Jak jsem již psala, pár dní před uskutečněním plesu po hradě poletoval párek zmatených sov, které se snažily doručit informace. K těm se později přidaly i sovy, které nosily nemalé množství valentýnek a vyznání, ovšem i tak se mi zdálo, že jsem nepotkala nikoho, komu by to přímo vadilo. Spíše jsem potkávala spoustu nadšenců, kteří už se zaláskovaného večera nemohli dočkat a já i přesto, že velkým příznivcem tohoto dne nejsem, jsem musela dát za pravdu, že plesový výbor se opravdu činí, přičemž jsem se nakonec začala opravdu těšit.
S výběrem kostýmu jsem už měla přeci jen trošku problém, ovšem, jak jsem viděla, nebyla jsem jediná. Po oblečení se do vší tý parády jsem se dostavila do síně, šťastná, že jsem se po cestě nezabila na podpatcích (věřte mi, že jít v tom až z havraspárské věže je opravdu mučení), kde jsem prvně spatřila onu velkolepou výzdobu. Spousta růžové, kýčovitých dekorací, jídla, tématické hudby – celé to působilo skoro dojmem, že přišel přišel jednorožec a vše potřísnil svým kouzel, což sice není moc reálná představa, ovšem věc, kterou mi nikdo nevymluví, je fakt, že v tom určitě měl minimálně jeden prst profesor Lockhart.
Přišla jsem s malým zpožděním, někdy v tu chvíli, kdy síň už byla z půlky plná a na stoly se prohýbaly pod tunami jídla, takže jsem na vše měla hezký výhled už od začátku. Zastavila bych se na chvíli u zmíněných kostýmů – docela se divím, že vedení neuspořádalo něco jako soutěž o nejlepší kostým, protože většina z nich byla opravdu povedená a nádherná, rozhodně si s tím téměř každý pohrál a poradil po svém. Nutno dodat, že si připisuji jako osobní úspěch, že jsem většinu z nich dokázala rozpoznat a pojmenovat.
Dlouhou chvíli se nedělo nic pořádného a vlastně se jen jedlo a jedlo, takže jsem mohla věnovat plnou pozornost valentýnskému menu. Zpětně bych doporučila srdíčkové sušenky a jahodové tiramisu, avšak i tady jsem si jistá, že všechno bylo jídlo bylo stejně dobré, jako ty dvě výše zmíněné. Když už jsem se nacpala až k prasknutí, profesoři se ujali předčítání soutěžních vyznání. Všechna byla hezká a rozhodně měla něco do sebe, avšak ještě než tato část programu skončila, rozplynul se sladký růžový sen všem v místnosti.
Jedno z dvojčat Weasleyových, nepletu-li se, použilo jakousi záhadnou petardu, která zapálila většinu papírů v místnosti, tedy včetně valentýnek, které už v té době už drželi maličcí amorci. Nastala chvíle zmatku, která se ovšem záhadným způsobem vyřešila docela rychle, dokonce rychleji než u studenstva stihla propuknout velká panika. Čtení vyznání a rozdávání valentýnek mohlo pokračovat, avšak v té chvíli jsem se již vypařila. Nevím pořádně, co následovalo, protože ze studentů, co se vraceli na kolej až po mé osobě, jsem toho nedostala zrovna dvakrát hodně, avšak můžu říct, že to rozhodně nebyla nevinná zábava, prý dokonce nová členka profesorského sboru, slečna Worrell, opíjela mladistvé!
Ač už se tento konec skutečně stal, či ne, musím uznat, že akce byla vskutku povedená a i já, přes mou nechuť k tomuto svátku, jsem si ji užila a těším se na další, ať už v podobném plesajícím duchu, či trochu akčnější.
Nikol Argentová
0