Hned jak to bylo možné jsem zasedl k brku a pergamenu, abych vám podal co nejdřív zprávy o tom, jak nám to Mistrovství nakonec dopadlo. Odehrály se dvě velkolepé bitvy, jedna o první a druhé místo a druhá o třetí místo. Není proč to odkládat, pojďme se na to podívat.
Bitva číslo jedna: Souboj o třetí místo
Německo VS Severní Amerika
Tato bitva snad byla o trošku očekávanější a sledovanější, než celkové finále. Nikdo totiž vlastně nemohl uvěřit, kdo to stojí proti sobě. Německo, jež předvedlo v základní skupině docela smíšený a průměrný výkon, a Severní Amerika, která jen o kousek vyhrála ve své základní skupině. Proč ale tedy tak očekávaný souboj? Jazýčky vah se u obou týmů lehce vyměnily a Německo poslední dva zápasy předvedlo výborné výkony, zatím co Amerika svůj první zápas v osmifinále zvládla, ale vybuchla v zápase čtvrtfinálovém. Ze začátku se zdálo, že bitva bude opravdu urputná, a oba týmy podávaly výkony hodné velikého uznání. Jeden z nich ale přeci jen začal po chvilce vyčnívat.
Ani si nedokážete představit mou radost, když se Německo střelecky začalo prosazovat mnohem silněji a jednolitěji, než Amerika. Netrvalo dlouho a dostali se do vedení, což Američany rozhodilo natolik, že se jen snažili snižovat jejich náskok, ale nedařilo se jim. Po hodině hraní bylo skóre 240:180 pro Němce a z atmosféry zápasu bylo jasné, že se pomalu, ale jistě, blíží ke konci. Američany mohla zachránit už jen Zlatonka, kterou také první zpozorovali. Německo se však vzpamatovalo velice rychle a jejich chytač se pustil za tím Americkým, jako by mu na tom závisel život!
Stíhací akce se táhla přes pět minut. Oba týmy se vzájemně snažily chytače sestřelit jak smyslů zbavení. Potlouky létaly sem a tam. Až se jeden konečně trefil a bohužel to bylo do ramene Německého chytače. Líznul mu levé rameno a dle bolestného zakřivení v jeho tváři to rozhodně nebyla jen lehká rána. Nevzdával se, ale ke konci už vypadal, že nezvládne dohrát. Konečně tu byl ten moment, kdy se oba chytači natáhli po Zlatonce. Německý kanonýr věděl, že nemá moc času ani šancí, a americký, že mu výhra jeho klubu leží na konečcích prstů. A to byla jeho hlavní chyba. Přestal vnímat okolí a odrážeči využili jeho neopatrnosti. Potlouk, jenž vyslal jeden z Německých, zasáhl přední část koštěte amerického chytače a vymrštil ho mimo sedlo. Chytač Německa využil posledních sil a natáhl se…
Chytl? Nechytl? Na stadionu nastalo naprosté ticho. Po chvilce zmatení ale stadion zahltil nadšený jásot. NĚMECKO ZÍSKALO TŘETÍ MÍSTO! Konečné skóre? 390:180 pro Německé reprezentanty.
Bitva číslo dva: Souboj o první místo
Finsko VS Norsko
Norsko nastupovalo jako naprostý favorit. Z posledního zápasu s Německem byla na hřišti cítit lehká nervozita, ale na druhou stranu všichni věděli, že Norové se moc často pod nervozitou nesypou a mají mnohem lepší výsledky. Finsko na druhou stranu zářilo jakousi jistotou. Přeci jen si místo zde skutečně vybojovali a mám takový pocit, že sami měli jistotu v tom, že nemají co ztratit. Samotné druhé místo je obrovským úspěchem a ať už by to dopadlo jakkoliv, Finsko by ukončilo letošní turnaj jako spokojený tým.
Což možná nakonec rozhodlo. Norové skutečně působili celý turnaj jako naprosto nerozhoditelná sestava, ale poslední zápas chybovali. A to opravdu nadprůměrně, když si přečteme všechny jejich výsledky. Je pravdou, že Norové, i přes svou silnou výherní šňůru, byli týmem, který za celý turnaj inkasovali střely jako jedni z mála. Proto byla jasná jedna slabina… brankář. Finové museli projít jakousi formou přípravy, protože světe div se… místo soustředění se na chytače se jejich hlavní síla přesunula do útoku jak střeleckého, tak odrážečského. Ale to bych předbíhal.
Finové byli trpělivou stranou. Odrážeči za první půli nic moc nesestřelili a ani se nepokoušeli. Hráli na jistotu a chránili svoje svěřence. Norové byli schopní nastřílet 200 bodů a v jednu chvilku bylo skóre 200 ku 80. To nevypadalo dobře. Ale kdokoliv, kdo odepisoval Finsko, se šeredně pletl. První, kdo šel dolů, byl střelec Norů. Odrážečské duo předvedlo skvělou faleš a povedlo se jim trefit střelce přímo do hlavy. Jako další šel dolů brankář… ano, slyšíte správně, brankář Norů dostal přímou ránu na solar a proletěl obručí tak nešťastně, že si zlomil ruku i nohu.
V tu chvilku na stadionu opět nastalo skoro jasné ticho. Nikdo nečekal tak veliké rány pro Norské družstvo. Jejich chytač se postavil k obručím, jako náhrada za brankáře, ale nebylo to ono, a Finové mezi tím nastříleli dalších 100 bodů. A světe div se, konec přišel z ničeho nic. Trápící se Norové nezvládli vystřelit ani další bod, protože museli odrážet útoky kompletní finské střelecké formace a finský chytač měl tak naprosto volné pole působnosti. Než se chytač Norů u obručí stihl vůbec nějak připravit ke stíhacím manévrům, Fin měl Zlatonku v ruce.
Naprosté překvapení, absolutní masakr Norského družstva a… pro mne jen naprosto uznalé zatleskání. Tak brutálně upřímnou hru jsem dlouho nezažil a kdokoliv tvořil taktiku si zaslouží poplácání po zádech.
Závěrem? ÚŽASNÉ KLÁNÍ! I přes mezery v organizaci jsme se dočkali vzletů a pádů. Výher, zklamání, radosti, bolesti i čiré euforie! Tento turnaj se do historie zapíše jakožto jeden z nejlepších a nejnapínavějších.
Nikdy bych neřekl, že mne to bude tak bavit, protože vím, jak probíhaly minulé ročníky, ale tenhle?! Zatraceně! Zamiloval jsem se tu do hned několika týmů, hry byly svižné a člověk se neměl čas nudit. Fanouškovské kotle byly plné a rozbouřené! Fandili jak o život, prožívali hru jak nikdy! V takové dny skutečně stojí za to být sportovec, ale i obyčejný fanoušek! Pro všechny tyhle emoce!
Já vám moc děkuji, že jste společně se mnou prožívali a sledovali celý turnaj! Nebojte se, skrze sportovní rubriku si toho pro vás chystám mnohem víc a že se máte na co těšit! Do té doby se mějte krásně a pamatujte… buďte dobří lidi!
Za redakci Sonoru,
Atalas Zacharov
