Nový školní rok už zaklepal na dveře před nějakou chvilkou, ovšem každá informace, stejně jako ta nádherná šťavnatá jablka, která začínají pomalu padat ze stromů, potřebuje před zveřejněním nechat chvilku uležet a dozrát. Vše potřebuje svůj čas, ať už to jsou tvoje bolístky jako zlomené srdíčko, nebo jen ty fyzické v podobě třeba natrženého pozadí.
S radostí ovšem musím konstatovat, že ani se začátkem nového roku se obyvatelé Bradavic nejspíš nudit nehodlají, jelikož novinek se ke mně hrne tolik, že už ani mí ptáčci štěbetáčci pomalu nestačí a začínají přicházet o hlas. Možná je nejvyšší čas nechat je odlétnout do teplých krajin a na sběr všech těch zajímavostí aktivovat naši zimní gardu v podobě duchů a obrazů. Kdo ví.
To je ale problém mého budoucího já a v tuto chvíli ti, můj milý čtenáři, můžu předložit snůšku pikantností pestrou téměř jako hromadící se kopy listí na pozemcích Hradu. Tak vytas koláčky, uvař čaj a hurá do čtení!
Láska hory přenáší
Navzdory tomu, jak se naši noví dvojníci prezentují, duši básníka nejspíš mít nebudou. Nebo alespoň co se mrzimorského dvojčete týče. Kdyby tomu bylo jinak, nejspíš by pochopil podstatu metafory v tomto rčení a bylo by mu jasné, že může být zamilovaný jak chce, ale bez koštěte zkrátka doletí tak akorát na tvrdou zem. A že by to z Astronomické věže byl ale tvrdý pád!
Nemůžeme mu ale mít za zlé, že na podobné věci myslel, však kdo má oči a uši, musí vědět, že start v nové škole nebyl ani pro jednoho z dvojčat snadný a díky jejich potřebě své problémy řešit na těch nejfrekventovanějších místech o tom ví už větší část Hradu. Kdo by bral na lehkou váhu fakt, že se nejen neumí adaptovat na nové prostředí, ale ještě je to v povědomí celé školy?
Chlapec může mluvit o štěstí, že jeho opileckou eskapádu nějakým záhadným způsobem vycítilo jeho dvojče, které za ním na poslední chvíli doběhlo a dokázalo nám tak, že další rčení o lásce už možná bude trochu pravdivější. Neboť co jiného může jeho následná scénka a celonoční hlídka nad někým, kdo mu dal pár dní zpátky pořádně přes pusu, dokazovat, než to, že láska umí být slepá jak patrona?
Pýcha předchází pád
Ano, lépe by se situace, která nastala koncem října na hodině Péče o kouzelné tvory pro šestý ročník, popsat nedala. Mladý Cailean Eaton nejspíš z nějakého vyšinutého pohnutí mysli došel k závěru, že hipogryf není tvor, který by si zasloužil jeho úctu.
Protřelý magizoolog, vlastně jakýkoliv kouzelník, který má všech pět pohromadě, si asi brzy spočítá, jak náš hrdina dopadl. To, že hipogryfové jsou hrdí tvorové, ví každé kouzelnické dítě. To, že pokud chceme odejít po svých, je rozumné mu projevit dostatečnou úctu, je také známý fakt. To, že tato úcta se nejlépe projeví úklonou, to už snad ani psát nemusím.
Ovšem tady náš zmijozelský hrdina si musel nejspíš vše vyzkoušet sám na vlastní kůži. A to doslova! Jakmile totiž v tomto duchu předstoupil před kouzelného tvora, ten se nerozpakoval a klovnul ho přímo do zadnice! Ano, opravdu to bylo tak úsměvné, jak to zní.
Co už bylo úsměvné méně, byl fakt, že klovanec byl poněkud hlubšího rázu a chlapec si tak krom pochroumaného ega odnesl i ukázkový kolaps, když si následně všimnul krve na kalhotách. Můžeme mluvit o štěstí, že si dle slov madam Pomfreyové odnese “pouhou” frajerskou jizvu na levé hýždi.
Tak příště asi radši spolkneme trochu hrdosti a střihneme si pukrlátko, ne, pane Eatone? Neboť, jak jste se sám přesvědčil, pýcha opravdu předchází pád!
A už zase ten Kien!
Nejen, že jsem pohoršená já, když poslouchám, jak báječný výlet připravil tenhle profesůrek mé kolegyni, redaktorce Sonoru, která dostala na starosti rubriku DayWith!, ale jsou pohoršeni i studenti, kteří mi zřejmě věří víc než profesůrkům v Bradavicích. Přišlo mi totiž až nepřiměřené množství dopisů žádajících pomoc. A proto jsem tu milí studenti, někdo či něco vás trápí? Znepokojuje? Povězte mi o tom a já to pěkně v hábitu anonymity přednesu celému světu!
Stejně jako dnes, kdy si na paškál beru již zmiňovaného Kiena (ehm, ano, opět!) I přesto, že jeho milostné eskapády probíráme horem dolem, on sám se k žádné ženě veřejně nehlásí, rozhodně ne k žádné z hradu.
No ale pojďme už na ženu, ke které nerozhodné srdce kolejního Havraspáru zamířilo tentokrát, a to Simone Bouchrad. Tato tajemná profesorka začala dokonce v tandemu s mladým profesorem učit, nutno říct, že podobné taktiky se chopilo hned několik hradních profesorek. Jisté ale je, že Bouchard se taktika vydařila. Ptáčci mi štěbetali, že na jejich společných hodinách to jiskří a dusno, pokud se náhodou setkají u katedry, nebo se jejich ruce náhodou dotknou? Tak to snad ani nepotřebuje komentář.
A já se ptám, milý pane profesore, DayWith! byl za skvělý den ve Finsku, co mám za to, že s vámi a vašimi pletkami už trávím dobrý jeden rok? Psycholožka, profesorka s dítětem, další profesorka, další a? Další! Kde vy se nakonec usadíte, to budu napjatě sledovat.
Liška hradních chodeb
Fialky jsou modré,
růže smrdí,
zrzavá zmijka
lásku loví
Ale otázka zní, najde ji? No, má na ni čuch asi jako čuníci na lanýže, protože kdekoli se prý objeví zadaný chlapec, tam se zjeví i tahle zrzavá kráska, která se snaží zamilovanou náruč a objetí ukrást pro sebe. Co je na tom pravdy? A nebo tohle píšou jen zhrzené a opuštěné bývalé hradní přítelkyně, které zrzce nemohou konkurovat?
To vám neprozradím, co vám ale prozradím, je: Mějte se před touhle studentkou na pozoru! Už dlouhé měsíce touží po lásce a pochopení, no a co když jí tohle může nabídnout právě váš partner? Je to tak, tahle studentka čtvrtého ročníku rozhodně prověří vztahy všech zamilovaných hrdliček na hradě. Jako první si totiž vybrala nový vztah dvou nadějných famfrpálových hráčů Delliona a Greenové. Ačkoli Dellion může občas působit naivně, rozhodně ví, kam patří, a tak jako věrný psík odběhl za svou zmijozelkou v podstatě okamžitě.
Tak co pánové, necháte tuhle zrzku lovit jako šelmu, nebo se jí konečně ujme někdo, kdo zabrání hradní apokalypse?
Člověk si skoro začíná říkat, jestli to těm dětem za to stojí. Samá dramátka, láska sem, láska tam, láska všude, kam se podívám… ale veselých historek je vskutku pomálu. Kde je nějaká ta radost ze života? Myslím si, milý čtenáři, že je nejvyšší čas s tím něco udělat. Ptáš se, co tím myslím? Počkej si do dalšího čísla a vše se dozvíš, ale jedním si buď jist. Bude to stát za to!
Keep calm
I see you
tvoje BD
