Vážené čtenářky, ctění čtenáři!
V souvislosti s děním na hradě Bradavice obdržela naše redakce nemálo dopisů. Část z vás omdlévala nad kritickou situací, ovšem převažovaly dopisy vytýkající. „Jak to,“ táže se v jednom takovém psaní slečna Katherine Strofová, „že ve svém deníku věnujete tolik prostoru Anglii a nepokrýváte katastrofální dění ve zbytku světa? Styďte se!“
Proto přinášíme novou rubriku, v níž nalezne potěšení nejen Káťa Strofů, ale i zbytek z vás, kteří si rádi přečtou nějakou tu katastrofu. Prezentujeme rubriku Černá kronika!
Členů podivné sekty v Rusku přibývá
Již před rokem se na Sibiři začala shromažďovat podivná skupina vyvrženců z běžného kouzelnického společenství, jejímž vůdcem měl být údajně čerstvě pokousaný vlkodlak, nespokojený se zacházením, kterého se mu od kouzelnické společnosti začalo po první přeměně dostávat. Zprávy byly ale natolik mlhavé a vágní, alespoň podle slov ruského minsiterstva kouzel, že nebylo třeba jim věnovat jakoukoli pozornost.
Nyní je ovšem jisté, že situace je daleko vážnější, než se předpokládalo. Sekta (přezdívající si Fevralisté podle měsíce února, kdy byl prý její vůdce pokousán) začala do svých řad údajně verbovat mudly, kteří sice nedisponují magií, rozhodně ale nejsou imunní vůči vlkodlačímu kousnutí.
Kromě toho se množí zprávy o nevysvětlitelných úmrtích a především únosech v Krasnojarském kraji, a to hlavně v okolí města Norilsk. Ačkoli sekta vehementně popírá, že by vlkodlačí kletbu záměřně šířila mezi populaci, a to ať už formou dobrovolného přijetí kousnutí, nebo formou násilné iniciace, její zástupci se k podání vysvětlení svých podivných praktik dostavit odmítají.
Ruští bystrozoři nyní pročesávají oblast, zatím však nalezli pouze rozdrásané ostatky některých z pohřešovaných.
Další trvalá přeměna na Uagadou
Nejslavnější kouzelnická škola afrického kontinentu je světoznámá především svým umem v bezhůlkové magii a tím, že z ní obvykle vycházejí mistři transfiguralisté. Aby ne, když se zde studenti učí zvěromagii již v útlých čtrnácti letech! K dobré pověsti školy přispívají i vynikající výsledky v ostatních vyučovaných předmětech (škola se dokonce umístila na čtvrté příčce při celosvětovém srovnávání studentských průměrů, pozn. red.).
Není divu, že ve světle takového renomé často zapadnou i takové nepodstatné malé detaily, jako třeba studenti, kteří zbytek svého života prožijí s jelení hlavou či ploutvemi místo rukou.
Přesně takový osud totiž potkává již tradičně žáky, kteří nemají k animagii dodstatečnou úctu a/nebo schopnosti. Letos se konkrétně jedná o nejmenovaného studenta, jemuž místo pravé nohy zůstala noha zebří (včetně kopyta). Samotný student si nepřál být jmenován ani zpovídán a ze školy odstoupil z důvodu nemožnosti nadále plnit studijní povinnosti, nicméně podařilo se nám získat vyjádření jeho otce.
„Jsem hrdý na to, že můj syn šel pod vedením svých učitelů ve šlépějích velikých kouzelníků, kteří Uagadou úspěšně absolvovali, nebo do toho aspoň dali všechno.“ Na naši námitku, že ke zmrzačení nebohého dítěte nemuselo dojít, kdyby vedení školy více dbalo na bezpečí studentů a kromě meditačních technik využilo při výuce animagie i stabilizační lektvary, nás pohrdlivě označil za kolonizátorské změkčilce a vyjádřil překvapení, že mohla Británie ovládnout půl světa, když z ní lezou takové bábovky. Inu, jiný kraj, jiný mrav.
Jak se říká, nejdůležitější je nepřepálit začátek, a proto vám i my, drahé čtenářky a milí čtenáři, už dnes jen popřejeme pěkného večera nad cizím neštěstím. Na další katastrofy kouzelnického světa se můžete těšit zase příště.
Za redakci Sonoru
Vladivoj Masakrov
