Mezi všemi těmi sovami nám v posledních dnech do redakce přišel i dopis od Ryana Northmora, který nám napsal o Štědrovečerní večeři zde v Bradavicích. Po přečtení jsem se rozhodla jej publikovat i v našem časopise. Dopis byl doplněn o kresbu kolující po Vánoční večeři naší redakcí. S. Lacrux
Milí členové redakce,
snad ještě i z omámení, za které jistojistě může jeden z lektvarů, jsem se rozhodl sepsat tento dopis. Normálně bych nic takového nedělal a je možné, že až zítra vystřízlivím, k ničemu z toho, co je zde napsané, se dobrovolně nepřiznám. (Vlastně je to více než pravděpodobné, skoro až úplně jisté.)
Původně jsem ani neměl v plánu na onu akci jít, hodně lidí a moc veselí, to není nic pro mě, avšak nakonec jsem se přeci jen rozhodl vyrazit. Snad za to mohl hlad, kručení v mém břiše nebo jsem jen doufal, že na chvilku uniknu povinnostem, ale ať už jsem z mé postele vyrazil z jakéhokoliv důvodu, nevěděl jsem, že toho rozhodně nebudu litovat.
Po příchodu do síně se nedal přehlédnout onen velký stůl, co se nacházel uprostřed místnosti a prohýbal se pod nánosem jídla. K němu jsem zamířil i já, okamžitě, dělat společnost jedné zrzavé Havrance, díky které jsem ochutnal nějaké jídlo a skončil celý zapatlaný, protože ta dívka nikdy předtím nejspíše nikoho nekrmila. I přes záživný rozhovor s ní jsem stíhal sledovat dění v síni, na začátku především to u stromečku, kde se vytvářel hlouček studentů, kteří ochutnávali lektvary na stromečku pověšené. Vždy, když někdo nějaký vypil, se ozval výbuch smíchu, hlasité zalapání po dechu nebo se všichni raději klidili z cesty, zkrátka a dobře si myslím, že si to tam všichni užili. Z těch účinků, které jsem viděl, je možná dobré zmínit svítící oči nebo obživlé vlasy, tyto lektvary bych se chtěl rozhodně jednou naučit!
Následovala volná zábava, přerušená na začátku proslovem profesorky Morse, ze kterého jsem si sice odnesl jen ‚Vánoce, bla, bla, Vánoce‘, ale i tak si troufám říct, že byl určitě skvělý. Po dokončení proslovu se síní začala rozléhat hudba, ovšem ani si už nevybavuji, že by na ni někdo tančil, všichni se spíše jen cpali, povídali si nebo popíjeli punč. Když už byla většina lidí nacpaná až k prasknutí, objevil se adventní kalendář, avšak než jsem se s mou zrzkou stačil zvednout, všechna políčka byla vybraná, a já tak ani netuším, co v nich bylo, jednoduše se v tu chvíli v síni udělal takový zmatek, že by hravě mohl soupeřit s tím, který má v hlavě moje kolejní ředitelka, slečna Swanová.
Než se kdo stačil nadát, organizovaná, a v tuto chvíli pro některé i nucená, zábava pokračovala. V síni se objevil Santa Snape, který sice rozdával dárečky, avšak soudě dle výrazů mých spolužáků si myslím, že to nebylo to, co právě očekávali. Co bylo dál mám mírně zahalené v mlze, snaž už mi začal mlžit úsudek všechen ten cukr, co jsem do sebe dostal…
Ale co tím vším vlastně chci říct? Sám nevím, snad jen, že to byla povedená akce, která se líbila dokonce i mně, ač se k tomu zítra určitě nepřiznám.
Ryan Dwayne Northmore
