Výtvarné umění je věčným zrcadlem lidské kreativity a my vám, drazí čtenáři, s potěšením oznamujeme, že na uměleckém nebi vysvitla nová hvězda v podobě díla renomovaného malíře Imaginaria Picassofika. Než ale přistoupíme k rozboru, připomeňme si nadčasovou genialitu samotného umělce.
Imaginarius Picassofikus se narodil v malé, čistě kouzelnické vesničce kdesi v Toskánsku, a již odmala exceloval v oborech, které připadaly zcela nepochopitelné nejen ostatním dětem, ale i dospělým. Vzpomeňme kupříkladu na sérii jeho obrazů „Něco tady smrdí“ – byla to jeho první ucelená sbírka a zahrnovala obrazy obličejových výrazů vyjádřené pouze pohybem nosu.
Bylo mu útlých sedm let a od té doby bylo jasné, že se do rodiny Picassofiků narodil umělecký génius. (Celou sbírku nedávno na aukci vydražil za rekordních sedmdesát tisíc galeonů soukromý sběratel, který se prý od ní nemohl odtrhnout celé hodiny, pozn. red.)
Nyní se však přenesme k jeho nejnovějšímu dílu, které opět trhá rekordy a posílá diváky do mdlob, šokované už jen faktem, že mohou kráčet po stejné zemi jako mesiáš moderního kouzelnického umění.
Dílo nese mystické jméno „Exploze euforie v éteru barev“ a přestože zatím nezdobí žádnou ze známých galerií (Imaginarius se dle svých slov není schopen rozhodnout, které obraz prodat, jelikož se nechce dotknout citlivých duší všech ostatních majitelů galerií, kdyby je odmítl), již nyní je považováno za jedno z největších uměleckých děl naší doby.
A co vlastně představuje?
Na první pohled je to obraz, který vypadá, že do něj někdo kydl barvu. Na druhý pohled je to však obraz, do nějž někdo kydl barvu s geniálním záměrem. Je plný pohybu, energie a, vzhledem k několika náhodně rozmístěným červeným flekům, možná i umělcovy krve.
Když jsme se zeptali Imaginaria na inspiraci, která ho k tomuto dílu přivedla, odpověděl nám s vážným výrazem ve tváři: „Chtěl jsem zachytit okamžik, kdy náhoda tancuje s nápadem, a výsledek je tato exploze barev a euforie. V každé kapce barvy je kousek mé duše, občas dokonce i genetického materiálu.“
Zmíněný genetický materiál však odmítl upřesnit.
My se tak rozhodně nedivíme, že se známé galerie mohou doslova přetrhnout, aby obraz získaly pro sebe, vždyť nesou samotný otisk velkého génia! Je však jasné, že toto privilegium je určeno jen těm nejbohatším z nás – jistě vás však potěší, že je nyní možno kontaktovat manažera pana Picassofika a získat alespoň hadr, jímž veliký umělec otíral barvu – cena je stanovena za pouhopouhých sto galeonů za dva centimetry čtvereční.
Za redakci Sonoru
Patislav Matlell
