A jsme zase zpátky, přímo z Mrzimorského blázince. Pardon, z Mrzimorské společenské místnosti. Ač o kolejních akcích ostatních kolejí vím jen to, co si přečtu tady v časopisu, mám nutkání nad těmi našimi kroutit hlavou. Předešlé se nesly v duchu „Kéž by můj mozek zůstal celý“. No a ta, co proběhla před pár dny… Posuďte sami. Každý z Mrzimoru jistě miluje společenskou místnost, pohodlnou, barvitou a útulnou. Ovšem to vše bylo pasé, hned po tom, co jsme se pomalu nakupili v místnosti. Bílé světlo osvětlovalo celou místnost a divím se, že i z očí jsem neměla dvě lucerničky. Náš krásný nábytek a výzdoba zdí byla ta tam. Místo toho všeho jsme už od vstupu všichni nabyli pocitu,…

Tentokráte zažili malí jezevčíci nevídané překvapení. Kolejní akce se nekonala na cestách, kde vás chce někdo zabít nebo přinejmenším zmrzačit, ale byla v klubovně. Prefektky zřejmě tentokráte nechaly svou škodolibost doma a malé žluťásky potěšily něčím nenáročným. Asi ta atmosféra Vánoc ještě působila, jinak si to nelze vysvětlit. V úvodu uvítala studentíky při příchodu do klubovny nevídaná zima, Roni s Leylou a velkým úsměvem na tváři a zvonková hudba lákající dovnitř. Všechno vybavení zmizelo a mohli jsme vidět jen všudypřítomné hory sněhu a znak hrdého jezevce všude, kde se dalo. Sněhové vločky spolu s obrazem kolejního znaku vytvářelo něco tak kouzelného, až oči přecházely.  Někteří chytří žluťáčci přišli v zimním oblečení, ale pár chytráčků, takže…