První prázdninové dny přinesly spoustu nového, tropickými teplotami počínaje, zvýšeným výskytem dětí v ulicích konče. Zkrátka začátek července jak má být! Už jste zprovoznili zahradní bazény? Vytáhli nejlepší recepty na zmrzlinové poháry? Ne? Tak to urychleně napravte, protože po přečtení těchto řádků se vám bude nějaké to zchlazení nejspíše hodit.
O čem je řeč? O horkých novinkách posledních dní – výsledcích soudů se skupinou černokněžníků, která se velmi originálně označuje za Letifery. Držte si klobouky, představujeme vám naši hvězdnou čtveřici!
Obžalovaný číslo čtyři
Dračí bojovník za práva čístokrevných – Letiferský benjamínek MIKKO AZRAIL KÖNIG
Prvním pánem na holení je vzrostlý kouzelník pyšnící se uhrančivým pohledem modrých očí, které již vzaly za srdce nejednu ženu či dívku. I když ona fráze „na holení“ by v tomto případě mohla být lehce přehnaná, jelikož v době jeho příchodu do Bradavic mu bylo pouhých třicet jedna let, což z něj činí nejmladšího dospělého Letifera na půdě školy.
Během svého pobytu v Bradavicích bylo, dle jeho slov, jeho prioritou zajištění adekvátního vzdělání dětí i za podmínek, které aktuálně panovaly. Na žádného studenta nevztáhl ruku a snažil se jim pomáhat, kde to šlo. Slova detektiva Browna nám však tohoto milovníka severské kultury a vznešených draků vykreslují v trochu odlišném světle.
Má se jednat o muže, který se netají svou nenávistí vůči mudlům a v ideálním případě by je vymazal ze světa. Po dětech měl během hodin křičet, házet po nich nábytek a mimo jiné se aktivně podílet i na hledání částí Archy. Samotný fakt, že měl možnost vycestovávat ze školy vzbuzuje otázku, zda by Yaxley vložil tolik důvěry v někoho, kdo neprokázal dostatečnou věrnost jeho myšlence.
Je König tak mistrný herec, že přesvědčil o své věrnosti i nejhlavnější letiferské hlavouny, nebo nebyl u soudu až tak upřímný, jak se tvářil? A pokud je to první možnost, jsme schopní poznat, jestli není i tato chvíle jen dalším divadelním kouskem? Odpověď si každý musíme najít sám, ovšem slova jeho obhajoby zní přesvědčivě:
Obhajoba
Pane, z této své osudové chyby jsem se poučil a věřte mi, že už nikdy nic takového neudělám. Je mi zle, když na to pomyslím, natož když si představím, že by se něco takového mělo opakovat. Vím, že byste mi nejspíš nedovolil zůstat na hradě jako profesor, takže bych se vrátil do rezervace, které jsem zasvětil celý svůj dosavadní život. A věřte mi, že tam mám co dohánět, takže by mě ani nenapadlo udělat něco podobného, co se stalo loni.
Myslím si, že další komentář je zbytečný a tak tedy rovnou předkládám rozsudek Starostolce.
Rozsudek
Letifer MIKKO AZRAIL KÖNIG je shledán vinným a je mu udělen trest odnětí svobody po dobu pěti a půl roku. Prvního půl roku si odpyká v Azkabanu, ze kterého bude následně přemístěn do věznice u pobřeží Bristolu, kde ho bude čekat čtyřletá vazba. Poslední rok trestu si odpyká v domácím vězení pod dohledem probačního úředníka, který bude monitorovat jeho chování, a pokud bude shledán způsobilým, může následně zažádat o propuštění na svobodu.
Vyjádření k rozsudku jsme od odsouzeného nezískali, ovšem výsledek je to, na poměry ostatních obžalovaných, velice mírný. Že by přeci jen Königovy pomněnkové oči vzaly za srdce ty správné členy poroty?
Obžalovaná číslo tři
Z krkavčí matky Matkou Terezou – Letiferská mamka LAYLANI BOISCLAIR-ZAPATA
Sklony ke stranění radikálním myšlenkám se nevyhýbají ani ženám, důkazem toho je i přítomnost této čarodějky na lavici obžalovaných v procesu s Letifery. Tato vysoká, štíhlá brunetka na první pohled působí dojmem křehké duše, ovšem opak je pravdou. Počátky jejího působení na hradě jsou spojeny s mučením nejednoho studenta a mezi obyvateli hradu si tak vydobyla vskutku nemilou pověst.
Dle svých slov ze začátku nemohla dětem přijít na chuť, ovšem časem své postoje přehodnotila a začala je mít ráda. Nabízí se sice otázka, proč byl takový člověk vybrán jako učitel, který měl v ideálním případě přimět nerozhodné studenty k přidání se k Liliím, ovšem na tuto záhadu už nejspíš odpověď nedostaneme. Na co jsme ale odpověď získali, je otázka, jak se zmiňovaná Letiferka staví ke svým činům, což jste měli možnost zjistit v jednom z minulých čísel, ovšem pro úplnost zprávy obhajobu připojím i sem.
Obhajoba
Přiznávám, že jsem se přidala k letiferům. Dobrovolně. Vtrhla jsem do školy, s ostatníma zlikvidovala vedení a spolu s nimi se ujala nadvlády. Přišlo mi to jako super nápad. Nevím proč. Nevím, proč jsme šli zrovna po dětech, nevinných stvořeních. Postupem času jsem to já i několik dalších pochopili, ale co jsme měli dělat? Neměli jsme jinou možnost. A možná i ano, ale nechtěli jsme dost. Doznávám se k tomu, že jsem letiferka.
Skoro to vypadá, že většina Letiferů své přidání k Yaxleymu moc nepromyslela a celkem brzy začala nacházet jisté nedostatky v jeho propagandě. Ovšem ne nadarmo se říká dvakrát měř, jednou řež, a stejně jako ostatní, i Laylani Boisclair-Zapata tak musí čelit následkům svých činů, které byly Starostolcem vyměřeny následovně:
Rozsudek
Letiferka LAYLANI BOISCLAIR-ZAPATA je shledána vinnou a Starostolec o jejím trestu rozhodl následovně – je odsouzena k sedmi letům vězení. Rok bude zavřena v Azkabanu a následujících šest let ve věznici na odlehlém ostrově u pobřeží Bristolu. Po uplynutí vyměřené doby trestu může zažádat o propuštění na svobodu, které bude podmíněné doložitelným pokrokem a změnou v životních postojích.
Boisclair-Zapata se na otázku ohledně jejího názoru na rozsudek z důvodu absence jazyka vyjádřila pomocí psací tabulky. Sdělila nám, že je vlastně šťastná, že soud dopadl tímto způsobem. Rozhodně je ráda, že nebyla odsouzena k smrti nebo doživotí a svých činů opravdu lituje a hodlá udělat, co bude v jejích silách, pro jejich nápravu. Tak doufejme, že to nejsou plané řeči a tato žena má opravdu šanci na nápravu.
Obžalovaný číslo dva
I na severu kvetou Lilie – vikingský letifer BERNARD EDMUND KOLSRUDSON
To, že myšlenka nadřazenosti čistokrevných kouzelníků neklíčí jen v teplých krajích, nám dokázal tento majestátní obr s image severského bojovníka. Milovník borůvek, divoké přírody severských lesů, manuální práce, striktních pravidel a řádu. I tak by se dal popsat tento rezervovaný a nanejvýš zdvořilý Letifer pocházející z odlehlého konce Norska.
Jeho vystupování u soudu bylo v dokonalém souladu s těmito zásadami a dal najevo, že si je svého podílu na loňské tragédii na pozemcích Školy čar a kouzel v Bradavicích plně vědom a svých činů lituje.
Pro oživení situace, která nastala před soudem, doplňuji shrnutí Kolsrudsonovy obhajoby, kterou jste mohli číst v jednom z předchozích článků našeho časopisu:
Obhajoba
Nevidím důvod, proč zdržovat soud dlouhými omluvami, protože ty nebohým dětem život nevrátí. A jak už jsem řekl, beru na sebe odpovědnost za neštěstí, které se stalo, stejně jako všichni ostatní dospělí, kteří nedokázali mladým lidem zajistit svět, v němž by nemuseli umírat a být souzeni za chyby dospělých lidí. Protože v takovém světě budou vyrůstat i mé vlastní děti. Mohu jen apelovat na to, aby byli hnáni k odpovědnosti lidé, kteří jsou za tyto chyby skutečně zodpovědní, ať už záměrně a vědomě, nebo naopak z jakéhokoli důvodu nikoliv, a ne chybující mládež, která ani neměla možnost naučit se bojovat se životem a už se o něj musela poprat.
Názor na tohoto muže si musí udělat každý sám, ovšem rozhodnutí jak se postavit k jeho činům, to leží na bedrech Starostolce, který rozhodl následovně:
Rozsudek
“Letifer BERNARD EDMUND KOLSRUDSON je shledán vinným a Starostolec mu uděluje trest v délce deseti a půl let odnětí svobody. Prvního půl roku bude Kolsrudson uvězněný v Azkabanu, následně bude převezen do věznice u pobřeží Bristolu, kde si odpyká následujících pět let trestu. Posledních pět let stráví v domácím vězení pod dohledem probačního úředníka, který bude monitorovat jeho chování, a pokud bude shledán způsobilým k návratu do kouzelnické společnosti, bude po uplynutí doby trestu propuštěn.
Kolsrudson se k rozsudku odmítl vyjádřit, odmítl i reagovat na jakékoliv dotazy, ovšem přijal ho mlčky s hrdostí sobě vlastní. A nám už nezbývá než mu popřát hodně borůvek, nervy ze železa a pevné zdraví. Bude je potřebovat!
Číslo jedna
Kontroverzní jako život sám – spravedlivý letifer DAX ANDILET
Asi těžko bychom mezi Letifery našli kouzelníka s děsivější pověstí. Pochází z rodiny, která se řadila mezi přívržence pána Zla, což byl i důvod, proč Andilet už jako malý kluk přišel o rodiče, které jejich postoje dostaly až do Azkabanu.
Malý Dax se poté dostal do opatrovnictví svého strýce, se kterým si nerozuměl, a jejich vztah byl mírně řečeno velice špatný. Spravedlnost vzal tehdy do svých rukou právě tento Letifer, a to bez možnosti jakéhokoliv soudu. Strýc byl tyran, musel zemřít.
I přes závažnost tohoto činu se mu povedlo vyhnout se spravedlnosti, která ho dohnala až po vstupu do služeb samotného pána Zla. Díky tomu skončil zavřený v Azkabanu, odkud se mu ale podařilo utéct a následně se přidal ke skupině Letiferů. Během svého působení na škole popírá svou účast na jakékoliv formě mučení dětí, stojí si za tím, že děti nebyly nikdy cílem jakéhokoliv jeho útoku, jelikož on si, a teď cituji, zrovna nepotřeboval chladit žáhu na dětech, to není jeho styl.
Co už ale jeho stylem nejspíš je, je hraní si s psychikou mladých lidí. Dle výpovědí řady studentů se jednalo o muže, který měl velký vliv na rozhodování mnoha dětí a dal by se označit za mistrného manipulátora. Svých činů lituje, ovšem za celou dobu slyšení nespecifikoval, které činy má na mysli. Slyšení tohoto muže se neslo v celkem podivné atmosféře, kdy si obžalovaný z procesu dělal místy až dobrý den a dával jasně najevo, že celým soudem pohrdá. Však posuďte sami:
Obhajoba
Nemyslím si, že by vás něco přesvědčilo. Vy už jste se rozhodli. A navíc, nudíte mne. Vraťte mě zpět.
Myslím si, že k těmto slovům není co dodávat, ovšem opět, názor si každý musí udělat sám. Rozhodnutí Starostolce je však nekompromisní:
Rozsudek
Letifer DAX ANDILET je shledán vinným a je mu udělen nejvyšší trest. Rozsudek bude vykonán v Azkabanu.
Andilet se nechal ještě před vynesením rozsudku slyšet, že je pro něj přijatelný jakýkoliv verdikt krom návratu do Azkabanu. Reakci po zveřejnění výsledku soudu se nám ale zachytit nepodařilo, proto si můžeme jen domýšlet, jaká byla reakce tohoto Letifera na takto definitivní řešení.
Jak můžete sami vidět, Starostolec se s přeživšími Letifery rozhodně nemazlil. Člověk si až říká, zda bylo ono zázračné oživnutí opravdu zázrakem, nebo pouze rafinovanější formou karmy. Buďme ale optimisté, snaha o nápravu svých činů u některých odsouzených vidět je, a jak se říká, naděje umírá poslední. Nebylo by krásné, kdyby se ukázalo, že i takovíto jedinci se mohou změnit a začít žít spořádaný život?
S touto myšlenkou se s vámi tedy prozatím loučím.
Přeji krásně prožité prázdninové měsíce, slunce v duši a šťastnější ruku při výběru svých životních cílů, než měli tito nešťastníci!
Za redakci Sonoru
Dostalos Popapulis
