Tak vy jste tu etapu zelenáčů přežili, jo? Tak to si zaslouží gratulace. Ovšem nenechte se tím pocitem příliš ukolébat. To horší teprve přijde.
Pokud si myslíte, že se ve druhém ročníku něco radikálně změní, tak jste na omylu. Ať už jste byli vyhlášení tím nejlepším prváčkem roku, případně jste vyhráli nejvíce soutěží, ostatní si vás o to víc zafixují jako toho malého, který se sice snaží, ale pořád je… malej. Dvanáct-třináct není pro ostatní žádný věk, ačkoli ten rozdíl mezi nimi a vámi není vůbec markantní. Můžete se ovšem vrhnout na radikální změnu vzhledu a se svojí bandou minulých zelenáčů vytvořit partu pubescentů, která s kšilty dozadu bude možná, ale opravdu jen možná, působit drsně a zastrašovat nový příval zelenáčů.
PS: A tak šel čas obsahuje špetku cynismu, tak ho berte s nadsázkou. Trochu pravdy zde ale také najdete.
Etapa druhá – (ne)ználek
Jedete do Bradavic podruhé. Kolem vás se nachází spousta vyjukaných zelenáčů, kteří mají milion otázek. Nevím proč, ale většinu studentů druhého ročníku popadne pocit toho, že vědí všechno nejlépe a mohou radit úplně, ale naprosto se vším.
„Cože? Ty nevíš, co bys chtěl dělat v budoucnu? Ale prosím tě, pojď sem, na tohle já jsem expert!“
Prozrazují tajné informace, které by zelenáčům měly být uschovaný po nezbytně dlouhou dobu, tedy dokud je nevykoumají sami. Například poloha kuchyně, případně takové bludiš-ehm. Víte co? Já to tady vypisovat nebudu. Ale až zase půjdete na rande a najdete tam kupu vykulených očí, vězte, že to je vaše chyba… a to vy budete jednou hořce litovat!
Po nástupu na první večeři v Bradavicích jste to vy, kdo se tváří nejvíc otráveně. Já mám po té jízdě kočáry hrozný hlad, proč to tak hrozně trvá, já tady nové zelenáče ani nechci, fuj, tenhle má užmoulaný nos… přestože to budou v budoucnu patrně vaši nejbližší – stejně jako vy jste si blízcí se třeťáky – se na ně tváříte dost nepřátelsky.
Další dny se nesou ve stylu zvyšování se ega. Přestože se v hradě vyznáte podobně jako myš vržená do nového bludiště, cítíte se povinováni všem udávat jasné instrukce toho, jak najít tu a tu učebnu. Tahle se nachází támhle, tahle zase tam… po cestě do velké síně si uvědomíte, že jste toho nebožáka, co má mít lektvary s dějiny s profesorkou Floyd poslali do učebny obrany o pár pater níž… a pak nad tím máchnete rukou, i když chudák zelenáč dostane pěkně přes pusu.
Hlavně, že vy jste v suchu a máte svojí partičku kamarádů. Tříd je sice stále hodně, ovšem vždy si jednoho seženete k sobě do lavice a cítíte se dokonale. Tento rok vás čeká ovšem šílené překvapení… cože? My jsme si přes prázdniny měli opakovat? A paní profesorko, nemůžeme ten první test odloží na pátek? Ne? Aha.
První trollové jsou na světě – a pokud nejste, měli by vás korunovat na vrcholného šprta. No jo, v druhém ročníku je to šok, ale zkrátka zde vládne fenomén toho, že jakmile se vrátíte z prázdnin, hodí vám na lavici hned několik testových úloh, které musíte vypracovat co možná nejlépe. Co jste si mysleli? Že se ostatní topí v poznámkách ve vlaku jen tak? Ne-ne. Zapamatujte si to dobře do příštího roku, protože tahle tradice vás bude doprovázet až do konce studia. A každý rok to bude horší a horší.
Po seznámení se s touhle nemilou tradicí budete mořeni další rok prostřednictvím získaných znalostí ze ZKV. Získáte naprostý přehled o všem, pokud ovšem jako většina studentů nezvolíte jinou taktitu, a to spaní. Ovšem bacha, nějaký ty poznámky byste si měli udchovat, i v ostatních předmětech hrají roli vražedné testy, které leckteré přivedou k slzám. (Cože? Vy jste se to učili v ZKV, to máte dávno znát!) Buďte ovšem silní, kdybyste buleli pokaždé, kdy vám něco nevyjde na jedničku, přijdete o možnost hrát si na frajírka, kterýmu je přece škola u zadele. A mít takový plán v záloze se vždycky hodí. Když už vám tedy nevyjde ten jedničkář – mějte plán Bé.
Školní rok dokončíte… zdárně. Nebo utečete. Už ale víte, kdy s testy počítat, už víte, kam jít a pomaličku, ale jistě, jste dospěli ke třetí etapě. Teď si ještě vychutnat léto a pak vzhůru do Bradavic!
E.K.
0