Na konci minulého článku jste jistě postřehli, že jsem mluvil o začátku bojů ve skupinách. Finská federace tento rok zvolila poněkud zvláštní systém, který od fanoušků schytal poměrně silnou kritiku. Modul dvou skupin zůstal, ale místo rozdělení pět týmů v jedné a pět týmů v druhé měla jedna ze skupin šest mužstev a druhá čtyři. Toto rozhodnutí zvedlo pobouření hlavně z důvodu, že jedna ze skupin bude mít otevírací týden sportovní akce mnohem náročnější.
Skupina A, ve které je týmů víc, má v přepočtu na klub pět zápasů za sebou. Skupina B na druhou stranu odehraje jen tři zápasy. Nelogičnost skupin Federace zatím nekomentovala a vzhledem k tomu, že skupiny už svoje zápasy odehrály, mám takové nepříjemné tušení, že komentář už nedostaneme a nebo ho dostaneme až po zakončení a závěrečném ceremoniálu.
Každopádně fanoušci nejsou jediní, kdo je tímto rozhořčen. Japonská delegace dokonce zvažuje podání námitky k hlavní arbitráži. Nezdá se jim férové, aby některá družstva měla možnost odehrát o skoro polovinu zápasů méně. Jakožto hlavní důvod uvádějí, že jejich hráči při posledním zápase už byli tak vyčerpaní, že skoro nedohráli, a zároveň se prý dle rekonvalescenčního trenéra zvýšil výskyt menších a středních zranění o téměř 30%.
Problémem ale je, že týmy byly o této skutečnosti informované už před počátkem celého klání, a tím pádem přijde spoustě lidí zbytečné si stěžovat až ve chvíli, kdy se potvrdila zvýšená náročnost skupiny A. Šušká se, že Japonsko je akorát nespokojené se svými výsledky a snaží se hledat všude jinde, než ve svých vlastních řadách. Jak to skutečně je vám nepovím, sám z toho jsem poměrně nejistý. Názory na danou tématiku mi můžete poslat korespondenčně. S dramatem určitě zatím nekončíme.
Aby se vše stihlo, Finská federace si pro fanoušky připravila další velice nečekané překvapení. V noci před prvním utkáním byl několik desítek metrů od prvního stadionu zřízen ještě jeden s menší kapacitou diváků – čítal patnáct tisíc míst. Nejlepší na tom bylo, že i kolem tohoto rozhodnutí panovala veliká nevole jak fanoušků tak týmů.
První stadion, tedy s tou větší kapacitou, byl vyhrazen pro zápasy skupiny A a druhý stadion zase pro zápasy skupiny B. Zde se týmy i fanoušci shodli na tom, že Finsko jako by se snažilo říct, že druhá skupina vlastně není tak důležitá a diváci by se měli spíše soustředit na skupinu A. To by mne upřímně rozesmálo, protože skupina B obsahuje i finskou reprezentaci, a aby toho nebylo málo, tak i Bulharsko, jež několikrát turnaj vyhrálo, a Severní Ameriku, jež prochází za posledních pět let Famfrpálovou renesancí.
Finská federace komentovala tím, že nejsou lidé a prostory na vytvoření dvou identických stadionů, ale zcela upřímně to mi přišlo, jako veliké vyhnutí se upřímné odpovědi. Celkově se mi zdá, že i přes počáteční snahu Finsko svoji roli pořadatele nezvládá zrovna s grácií. Nyní už ale k zápasům, jako takovým.
A následně i konečné výsledky základních skupin:
Kostky jsou vrženy. Japonsko se i přes stížnosti na náročnost soubojů nebude v končeném výsledku účastnit osmifinále. Podobně je na tom Estonsko, určitě si neudělalo ostudu a i přes postupu může z turnaje odejít s hlavou vztyčenou.
Když se zaměříme na postupující týmy, formuje se nám tu spousta favoritů. Mezi hlavní bych určitě zařadil Norsko, Finsko, Francii a Severní Ameriku. U koho by mne postup dál velice překvapil je tým Severní Afriky a Jižní Ameriky. Jsou zde také dva černí koně, u nichž čekám velký souboj, jedná se o Německo a Bulharsko.
Bulharsko umí velice nepříjemně potrápit, když přijde na věc, a Německo bude mít výhodu dvoudenní pauzy, kterou mohou využít ke zlepšení taktiky a celkového stavu své obrany i chytání, ve kterých má podle mne největší mezery. Co mne dále velice překvapilo byl fakt, že více jak 50% zápasů rozhodla nakonec až chycená Zlatonka. V praxi to tak znamená, že týmy, které mají silné střelecké formace, ale horší chytače, se dostávají do velké nevýhody, kdy se musí soustředit buď na zlepšení chytání a nebo na eliminaci chytače druhého týmu, jenž má díky dobrému chytači v zápase výhodu.
Mezi země s dobrými chytači se řadí právě Finsko, Norsko, Bulharsko a Francie. Naopak hodně dobré střelce má například Německo, ale kvůli chytačské krizi se bohužel smůla na Zlatonku ukázala jako fatální, a odsoudila je na třetí místo tabulky.
Tak jako tak jsem s letošním ročníkem po herní stránce hodně spokojený, protože týmy se skutečně snaží, a některé zápasy jsou opravdu napínavé. Už jen fakt, že se v některých případech dostáváme nad hranici 400 bodů, je naprosto neskutečný a povzbudivý. Osmifinále i čtvrtfinále bude zajímavé, o finále ani nemluvě.
Za redakci Sonoru,
Atalas Zacharov
