A je to tu zase, spolužiaci, druhý diel dobrého skutku! Koho teda nominoval na potenciálne dobrého človeka chrabromilský prefekt Jamie Lockwood? Podarilo sa mi dotyčného nájsť a zdarne vyzískať odpovede? Alebo ma kleplo niekde uprostred schodov, keď som sa už stýkrát musela vrátiť z veže do podzemia a z podzemia do veže? Držte si klobúky, pretože ja sa nevzdávam a som odhodlaná ten dobrý skutok vypáčiť z každého! I keď možno až v priebehu času... ale to je už o inom! Vrátime sa k druhému dielu, pretože ďalším nominantom sa stal...
-
-
Do roku 2005 dobrým skutkom napred! – I.
Na Nový rok sa všetci zaoberajú ohňostrojmi, prípadne nestíhajú v práci, iný sa trápi pokašľanými skúškami a testami, niekto si vypisuje nový bucket list s predsavzatiami na ďalší rok. V jednu dlhšiu chvíľku v istý podvečer nedlho pred vianočnými prázdninami som však ja došla k myšlienke... prečo si o sebe či ostatných pamätáme hlavne to zlé? Prečo všetky drby majú negatívny podtón a prečo musí byť v každých novinách nejaký bulvár? Prečo po nich ľudia tak veľmi bažia? Veď je to stále to isté dokola. Ale viete, čo nie je stále to isté dokola? Pýtať a rozpomínať sa na to dobré, keďže práve tie častokrát maličkosti sú práve to, čo…
-
Rozhovor se Santou Ředitelem
Volejte sláva, pupíčci! Zapalujte prskavky, zpívejte koledy! Rozhovor se Santou ředitelem je tady. Pekl se na 200 stupňů a voní skořicí! Tak si ho užijte.
-
Kam se vydat v Bradavicích?
Snad každý to známe. Nevíme, kam se vydat s dívkou či chlapcem našich snů, nebo jen prostě bloudíme po hradu a nevíme, kam zapadnout na chvíli klidu. Mně už se to taky několikrát stalo, a tak jsem se vydala do společenské místnosti a jednoduše se začala vyptávat. Zaskočila jsem pak i jinam nebo si pár lidí, co mi chtěli odpovědět, zeptala na chodbách. Dokonce se mi podařilo odchytnout i pár profesorů! Úkol byl jednoduchý. Zeptat se co nejvíce lidí, kteří budou ochotní odpovídat na pět otázek ohledně jejich oblíbených míst v Bradavicích, a pak je vám zde poskytnout. Jak mi to tedy šlo, a hlavně jak mi odpověděli, se teď…
-
„Jako nezaujatý rozhodčí říkám, že to má Nebelvír v kapse.“ Smith a Harrison promluvili
Famfrpál poslední dny hýbe celou školou. Ať už tomu sportu, kde se celkem čtrnáct lidí na košťatech prohání vzduchem za čtyřmi míči, zatímco některé se snaží chytit, některé si přehazují a některým se zase vyhýbají, rozumíte nebo ne, faktem je, že je náplní většiny konverzací. Příchod nové sezóny nepřinesl ale pouze nové sestavy, nýbrž i posilu do řad rozhodčích – Lyonnella Smithe a Bryana Harrisona. Dva bývalí chytači Nebelvíru, kteří jsou natolik objektivní a nezaujatí, aby mohli soudit famfrpálová utkání naší školy. Nebo ne?
-
Příčná ulice v chaosu?
Zdraví vás já a zase já, úžasná Rita Holoubková, která je na každém rohu ulice, při každém špitnutí človíčka na balkoně, u každé události, jak už malé, tak velké, a na všechno přijde. Ptám se sama sebe, co se to pro Merlina děje v našem světě? Lidé nechodí do společnosti, jsou zavření doma. Choulí se někde v rohu, přičemž si já osobně myslím, že jsme v bezpečí všude stejně a není třeba dělat tato hrozná opatření, co nám dalo Ministerstvo. (pozn. red. To neznamená, že je máte přestat dodržovat!) Na tento popud jsem se vydala do Příčné ulice, která vždy žila velmi rušným životem, lidé chodili v dlouhatánských hadech z…
-
Když si myslíte, že je Lewis nenormální, a on je tuctový…
Rozhovory jsou super. Dělá mi radost se pohybovat po hradu a zkoumat nejodlehlejší místa, která jen tak nenavštívím. Tentokrát moje kroky vedly k mrzimorskému kolejnímu, o jehož kabinetu jsem slyšela až až, no nikdy jsem se tam neukázala, protože nebyl důvod, že jo. Tentokrát už asi prostě nastal čas to tam okouknout, takže hurá do toho! Popravdě, čekala jsem snad všechno, ale ten nahnědlý chlupatý koberec, který se táhl po zemi, mi přišel dost kýčovitý, ale co už, každý má jiný vkus. Řekla bych, že dominantou celé místnosti by mohl být právě ten podivně malý krb s plápolajícím ohněm uprostřed léta. Klasické vybavení, dvě křesla, malý stůl s kopou papírů,…
-
Adelle I. Martell: O prefektech, povinnostech, předsudcích a dalším
Jako začínající redaktorku mě čeká nelehký úkol. Napsat svůj první článek tak, aby byl alespoň trochu k světu. A dokázat, že nejsem takové poleno, na jaké vypadám. Nebo jsem, ale usilovně se snažím tvářit, že ne... a tohle by mohlo trochu pomoct. Rozhodla jsem se zkusit štěstí u zpovídání všemi opěvované a milované nebelvírské prefektky Adelle Isolde Martell.
-
Rozhovor: Profesorka Cracknell upírkou? Kdepak!
Rozhovory jsou fájn, člověk se u nich dozví něco o životě těch, co vám przní život teď, jenže… Po posledním rozhovoru, co dělala kamarádka s Blairovou, jsem si říkala „Tý jo, to nejhorší je za náma, jediný kam můžu ještě jít a umřít, bude kabinet paní inspektorky, nebo Snapea.“ Světe div se, naše milovaná šéfredaktorka mě poslala rovnou do jámy lvové, (nebo spíš jeskyně upírové?) za profesorkou, paní zástupkyní Verity Y. Cracknell. Ruku na srdce, když jsem zaklepala na dveře kabinetu, měla jsem srdce až v kalhotách, jelikož jsem o ní neslyšela vůbec nic dobrého. Kdykoliv jsem vlezla ke komukoliv do kabinetu, vyzařovalo to jeho osobnost. Profesorka Morse, jasný Nebelvír…
-
Profesorka Blairová pod mikroskopem
Je neděle ráno, člověk se připravuje na začátek týdne a dohání poslední resty a úkoly. Za okny pořád sněží, což ve mně vyvolává akorát představu zalézt si pod peřinu s hrnkem kakaa a dobrou knížkou. Já však měla dnes jiné plány, čekala na mě výzva v podobě rozhovoru s některým z profesorů. A ne tak ledajakým, rovnou s tím nejpřísnějším, a to profesorkou Morticií Blair. Slyšela jsem o ní různé řeči, že je přísná, studenty vyhazuje ze tříd a její nejoblíbenější známkou je troll. To mě trochu zaujalo a rozhodla jsem se přijít na pár věcí. A právě proto jsem přesně v jednu odpoledne s pergamenem s nachystanými otázkami zaklepala na…
