Studenti starověkých run se dělí na několik skupin. Někomu připadají naprosto nudné, ale docházka je docházka, že jo. Jiní jsou jimi naprosto fascinovaní. Ty poznáte podle toho, že během přestávky sedí v kroužku a vypadají, že vyvolávají Satana. A poté existují lidi jako já, kteří se je snaží chápat. Snaží. A ono ne že by ta snaha moc vycházela, jo.
Ono se taky poměrně blbě popisuje, v čem ta snaha spočívá. Protože těžko říct, v čem spočívají takové hodiny starověkých run. Dost zmateně si začnete připadat už někdy v prvních deseti minutách, když na vás profesor vyvalí storku o tom, jak se jeden chlapík jménem Odin rozhodl pověsit na strom, probodnout kopím a pak devět dní umírat pro to, aby získal znalosti run. Myslím, že naši havraspárští mají ve své honbě za znalostmi co dohánět. Nemůžu se dočkat, až nějakého potkám viset hlavou dolů jako netopýra.
Když tenhle okouzlující úvod přežijete, můžete se dočkat předmětu, jehož hlavní náplní je nepřeberné množství klikyháků, značek, písmenek a zkrátka něčeho, co vypadá jako rozsypaný čaj. Nad tímhle čajem pak budete vysedávat se zasukovanýma nohama a meditovat. To znamená ómovat do alelůja. Prý byste během těchto meditací měli nahlédnout do vlastního nitra, přemýšlet nad vlastními hodnotami a chybami a poznávat sebe sama. A nebo si můžete dát šlofíčka. Kromě hodin kvalitního spánku ještě těm šikovnějším mohou hodiny run přinést nějaké plusové bodíky ke spojení s přírodou a historií. Dokonce jsem zaslechla cosi o ovládání přírodních živlů. A nebylo by snad kůl si během hodiny opéct páreček nad vlastním runovým ohýnkem? A ti zdravě žijící mohou běhat po lese a vpíjet se do stromů. Jen ty stromy, prosím, nejezte. Hipísákům zdar!
Aby jste si nemysleli, tenhle předmět nepatří do nudné kategorie “sedni si, poslouchej a zapisuj”. Nebo “medituj”. Příběhy které si pamatuju z prvního ročníku, byly mnohdy tak fascinující, že jsem četla víc, než jsem musela. Navíc pan profesor Flitwick oplývá talentem udržet studenty při vědomí, i kdyby mluvil o historii kapesníků. I když to by taky mohlo být zajímavý, že jo. Kdo ví, jestli je to účelově nebo ne, ale v jeho hodinách vážně nemáte šanci usnout. Teda krom té meditace, že jo. Pokud k němu zavítáte, užijete si hromadu výkladů, ale také hromadu praxe, kdy budete sedět kolem menhiru a snažit se pomocí runy nechat vystřelit pramínek vody rovnou z podlahy. Protože zalívat se musí. Nebo si řekne, že je načase vytáhnout zadky z učebny, a přenese vás rovnou doprostřed džungle. Parádička, říkáte si, konečně venku! Nu, a pak, pak vás skoro sežere obří jaguár. Proč ne. Taky se chudák musí najíst. A potom, když se vám poštěstí a stihnete včas jaguárovi přehodit spolužáka, budete hledat destičky s runama, glyphama, nebo písmenkama, kterým sice absolutně nerozumíte, ale pššt. To pansor ani vaše Véčko vědět nemusejí. Ze začátku jsem si myslela, že tento předmět zaškatulkuju do krabičky s názvem “nůůůůda”, ale… neudělala jsem to! Třikrát sláva a muffiny pro všechny! Sice mi občas lezlo na nervy, že ty runy fungovaly snad jen Enzovi, a mně teda dodneška pořádně nefungují, ale to se vsákne. Vlastně nevsákne, páč kámen. Ale leze mi to na nervy ještě teď.
„Na hodinách starověkých run je vskutku úsměvné, že některé runy trumfnou velikostí našeho profesora.“
– citace náhodného studenta
A jak bylo řečeno, SSR učil loňským rokem profesor Filius Flitwick a nám se nějakou náhodou povedlo odchytit Mizuki Abyss aby se s námi podělila o názor. A ne, do sítě jsme ji nechytaly. Skoro.
Filikovy hodiny jsou super. Pokaždý vymyslí něco novýho, nějakou nová událost spojenou s tématem. Něco zábavného. Klidně se nechá i omráčit, jen aby jsme si mohli vyzkoušet runu, která má někoho probudit, když nesedí počty! Je milý, pomáhá a odpoví i na otázky nad kterýma by ostatní jen mávli rukou, nebo nám řekli ať si to najdem. Na jedné hodině nás naučil věřit si navzájem. Jeho hodiny prostě nejsou nikdy nuda. Jsou zábavné a vždy se dozvíme něco nového!
Runy jsou poměrně jedinečným předmětem, kde nahlížíte na magii z jiné stránky. Z jiné, trochu divné, nefungující stránky. Až si sami říkáte, kde se vůbec taková věc, jako runy, vzala. Osobně si myslím, že si někdo chtěl z umírajícího staříka Odina udělat srandu, a tak mu během jeho pobytu na stromě opatřil ceduli “Bude ze mě Batman”. Jenomže ne všichni mají dokonale čitelný rukopis, že?
U dalšího dílu se na vás těší,
ta šprťácká a ta s těma botama
R.Wildhame & E. Turner
