovlandem. Ten se vydal hledat klíč navzdory svým zraněním – otřesu mozku, polámaným žebrům a zlomenině nohy. Tvrzení, že se pro to někteří studenti hodlají zabít, není tedy tak daleko od věci:
„Trvalo mi ho najít dost dlouho, mám takový dojem, že všechny klíče, které byly schované od něco jednodušeji, byly už nalezeny, a proto jsem nad tím trávil opravdu hodně času. Nakonec jsem ho našel v umělecké místnosti, kterou jsem šel navštívit vlastně i proto, abych si na chvíli odpočinul, a proto, abych se tam po klíči podíval, protože to byla jedna z místností na mém seznamu, kam jsem ještě nezavítal. Byl schovaný dost fikaně v té vyšší části podkroví, kam podle mě snad ani moc lidí nechodí.“
Svenn Lovland
Někteří z řad studentů, ač neúmyslně, začali šířit dezinformace. Již během týdne jsem si všimnul, že spousta mrzimorských studentů se opakovaně vracela k famfrpálovému stadionu, až musela zasáhnout madame Hoochová. Důvodem bylo rozebírání jednotlivých tribun kouzly Bombarda, kvůli čemuž za sebou nedbalí mrzimorští studenti zanechali pěknou spoušť. Severní tribuna a příslušné lavice jsou stále zpřeházeny a rozebrány, a jak se vyjádřil pan školník Filch, „za jeho mladých let se za tyto prohřešky věšelo ve sklepení za palce u nohou“. A proč? To nám může říct Benjamin Tarlow:
„Klíč? No, já ho vlastně našel docela omylem. Minulej tejden sem po tréninku na hřišti uklízel pomůcky, páč pár míčů zapadlo pod tribuny, tak sem tam vlez, no zapomněl sem se sklonit a jebnul sem se do čela o jeden z těch dřevenejch trámů. To mě donutilo se rozhlídnout pořádně, páč sem se chtěl kouknout, kterej z těch trámů se mi chce za něco pomstít, no a v tom sem si všim, že na tom vedlejším se blýská jakejsi velkej hřebík. Teda, nebyl to hřebík, von to byl jeden z těch klíčů, což sem zistil, když sem došel blíž. Vůbec by mě nenapadlo, že by tam moh bejt schovanej. Ničeho podivného jsem si nevšim, jen sem se o svým nálezu zmínil ve společence, takže hodně mrzimorskejch pak po zbytek tejdne podnikalo docela častý výpravy na stadion, páč to tam chtěli celý prošmejdit.“
Benjamin Tarlow
Co se dá dělat, některým musí klíč doslova spadnout na hlavu, aby si ho vůbec někdo všimnul. Podobně na tom byla i Railly Saviyer:
„Původně jsme ho chtěli jít hledat společně s kamarády do Pamětní síně, ale pak z toho nějak sešlo. No přiznám se, že najít to nebylo jen tak. Chviličku to trvalo. Očekávala jsem, že to bude nějak začarovaný, nebo schovaný v nějakém haraburdí. Nakonec se mi ale podařilo ho najít v jedné místnosti, která je označovaná za klubovnu. Znáte tu místnost? Někdy si tam chodím číst, nebo odpočívat. Na jedné stěně visí řada pohyblivých obrazů. A jak jsem si tak četla a sluníčko zasvítilo do místnosti. Něco se na tom jednom pohyblivém obraze zalesklo. Nedalo mi to a já se to vydala prozkoumat. A představte si. Ten klíč visel jednomu tomu pánovi z obrazu na krku jako nějaký přívěsek na řetízku. Nejdřív mě nenapadlo, že je to ten klíč, co máme hledat, ale pak mi svitlo. Nechtěl mi ho dát a dohadoval se mnou. Očividně se mě ten chlapík snažil zmást, ale nakonec ten klíč z toho obrazu vypadl a já ho vítězoslavně ukořistila.“
Railly Saviyer
Po doptávání jsem z Railly vymámil, že její společníci jsou Hope McEvoy a Tyler Belton, na které by si jistě ostatní soutěžící měli dát pozor. Turnaj je samozřejmě individuální aktivitou, nicméně pravidla tvoření pomyslných týmů nezakazují, a tak se z této trojice stává nebezpečný element, se kterým je třeba počítat.
Vážení čtenáři, tím se první díl Turnajového oběžníků blíží ke konci. Co jsme se dozvěděli? Vznikají první podlé týmy, studenti rozkládají hrad na prvočástečky a mezi soutěžícími začínají figurovat osobní vztahy, vedoucí až k odstoupení ze soutěže! Povede se Tylerovi otrávit dalšího spolužáka? A ke komu chová Chelsea něžné city? To a mnohem více se dozvíte v dalším díle Turnajového oběžníku! Jménem Sonoru se s vámi prozatím loučím a nezapomeňte – další týden, v tuto dobu, další Turnajový oběžník.