V posledním článku se nám historie Stříbranova poněkud zamotala, stejně jako Isoltin život. A jelikož jste nepochybně zvědaví, jak se celá tato situace vyvíjela dál, trochu si ji přiblížíme.
Isolt obětovala svého jediného přítele za dva chlapce, kteří ani nemuseli přežít. Naštěstí se ale stalo, že přežili, a k svému potěšení a úlevě zjistila, že mají kouzelnické nadání. Chadwickovi a Websterovi kouzelničtí rodiče, pan a paní Bootovi, je přivedli do Ameriky za slibovaným fascinujícím dobrodružstvím. To skončilo tragédií, když se rodina vydala do lesů a narazila na Stínoděsa, tvora, kterého neznali a zaměnili jej za obyčejného zahradního Bubáka. Pan Boot se pokusil na tvora seslat Riddikulus, což mělo za následek to, čehož byli William a Isolt svědky na mýtině.
Chlapci byli vážně nemocní prvních několik týdnů a Isolt se neopovážila je spustit z dohledu. Dělalo jí starosti, že kvůli své neodkladné naléhavosti zachránit děti nemohla dopřát jejich rodičům řádný pohřeb. Když nakonec Webster a Chadwick vypadali, že už je jim dost dobře na to, aby je nechala na pár hodin samotné, vrátila se do lesa s úmyslem vytvořit hroby, které by chlapci mohli v budoucnu navštěvovat. Když dorazila na mýtinu, spatřila ke svému překvapení mladého muže jménem James Steward. Ten byl také z osady Plymouth.
Postrádav rodinu, která se s ním dostala do Ameriky, vydal se je úporně hledat na vlastní pěst. Isolt pozorovala, jak označil hroby, které vlastnoručně vykopal, a poté vzal dvě zlomené hůlky, které ležely vedle rodičů Bootových. Zamračeně si prohlížel jádro z blány dračího srdce, které vykukovalo z hůlky pana Boota, a poté s ní zkusmo mávl. Nevyhnutelně se stalo to, co vždy, když nečar mávne hůlkou – vzbouřila se. James odletěl pozpátku přes celou mýtinu, narazil do stromu a upadl do hlubokého bezvědomí.
Probral se v malém přístřeší ze dřeva a zvířecích kůží, aby zjistil, že je v péči Isolty. Nemohla před ním skrýt svou magii v tak malém domku, především když míchala lektvary pro Bootovy chlapce a ještě k lovu zvěře používala svou hůlku. Isolt měla v plánu Jamesovi vymazat paměť hned, jak to bude možné, a poslat ho zpět do kolonie.
V mezičase bylo příjemné mít u sebe dalšího dospělého člověka, se kterým si mohla poklábosit – a ještě k tomu takového, který si mezitím velice oblíbil oba dva chlapce a pomáhal je zabavit, mezitím co se zotavovali ze svých zranění. James dokonce pomáhal Isoltě sestavit kamenný dům na vrcholku hory Greylock. Vytvořil použitelný návrh domu, protože býval v Anglii kameníkem, a Isolt jeho návrh proměnila jednoho odpoledne ve skutečnost.
Isolt pokřtila svůj nový domov „Ilvermorny“ (nebo-li „Stříbranov„) po domku, v němž se narodila a který Gormlaith zničila. Každým dnem si Isolt slibovala, že dalšího dne již Jamesovi vymaže paměť, a každým dnem se Jamesův strach z magie stával menším a menším. Až to vypadalo, že nejjednodušší způsob, jak situaci vyřešit, je přiznat si, že jeden druhého milují, vzít se a říct si, že přesně tak to má být.
Nuže, něco se nám objasnilo, něco se nám ještě více zašmodrchalo – a jak tohle celé dopadne? Co by na Isolt, která si vzala nečara, řekla Gormlaith? A co chlapci, zůstanou už s Isolt?
Za redakci Sonoru,
Iris Avathia Leithold
