Zdravím. Jmenuju se Enzo. Prostě Enzo. Když jsem nastupoval tenhle rok do expresu, porazilo mě vědomí, že už je to můj sedmý rok na škole. Vau. Najednou mi došlo, že víc jak polovina mého pobytu zdarma – pokud se jako cena nepočítá dennodenní pocení se při vybíhání schodiště a trhání nervů nad úkoly – je za mnou a já si prošel všemi začátečnickými etapami. Jsem v podstatě dospělej. Prakticky dospělej. Jako stvrzenku jsem dostal zkoušky NKÚ a čekaj mě OVCE – ťuk, ťuk, ať to nezakřiknu.
A tak jsem se rozhodnul to tady shrnout ve formě menšího časopisového seriálu. Prvních šest dílů mi už hoví na stole, zatímco ten sedmý se napíše během tohoto roku sám. Možná se mnou budete souhlasit, možná ne. Ať to bude jakkoli, vězte, že já posledních šest let života považuji za jedny z nejužitějších. Pro ty, kteří mě jimi provázeli… mám vás všechny moc rád. I když to moc často neřikam. Opravdu.
PS: A tak šel čas obsahuje špetku cynismu, tak ho berte s nadsázkou. Trochu pravdy zde ale také najdete.
Etapa první – zelenáč
Ať už nastoupíte do jakékoli koleje, vězte, že jste zelenáč. A to se vším všudy. Hrade? Prvák. Prváku? Hrad. Dobrá, dobrá, už jste se seznámili. V přízemí je žrádelna, kde dostaneš najíst, v záhadném patře sekretariát, kde si můžeš zapsat předměty a polohu svojí spolky si radši zapamatuj hned první den, nebo budeš tázán na koberečku před kolejním poté, co si usteleš na zemi v temné chodbě.
Na pozemcích se nachází Hagridova hájenka, kde se nachází klece s všelijakými patvory, což jsou všežravé potvory, které když nebudeš krmit, nakonec si prokoušou cestu ven a sní všechny v dosahu. Pokud chceš způsobit vymření kouzelníků, vypusť je rovnou. Do lesa raději nechoď, protože si tam profesoři po večerech chodí opékat buřty a nemají rádi, když je někdo ruší. A jezero? Bez povolení ani ťuk! A raději ani s ním, ta voda má věčně hrozně nízkou teplotu.
Ať do školy nastupuje s hrdostí potomka slavné kouzelnické rodiny, případně jako nervózní potomek mudlů, jste zelenáč… moc toho nevíte, neznáte a pokud budete viděni v knihovně příliš často při doplňování znalostí, automaticky si vás zařadí mezi šprty. Hlavně moc nevyčuhovat.
Starší sourozenec má pravděpodobně na práci mnohem lepší věci, než jste vy, nejspíš i skončíte v jiné koleji. Jediná známá tvář, kterou vám představí… jsou členové vedení koleje. S těmi se důkladněji seznámíte při první uvítací „párty“, kde vám bude jasně sděleno, že tito lidé jsou miláčci, co vás budou krmit sušenkama, dokud se nepřiblížíte k hranici zákona.
Ano, ano. Body jsou tady první poslední a kdo jen trochu ohrozí bodovací hodiny, nechť chodí kanálama, vůbec se neukazuje na světle a pokud chce jíst, tak na kraji jídelního stolu. Kolej by sice měla suplovat vaši rodinu, v prvé řadě se ale může ukázat jako vyloženě nepřátelská. Platí zde krutá pravidla.
1) Neprdět v ložnicích. Pokud se vám tohle někdy stane, už nikdy v životě se přezdívky smraďoch-prďoch nezbavíte.
2) Ani nemyslete na pobyt venku po večerce. Ztrátu bodů si mohou dovolit pouze starší studenti s lepším renomé, kteří se ztrátou bodů vyrovnají – stejně jako jejich spolužáci. Připravte se na nabubřelou větu „já to ještě doženu“ a divoké kývání hlavou.
3) Nikoho neurážet – tohle pravidlo je hlavní. Když už, tak mezi sebou, zelenáčema. Protože než proniknete do zdejších Velmi křehkých vztahů, bude to nějaký čas trvat.
4) Nikdy, nikdy nikomu neberte jeho jídlo, pokud vám to nenabídne. Předem si ještě pečlivě zkontrolujte jeho výraz, protože projímadlo se může objevit všude.
5) Nevyvolávat konflikty. Když už, tak v bezpečí pozemků, kde vás nemohou slyšet žádné obrazy. Ty jsou totiž největší drby na škole… a rozkecají o vás leccos v rámci několika minut.
6) Dělte se o svoji práci se spolužáky – někdo zapomněl úkol? Nebuďte škrt. Oni vás za to časem odmění…
Jakmile se naučíte respektovat tato základní pravidla, která udržují zelenáče na živu… zjistíte, že jsou Vánoce. Každodenní nával testů, pokud jste se rozhodli studovat všechno, vás vyčerpá na tolik, že zapomenete na všechna pravidla… a už si je vlastně ani nemusíte pamatovat, protože si vás ostatní vychovali k obrazu svému. Pokud ne… těšte se na tvrdou školu Bradavic.
Pro všechny budete ti malí. Ti, co musí jít brzy do postele. Ti, co by měli vstávat jako první. Ti, co by měli nosit pomůcky. Ti, kteří jsou nejmenší, tudíž potřebují nejnižší kalorický příjem. Ti, co by měli jít s davem. Když se vám neotevřou dveře, buďte na ně slušní a hezky je požádejte o otevření. Když to ani potom nevyjde, zkuste Alohomoru.
Časem zjistíte, že svoji kolej milujete. Že milujete i lidi v ní. A že je to vlastně taková vaše rodinka.
Znáte to. Rodiny jsou rozmanité. Každý den vás naštve někdo jinej.
E. K.
0