V dnešní době by se jen těžko hledal jedinec, který ani jedním okem nezavadil o tématiku her – a konkrétně o hru zvanou Skyrim – Elder scrolls V. Jak může název napovídat, jedná se o sérii her, jejichž cesta započala již před více než dvěma dekádami – což, ať se nám to líbí nebo ne, ukazuje, že se jedná o počítačovou zábavu, která u nás postupně téměř zdomácněla. V případě, že je tu někdo, kdo však nemá zdání, o čem je řeč, je nejvyšší čas vás seznámit! Drazí čtenáři, toto je Skyrim a jeho příběh.
Osud světa ti leží v rukou
O jaký typ hry se vůbec jedná? Je to RPG hra otevřeného světa, kdy je na vaší preferenci, budete-li hrát z pohledu první či třetí osoby. Začátkem hry se ocitáte na Skyrimu, nejseverněji položené části kontinentu zvaného Tamriel, který se nachází na planetě Nim. Hra ovšem (alespoň bohužel pro vás jakožto hráče) nezačíná zrovna růžově, neboť se s partou několika dalších lidí (lapků, vrahů a vzbouřenců) objevíte na voze, který vás kodrcavě veze do městečka Helgen. Tam vás nečeká vřelé uvítání, nýbrž poprava stětím.
A co jste vlastně provedli, že jste hned od začátku odsouzeni k takové záhubě? Popravčí si vás spletli s rebelantským povstalcem Bouřných hávů (Stormcloacks) a aby se vyhnuli nepříjemnostem, tak u toho zůstanou. Když popraví o jednu osobu víc, nikomu to vadit nebude – kromě vás, samozřejmě. Byla by to krátká hra, kdyby se jejich záměr podařil, o tom není pochyb. V Helgenu se však stane něco neuvěřitelného – hrůzná minulost se stává terorizující skutečností.
Na Skyrimu zuří občanská válka a k životu se probouzejí tvorové a bytosti temnot, kteří byli považováni za pouhé legendy a o nichž se psalo jen v knihách. Kromě draků, kteří terorizují vesnice (jako by nestačilo, že ty jsou sužovány bitvami mezi Bouřnými hávy a Imperiálskými vojáky) a které dokáže přemoci pouze Drakorozený, se probouzejí i Drauguři (mumifikované mrtvoly potulující se hrobkami) a démonická božstva, jejichž úmysly nejsou vždy tak čisté, jak je lidé prezentují. Hráč může za účelem jednoho questu (herní úkol) navštívit i Solhsteim, což je ostrov mimo Skyrim, kde jsou další tvorové, další božstva a další, mnohem větší problémy, které protínají až světy Oblivionu.
Magie, upíři, zloději a nájemní zabijáci
Hra také nabízí na doplnění hry, aby byl zážitek co možná nejlepší a největší, DLC (zkratka z anglického slova Downloadable content, což je, laicky řečeno, herní doplněk – jiný příběh, jiná města, jiní lidé, atp.). Jedná se o DLC Dawnguard, Dragonborn a Hearthfire. Hráč si z celé hry nemůže sám zvolit jen jednu věc – a to tu, že je vyvoleným, tak je to dané. Jedině vy jste ti, kteří mohou spasit svět.
Můžete se ale přidat k partě lidí (lovci, bojovníci, vojáci – vesměs všichni, kteří projevili zájem), kteří se snaží Skyrim zbavit hrozby upírů, nebo se připojit k cechu zlodějů a vypracovat se dokonce na jejich hlavního vůdce tajné sekty Nightingales (Slavíků). Pokud chcete být k temné straně nakloněni ještě blíže tím, můžete se připojit k Temnému bratrstvu – nájemným zabijákům, kteří se (a ne jednou) pokusili připravit o život i mě samotnou. Také máte možnost studovat na univerzitě mágů v Ledohradu nebo se stát zemanem všech devíti „jarlovství“, která se na Skyrimu nachází. Vesměs je tak čistě jen na vás, jakou cestou se vaše postava vydá.
Plusy i mínusy
Stejně jako každá hra, i Skyrim má svá pro a proti. Svět je velice komplexní a rozsáhlý se spoustou úkolů (i skrytých), avšak jedná se o starší hru, a tak je potřeba počítat i s jistými bugy (nemám na mysli žádné brouky, ale úžasné, na nervy jdoucí problémy, jako sekání se na jistých místech, opakování úkolu, atd.), na které je potřeba řádná dávka trpělivosti. Osobně jsem se u Skyrimu naučila si opravdu každý složitější boj/pevnost/úkol tzv. „quicksavenout“, zkrátka a dobře využít funkci rychlého uložení.
To, že vám bude třeba kovář nebo nějaký smrk létat ve vzduchu, by vás zpravidla nemělo ani trošku rozhodit, protože ačkoliv to nerada říkám, vidíte to zhruba za každou zatáčkou. Jsou zde úkoly, které se vám seknou takovým způsobem, že je potřeba si hru načíst od začátku, a takové, kdy něco pokazíte, takže vám tam zůstanou viset až do konce hry (v mém případě zabití Imperiálského vojáka, kterého jsem se poté potřebovala na něco optat). Zkrátka a dobře, není to ale jen o chybách, ale i o úžasné náplni příběhu, spoustě detailů, kráse DLC a modech (úpravách hry, které vytvořil někdo jiný než její autor), kterými je Skyrim taktéž proslulý. Je potřeba se obrnit lehkou dávkou trpělivosti – a když si zkusíte promluvit s každým, kdo vám přijde do cesty, určitě se nic nestane.
Ano nebo ne?
Rozhodně ano. Nebudu lhát, občas jsem měla chuť prohodit ovladač monitorem, avšak stojí to za to – hra mě od prvních momentů vtáhla do příběhu a nepustila, hrála jsem ji dlouho, ráda a jednou mi to rozhodně nestačilo. Tolik věcí, tolik možností a spousta questů, které jsem při své nedbalosti omylem vypustila, jsou jen chabou záminkou pro to, abych měla výmluvu, proč se ponořit do tohoto příběhu od začátku, neboť jsem již dlouho nenarazila na hru, která by mě tolik vtáhla do děje tak, jako právě tato.
„V jejich jazyce je to Dovahkiin – Drakorozený.“ – Esbern, Skyrim, the Elder scrolls V (special edition)
Za Sonorus,
Iris
0
