Krásný dobrý večer, milí čtenáři! Venku se nám zbarvuje obloha do krásných červených podtónů, a tak máme ideální čas na to pozvat krásnou druhou polovičku na rande, či vzít naše kamarády a vytáhnout je na čerstvý vzduch. A pokud nevíte, o čem se bavit, můžete využít tento článek k hlavnímu tématu a konverzace potom půjde jistě sama od sebe!
Léto, prázdniny, teplé počasí, a co je hlavní, děti na táboře! Pojďme se pobavit o tom, jak vaše ratolesti či vaši spolužáci ve škole takový tábor prožívají, shall we?
Hned první den po příjezdu na tábor se dva skvělí profesoři, kteří budou na škole nastupovat první rok, rozhodli uspořádat akci v podobě Přírodního dýchánku! A o kom že je vlastně řeč? O nikom jiném, než Decovi Berry a Annelies Castello!
Toto duo předvedlo skvělý první dojem, když vzali táborníky na lesní mýtinu, kde se sázely stromy, následně se zalévaly a čekalo tam také občerstvení v podobě jednohubek, větších zákusků a dobré limonády. Zprvu se mohlo zdát, že si tato dvojice profesorů vede skvěle, ale to by tam nemohli nastat komplikace v podobě výměny názorů mezi profesorkou Castello a táborníkem Emanuelem Isadorem van Thornem. Kéž by ale toto bylo perličkou!
Kdybyste se zeptali studentů, kteří byli ve stanu, tak by vám ta půlka, která byla blíže k mýtině, potvrdila, že se rozléhal křik až k nim! Je to tak, čtenáři, profesorskému duu ruply nervy a táborníci slyšeli, cituji:
„A DOST. VŠICHNI. ODLOŽ HŮLKU. A SEDNOUT.“ No jo, ale tímto křikem od profesorky Castello to neskončilo, protože hned po ní se rozléhal i mužnější a hrubší hlas.
„TAKŽE, BUDE TO TAKHLE. JE MI JEDNO, KDO CO UDĚLAL NEBO KDE TO ZAČLO, TEĎ SE VŠICHNI NAVZÁJEM OMLUVÍTE. AŽ TO UDĚLÁTE, KAŽDEJ SI SBALÍ SVOJE VĚCI A PŮJDE DO STANU.“ A tímto už jen hlavy, které pozorovaly, co se vlastně na mýtině děje, sledovaly partu studentů, co si to se sklopenými hlavy kráčí hezky do stanu.
Dva dny po tomto incidentu, na který nikdo jen tak nezapomene, přišla další akce pro táborníky. Ztracení Bohové! Této akce se nezmocnil nikdo jiný, než profesor dramatického kroužku, dějin čar a kouzel a dalších předmětů, profesor Eero T. Vanhanen! Ten si naplánoval program v duchu řecké mytologie, kde táborníci dostali jednu kartičku s jménem jednoho boha a ti museli onoho boha předvést. A jak že se jim dařilo? Třeba takového Jamieho Lockwooda uhodli tři tábornící hned!
„U STA HROMŮ, POSLOUCHEJTE MĚ DĚCKA! COPAK NEVÍTE, KDO JÁ JSEM?“ A v tom se hrom ozval sám, protože kdo hádá Dia, má bod! Tato akce si odnesla velice pozitivních ohlasů a my se těšíme na školní rok, jestli proběhne něco podobného i v jeho hodinách!
Třetí akce a tím i poslední, o které vám v tomto článku napíšu, byla v duchu poníků a koní! Kdo by taková zvířata nemiloval? Už od rána mohli tábornící pozorovat ze stanů, jak se to kolem nich mění na stáje, a to vše za pomocí praktikanta Svenna T. Løvlanda a manželského páru, který, jak jsme později zjistili, ony koně vlastní.
Táborníci si tak mohli užít zvířata nakrmit, vyčistit jim kopyta, učesat hřívu a nebo dokonce se na nich projet. Jen ta projížďka obnášela občas dárek ve stylu letícího výkalu od ptáčka, který schytalo hned několik táborníků. Chcete znát jména? Tak to si to budete muset zjistit mezi spolužáky, drazí čtenáři, ale prozradíme vám, že minimálně tří tábornic se to týkalo.
A tímto to bude pro vás ode mne vše, ale nemusíte se bát, ještě se k vám vrátíme a budeme vás informovat i nadále, jak vlastně tyhle táborové akce probíhaly, a v Bradavické drbně se pro vás chystají už peprnější novinky nejen z tábora!
Loučí se s vámi anonymní šmírák, který vás doprovází v táboře i mimo něj a brzy nashle!
9
