Jsem si jistá, že spousta z vás absolutně netuší, co všechno se nám na hradě děje za skandály, především na hodinách a akcích, kde nemáte možnost nahlédnou. Ať už jste starší nebo mladší, koho by nezajímaly žhavé drbíky o tom, co se stává v koutech a zapadlých místnostech Bradavic? A co třeba takové úrazy z hodin naší šéfredaktorky a nové profesorky Castanedy? To je teprve něco!
V druhém školním týdnu, kdy se všechno ještě zdálo nové a uvolněné, se na hodině drakologie pro druhý a třetí ročník semlel takový nešvar, ve kterém šlo pomalu o život malé nebelvírské studentky. Neříkám, že za to může paní profesorka, to rozhodně ne, jen si mohla dát větší pozor na věci, které by mohly studentům ublížit. Přinesla totiž na ukázku plastovou dračí hlavu, aby ji mohla studentům přiblížit, a nechala ji tam jen tak stát. Moniku Davisovou asi neznáte, no, je od nás z Nebelvíru, taková malá, hnědovlasá… to je jedno, jak vypadá. Tak ta Monika si bezmyšlenkovitě tu hlavu nasadila, což je fakt nezodpovědné, to si pamatujte, že nic takového se dělat nemá a určitě to nezkoušejte. Po nasazení totiž nastala potíž, chudince Monice začala hlava uvnitř masky natékat a nemohla ji dostat ven! Čím více natékala, tím více jí docházel kyslík a tím více vzrostla panika v okolí. Sami se zkuste vžít do role Nebelvírky, kdy máte na hlavě, která vám natéká, něco, co nemůžete sundat, dochází vám kyslík a celí se bojíte a motáte. To je nepěkné. Naštěstí ale přiběhla paní profesorka a snažila se jí pomoct z masky ven. Z počátku to nevypadalo vůbec slibně… jedna tahala nahoru, druhá se snažila tlačit dolů, s maskou se ale nepohnulo. Vypadalo to fakticky bídně, Monika se dusila a dusila, no naštěstí nám jsou kouzla k dispozici skoro v každém problému a tak se paní Castanedě podařilo na poslední chvíli hlavu Moniky dostat ze spárů masky, a tím se stala hrdinkou dne! A i když měla ještě pár hodin potom hlavu nateklou a červenou jak balón, hlavní je, že je v pořádku.
Čekali jste, že je to vše? Že tímhle skandály nové profesorky končí? Zdaleka ne. Přesuneme se jen o týden dále, na hodinu bylinkářství pro druháky a třeťáky. Dodnes se mi nepodařilo zjistit, co za bylinku se ten den probíralo, no, jsem si jistá, že bude lepší, když její jméno zůstane skryto. Její účinky totiž dopadly okamžitě na všechny na hodině. Omamná vůně zamotala hlavu a zlepšila náladu nejednomu studentovi, a světe div se, i profesorce samotné. Ve skleníku to později byl hotový blázinec! Dokonce až takový, že je Castaneda vzala na procházku k lesu. Ano, k tamtomu temnému, strašidelnému, Zakázanému lesu, který je plný všemožných hnusných potvor, které s vámi nemají slitování. Věřte mi, byla jsem tam. Přijde mi to trochu nezodpovědné. Motat se okolo lesa je nebezpečné i pro kouzelníka v normálním stavu, ale co by si počala band omámených studentů, kdyby na ně z lesa vyběhlo nějaké nebezpečné zvíře? Raději ani nechci přemýšlet, co vše se mohlo stát. Abych vám ale poskytla i jiný pohled na situaci, moje dvě kamarádky, Beátka a Kolča, na hodině shodou okolností byly, a odpověděly mi na pár otázek, díky kterým máme i přímý pohled na hodinu!
Pozn. aut.: Žádná z informací není stoprocentně ověřená a nikomu nebylo ublíženo, berte na to ohledy.
Když jste vešly do skleníku a květina začala působit, měly jste nějaké podezření, že se něco děje?
Vlastně vůbec ne! Začalo to jako úplně normoš hodina, nic zvláštního. Dezinfekce u dveří, tak jsem si trošku kápla na ruce, sedla jsem si pěkně s Kolýn na naše místečko a byla jsem tak nějak nachystaná na normální hodinu, jenomže po malé chviličce všecko začalo být tak jako pěkný a zářivý a teda, neber mě špatně, tak já to vidím skoro vždycky, ale teď to bylo ještě víc, a já jsem měla pocit, že můžu lítat, jak je všechno lehký!
Vůbec jsem neměla tušení, že má ta květina nějaké účinky. Jen mě zaujalo, že strašně krásně voní, připomínalo mi to ty čaje na jasku. Halucinogenní. Zpětně si říkám, že mi to asi mohlo dojít. Ale voněla fakt parádně!
Jak jste se cítily po tom, co začala působit?
Jak říkám, prostě všechny problémy byly pryč, všem to tak slušelo a usmívali se na sebe a já jsem měla prostě ohromnou radost, že jsou všichni šťastní a že se paní profesorka směje a že jsem tam s Kolýn a cítila jsem se, jako bych seděla na mráčku a vznášela se nad zemí. Jenom jsem chtěla všechny obejmout a říct jim, že je mám ráda a že jim to sluší. Nikdy mi ještě nebylo lépe!
Pamatuju si, že mi bylo strašně krásně! A asi jsem se taky hodně smála, protože mě další den hrozně bolela pusa od smíchu.
Pamatujete si všechny činy, co jste pod vlivem bylinky dělaly?
Pamatuju si tak nějak matně, že jsme s Kolčou pořádaly ve skleníku židličkové závody, a paní profesorce to přišlo ohromně legrační, to mě bavilo moc! Taky druhý den, na psychologii, to si pamatuju, že jsem si tam povídala s hrozně moc lidma, a ještě pořád jsem byla tak šťastná, bylo mi dokonce úplně jedno, že se po hradě promenáduju bosá, představ si to! Vím, že Bendžo měl trochu strach z toho, co jsem všechno povídala pánům profesorům, ale ti naštěstí asi věděli o té rostlině, tak to nebrali nějak vážně, a dokonce mi ani neodebrali body, což jsem moc ráda.
Ehm… Bea lítala! Tak jsem se jí snažila zastavit, aby neuletěla, a pak jsme se po třídě projely na stoličkách. Víc si toho nepamatuju, ale byla to hrozná sranda!
Můžete nám přiblížit děj na hodině? Jak to tam vypadalo? Jak se studenti chovali?
Hele, všichni byli úplně veseloučký a nadšení ze světa, vlastně jakoby právě snědli celej kýbl čokolády, tak moc byli šťastní! Vypadalo to tam trochu jako u nás v ložnici běžně. Smích, bláznivé nápady, samá lichotka a pochvala. Vím, že jsme šli objímat nějaký strom a taky že lepší hodinu jsem asi nezažila.
Jasně, že můžu! Ale vážně si nejsem jistá, prostě to tam vonělo, byla tam ta kytka a byla tam hrozná legrace! Vlastně jsem se toho asi moc nenaučila, protože z té hodiny nemám žádné poznámky, ale zato mám spoustu zážitků.
Jak jste se cítily po odeznění účinků?
To bylo o něco těžší, rázem všechno začalo trochu víc šednout, ale ty víš, že já jsem od přírody poměrně veselej člověk, takže se mě to asi nedotklo tolik, co možná ostatních. Jen jsem začala zase víc racionálně uvažovat a vnímala jsem tu zodpovědnost kterou mám, protože předtím jsem klidně profesorům řekla, že odpověď prostě nevím, teďka se u toho vždycky bojím, aby se pan profesor nerozzlobil, víš? Kdybych mohla, klidně bych si k té rostlince čichala každý den, je to fakt zázrak, že něco takového máme. Vlastně je celkem škoda, že není rozšířenější, hned bych ji pěstovala!
Myslím, že musely slábnout postupně, protože pár dní jsem se ještě cítila úplně krásně, no a pak svět začal být takový, jako kdyby z něj někdo vysál všechny veselé barvy, a bylo mi z toho trochu smutno.
Smích by se měl šířit, stejně jako pozitivum a radost, takže tento krok paní Castanedy byl vlastně moc super, když dopřála studentům na pár dnů takový povznášející pocit.
Tohle je nicméně pro dnešní skandální okénko vše, děkuju všem, kdo to dočetli až do konce, a budu se těšit u dalšího článku!
Za sonorus
Thalča Moonová
0