Je neděle ráno, člověk se připravuje na začátek týdne a dohání poslední resty a úkoly. Za okny pořád sněží, což ve mně vyvolává akorát představu zalézt si pod peřinu s hrnkem kakaa a dobrou knížkou. Já však měla dnes jiné plány, čekala na mě výzva v podobě rozhovoru s některým z profesorů. A ne tak ledajakým, rovnou s tím nejpřísnějším, a to profesorkou Morticií Blair. Slyšela jsem o ní různé řeči, že je přísná, studenty vyhazuje ze tříd a její nejoblíbenější známkou je troll. To mě trochu zaujalo a rozhodla jsem se přijít na pár věcí. A právě proto jsem přesně v jednu odpoledne s pergamenem s nachystanými otázkami zaklepala na dveře jejího kabinetu. Pravda, ze začátku byla trochu nevrlá, ale po chvíli přemlouvání mě nakonec vpustila a já mohla začít s první otázkou.
Jaké to je vrátit se ke své alma mater, tentokrát v pozici profesora a ne studenta?
Abych byla upřímná, vracet jsem se nechtěla. Ačkoliv je tahle škola lukrativní a jedna z nejváženějších, zdejší zázemí je, jednoduše řečeno, příšerné. Po přímluvě pár vysoko postavených lidí jsem byla požádána nynější ředitelkou, Minervou, abych přijala pozici profesorky. Přijala jsem to, ale jen z toho důvodu, že to bylo potřeba, studenti zde nemají žádnou kázeň a přísnou ruku, která by je postavila do latě. A je to příšerné, absolutně nechápu jak se ta škola mohla takhle spustit.
Takže profesorka a paní ředitelka se dokonce znají? Zajímalo by mě odkud, nu možná se to časem i dozvíme, i když naše paní ředitelka má asi tolik známostí, že bychom tím mohli popsat celé schodiště dívčích ložnic i se skluzavkou.
Říká se o vás, že jste dost přísná a nedáte nikomu nic zadarmo, myslíte si to o sobě?
Kázeň a potřebné vychování je třeba. Nevím čemu se divíte, když celou hodinu studenti jen brebentí, jí a dělají hlouposti. Někdo tady prostě musí nastolit určité hranice v chování, ne? Vezměte si takového pana Thierse. Byl trestán za nenošení uniformy a pozdní příchody. Teď? Chodí včas a v uniformě, to že se chová jako prase, je druhá věc, ale požádala jsem Minervu o jeho podmínečné vyloučení. Takže ano, přísná jsem.
Uklidnit Archieho, aby se choval jako normální student? Tak za to by tato profesorka měla dostat metál, protože mám pocit, že je zatím jediná, komu se podařil jen tenhle zlomek. Možná i profesorka Floydová, ta s ním taky umí docela jednat, na hodinách mytologie s ním dokonce i diskutuje, ale podmínečné vyloučení? No páni!
BBC [cit. 21.04.2019].
Dostupné z této adresy.
Když se podíváme na profesorský sbor, tvoří jej převážně mladší generace profesorů a profesorek. Vy jakožto starší generace, vidíte sama v sobě výhodu nebo nevýhodu v letech navíc?
Jednoznačně výhodu. Zažila jsem toho za život více než ti mladíci. Velice mě udivuje, že škola vůbec takové pacholky nabírá. Vždyť studenty nemají ani co naučit, nic nezažili…
Asi na tom něco bude, že starších profesorů máme pomálu. I když sama v tom nevýhodu nevidím, mladší profesoři bývají kolikrát více tolerantnější k našim chybám, protože si asi pamatují, když byli ještě studenti a dělali stejné chyby jako my.
Nachází se ve vašem životě někdo vašemu srdci blízký nebo bylo tomu tak v minulosti?
To je vskutku osobní otázka, slečno. Ale pokud odpověď musíte znát, momentálně je jedinou osobou, na kterou nedám dopustit, má sestra, ale o tom jste poslouchat asi nechtěla, že ano? Za mých školních let jsem na lásku čas neměla, studovala jsem, což bych doporučila i všem ostatním, a přesto nastal v jisté době takový, jak to jen nazvat, zvrat událostí, kdy jsem se jako studentka zakoukala do jediného muže, který kdy upoutal mou pozornost. Na mou smůlu byl Horacio můj profesor lektvarů a byla jsem s ním v kontaktu i mnoho let poté kvůli Lektvarové asociaci. Žádné pikantnosti – nebo jak tomu říkáte – nebyly, slečno.
No jo, musela jsem trochu zabrousit i ta tu osobní rovinu, a rovnou se zeptat je podle mě lepší, než poslouchat drby. Ne že bych ve spojitosti s profesorkou Blair nějaké vůbec slyšela, ale zase je pěkné vidět, že i ona je lidská bytost s city a ne jenom… Ehm, naše profesorka.
Co patří mezi vaše nejoblíbenější předměty a z jakého důvodu?
Podle předchozí odpovědi jistě pochopíte, že jsou to lektvary, ale přímo učit je neučím. Ne že by se mi neušla třída, ale primárně se zaměřuji na jiné vědy, a to na filosofii a psychologii, protože lidské mozky jsou velmi zajímavým výtvorem. Hlavně ty studentské, ty jsou velmi podobné těm prasečím. Když jsem chodila do školy, byly to právě lektvary a obrana proti černé magii, ve kterých jsem vynikala, ale po pár letech… Nuže, jak to lehce říct, po pár letech, co jsem se obraně věnovala více než aktivně, mi přestala připadat tak úžasná, víte, tedy vy jako studentka to nevíte, ale má to mnoho odvětví a ne všechna končí dobře…
Inu, tato odpověď se dala i celkem čekat, vzhledem k tomu, že tady na škole učí jen psychologii a filozofii. Kdo ví, možná příští rok se jí dočkáme i v lektvarech?
Co vám na učení mladých kouzelníků a čarodějek přijde nejvíce důležité? Naplňuje vás to nějak?
Nejdůležitější je správná výchova a pochopení autority. S žádnými studenty jsem husy nepásla a proto nevidím důvod ani k tomu, abychom se tvářili jako přátelé, takže požaduji, aby mne vnímali jako určitou autoritu. Důležitá je také kázeň. Na mé práci mě naplňuje máloco. Nejspokojenější jsem, když některý ze studentů obdrží špatnou známku a následně prokáže snahu a píli, aby si ji vylepšil. Bohužel, až na jednoho studenta, mám třídu plnou hloupých prasátek.
Hloupých prasátek? Nejsou snad jedny z nejinteligentnějších tvorů na světě? Znamená to tedy, že má paní profesorka třídu chytrolínů?
Kdybyste si mohla vybrat jakékoliv kouzelnické povolání (může a nemusí to být profesorka), co by to bylo?
Vrátila bych se na odbor záhad.
No, tak to bylo poněkud stručné. Moment ale… Odbor záhad? Ona je z odboru záhad, znamená to, že by mohla být i členka – Ehm zapomeňte na to, každopádně toto je zcela nová informace, profesorka u nás na škole a pracovala na odboru, který je opředen tím největším tajemstvím. Hm, zajímavé.
Souhlasíte se změnami na škole a s vyhláškami paní inspektorky? Jaký je váš názor na vyhazování profesorů a zákazu nebezpečných kouzel?
V některých případech s paní inspektorkou sympatizuji. Když jsem nastoupila na tuhle školu, profesorský sbor byl plný naprosto podivných individuí a neschopů, naštěstí se pomalu sbor znovu obnovuje a profesoři v něm začínají stát alespoň za povšimnutí, ale mohla by jich ještě pár vyhodit. Například takový Lewis, Davenport, Carter, Davis nebo praktikanti, kteří jsou téhle škole také k ničemu, jelikož jejich věk je… Nízký.
Mám takový pocit, paní profesorko, že kdybyste chtěla vyhodit vámi zmíněné kolegy, tak by tady u nás na škole už pomalu nikdo neučil.
Slyšela jsem, že tak úplně nejste pro rozřazování studentů do kolejí. Co by podle vás bylo lepší řešení?
Slyšela jste správně. Jednotná kolej, nulové rozlišování. Ačkoliv by to vyvolalo jisté nesváry, nakonec by si všichni zvykli a filosofie v prvním ročníku by mohla konečně zaměřit na něco jiného než na to, že je Nebelvír plný idiotů.
Ehm, při této otázce jsem se snažila tvářit, že mi tato nijak nezastíraná urážka naší koleje nevadí, i když v tomhle s profesorkou Blair docela souhlasím. Nebylo by to lepší, kdyby koleje vůbec neexistovaly? I když možná, že by se tím ztratila i možnost soupeření na škole, k čemu by se taky hrál famfrpál, že? K ničemu, jak je tomu doteď. (Omluvte názory vaší redaktorky, ona prostě ten famfrpál zas tolik neprožívá.)
Noviny jsou plné toho hromadného útěku vězňů z Azkabanu. Mezi kouzelníky koluje hodně teorií, jak tomu došlo a co to pro naši bezpečnost znamená. Co si myslíte vy?
Tahle otázka mi nepřijde vhodná. Slečna ve věku jako vy – a ostatně i zbytek studentů – by se o tohle vůbec neměla zajímat. Tohle je problém ministerstva a ne školy, zde je bezpečno, nedokážu říci na jak na dlouho, ale prozatím ano. Tahle škola by měla být schopná vám poskytnout větší bezpečí než vaše domovy, takže se vůbec nestrachujte.
No jo, slečna v mém věku… Snad se taky můžu zajímat o to, co se děje ve světě. A nezlobte se na mě, ale možný útěk těch nejnebezpečnějších černokněžníků mi teda vrásky na čele docela dělá. A Ministerstvo se zatím co se týče bezpečnosti zatím moc neukázalo, když jeho řešení spočívá ve vyhazování dobrých profesorů.
Na závěr bych chtěla poděkovat za poskytnutí rozhovoru, měla byste něco, co byste chtěla našim čtenářům sdělit?
Že mi mají přestat klepat na dveře kabinetu? Ať dodržují školní řád a nelezou mi na oči, když nemusí.
Tady se paní profesorka zasmála snad poprvé během našeho rozhovoru. Že by se k ní horliví studenti stále dobývali ve snaze získat lepší známky? Každopádně tato otázka byla koncem našeho rozhovoru, jelikož mě hned potom vypunktovala z kabinetu. Byla jsem docela překvapená, že odpověděla na všechny otázky, svým způsobem byla i docela vstřícná. Ono je hezké se dozvědět něco více o lidech, kteří nás učí. Proto se příští měsíc můžete těšit na rozhovor se zástupkyní Verity, kterou se podařilo vyzpovídat mé kamarádce Rozince Wildhame.
Přeji příjemnou neděli,
Hermiona Jean Grangerová
0
