Před x lety jsem se dozvěděl, že jsem kouzelník. Byly mi asi čtyři a proměnil jsem hlavu svýho bratra na prasečí, což bylo vskutku nepěkné a nepříjemné. A hlavně nepraktické, protože tak či onak se mi dál rochnil v mejch špagetách. S kečupem. A sýrem. Myslím, že si dokážete představit, že někoho dokáže taková situace naštvat. Moji rodiče projevili přiměřený zájem – dostal jsem kouzelnickou čepici a mini koště – a následně se dál věnovali své práci. Vzhledem k tomu, že se můj talent projevil na území Velké Británie, byl jsem z mé rodné země přesměrován právě do Zimy (Londýna) a po obdržení dopisu s malym dezertem v podobě sovy…
Místo, kde může být slyšet i tebe!