Famfrpál sice nové vedení zrušilo, ale dveře od ošetřovny se nezastaví. Nejzajímavější případy, které si u madam Pomfrejové na lůžku poležely v tomto článku. POZOR před profesorkou, která tráví své žáky a před bláznem pobíhajícím v Bradavických chodbách.
-
-
Jak na soužití ve škole s Brownem a Moonovou
Vážené čtenářky a vážení čtenáři Sonoru, vítám vás u dalšího dílu poradny, ve které vám spolu s tou hlupačkou Moonovou odpovíme na vaše velice chápavé a rozumné dotazy - ano, správně, jedná se o sarkasmus. Zatímco v předchozím díle jsme se věnovali lásce, sociálnímu konstruktu, který si lidé vymysleli čistě pro své potěšení (a pro to, aby měli jaká řešit dramata), dnes se věnujeme našemu školnímu bradavickému prostředí.
-
Turnajový oběžník I. – komu ujely nervy a kdo rozebíral famfrpálový stadion?
Poslední týdny mezi studenty šumí jedno téma – mezikolejní bradavický turnaj. Příležitost, jak získat jistou prestiž sobě samému, jste-li z těch arogantních typů, co si chtějí nahonit ego, anebo dopomoct své koleji k získání závěrečného poháru. Nikdo z nás neví, co se děje v hlavách jednotlivých soutěžících – a od toho jsem tady já, John Brown, abych vás provedl prvním týdnem turnajového klání. Schovaný za pergamenem a brkem jsem pečlivě pozoroval jednotlivé účastníky a s některými z nich jsem i hovořil, jen abyste vy, čtenáři Sonoru, dostali exkluzivní informace. Taková významná událost, jako je mezikolejní turnaj, se neobejde bez jisté dávky intrik, podvodů a nečisté hry, a já vám mohu…
-
Príchod do Bradavic
Ahojte!Predtým ako sa pustíte do samotného čítania, by som sa na úvod rada predstavila – aj keď iba stručne. Moje meno je Claudia Loreli Monet a píšem to hlavne preto, že väčšina z Vás ma ešte nepoznáte. Som v zmijozelskej fakulte a tento rok som nastúpila do druhého ročníka. To by sme mali, teraz sa môžeme vrhnúť na samotný článok. Rada by som zaspomínala na náš, pomerne nedávny príchod späť do Bradavic a s ním taktiež spojenú zahajovaciu slávnosť.Na stanicu King’s Cross som tento rok prišla v sprievode oboch mojich rodičov. Popravde? Tento fakt ma síce potešil, ale viac by som to ocenila minulý rok.Len čo som vkročila na stanicu uvedomila som si,…
-
Cesta do Bradavic aneb jak jsem třináctkrát málem umřel
Ahoj. Tady Ezra, Ezra Chase. Ano, je to tak. Čteš tyto řádky, živě a v Sonoru. Usaď se, vem si nějaký mlsiny, protože se ti chystám říct příběh o odjezdu do Bradavic. Nejlépe řečeno o tom, jak jsem málem přišel o život cestou do Bradavic. Jestli jsi na těchto řádcích taky, pravděpodobně jsi málem přišel o život se mnou- Eh, COŽE? Prdlajs ňáký řádky, ale o ten život jsem málem fakt přišel. Začalo to opravdu nevinně, co si budem. Prostě jsme s bráchou šli a šli, až jsme došli před jednu zeď. Moc jsem nechápal, co se ode mě v tu chvíli jako úplně chce. Víte co, já přece nejsem…
-
Bradavické lunaparkování!
Přistupte blíže dámy a pánové! Pojďte se vozit, pojďte se bavit, pojďte jíst, skákat, běhat, kutálet sudy, jíst holuby z nosu a mnohem mnohem víc!
-
Co by, kdyby?
Už několikrát jsem soužil vlastní hlavu otázkou, co by bylo. Kdybych nebyl takovej srab? Kdybych se prostě byl schopen zvednout ze svýho zadku, dojít za ní a říct jí, co mi celou dobu leží na srdíčku. Že mi souží mojí hlavu každý ráno, co vstanu. Že jí nemohu vyhnat z hlavy, co chodim po škole. Že po večerech ulehám s myšlenkou na ní.
-
Vítejte v Bradavicích
Tábor skončil, prázdniny skončily, léto skončilo. Přišlo září a společně s ním i odjezd do Bradavic. Chvíle, na kterou se většina prváků těšila celé léto. Někteří dokonce i celý život. Určitě by se našlo několik duší, které proklínají den, kdy jim dopis z Bradavic vůbec přišel, ale tito lidé tvoří menšinu (naštěstí). Kdo nebyl zabalený týden předem, tak pravděpodobně učebnice, oblečení, hábity, hůlku, sladkosti, psací a hygienické potřeby naházel do kufru až den před odjezdem samotným. Proč se taky namáhat něco dělat o týden dříve, když to můžete udělat později? Na příslušném nástupišti Londýnského nádraží onoho dne čekal krásný červený vlak s ještě hezčí rudou lokomotivou. Postával tam až do…
-
Vedro, voda, led – odjezd z Bradavic
Každý, kdo v našem milovaném hrádku vlastní oči, musel zaregistrovat, že červen mu po celou dobu jeho trvání říká, že se školní rok blíží ke konci. Mohli jsme se o tom přesvědčit jak při pohledu na profesory, kteří najednou museli dohnat rok nicnedělání a opravit velké množství úkolů v rekordním čase, tak na utrápené studenty, kteří běhali z jedné zkoušky na druhou. Každému bylo jasné, že už je to tady. Odpočinek a volno na dva měsíce. A také čas na slzičky a loučení, ale k tomu se nejprve musím dostat, nebudu přeci tak moc přeskakovat události. Poslední den školy, po závěrečné slavnosti, nad kterou spousta mých spolužaček a kamarádek z…
-
Jak jsem se připravovala na Bradavice?
Pokud jste od prvního září do posledního srpna dosáhli jedenácti let, trpíte kletbou v podobě kouzelnického talentu a ještě k tomu vás v den vašich narozenin začala obtěžovat hyperaktivní sova, pravděpodobně jste se stali stejnou obětí vzdělávacího fenoménu jako já. A asi tomu tak skutečně bude, když v rukách držíte právě tento časopis. Budu vám vyprávět příběh o tom, jak to vypadalo před, při a potom. O potom si můžete udělat jednoduchý obrázek: právě píši jako šílená, abych ostatní nováčky informovala o tom, že nejsou jediní fialoví. Hotoví z těch spletitých chodeb, neskutečného množství schodů a děsivých starších studentů na každém rohu. Nehledě na krutě tvářící se profesory! Nebojte, nejste…