Kuriózní flóra Zapovězeného lesa

Už jste někdy byli v Zapovězeném lese, vážení čtenáři? Že ano? Tímto zdravíme všechny duchy, kteří čtou náš časopis, cítíme se poctěni, že jsme dosáhli takové obliby i mezi mrtvými! Pro ty z vás, kdo dosud žijí, chtěli by v tomto stavu nějaký ten čas zůstat a tudíž se k návštěvě bradavického lesa nechystají, jsme sesbírali několik zajímavých rostlinek, které právě v Zapovězeném lese rostou. Tak neváhejte a začtěte se do článku o hrůŮŮůzných květinách rostoucích bradavickým studentům téměř za prahem!

(Nadšeným magibotanikům, kteří neplánují zemřít krutou a bolestivou smrtí, doporučujeme návštěvu Národní botanické zahrady, která se nachází ve Walesu. Exkluzivně pro naše čtenáře přinášíme slevu ze vstupného celé dva srpce po vyslovení hesla „mrtev podzemní“!)

---

Zapomněnky lesní

Tyto malé drobné kvítky v blankytně modré barvě, kterou tak často přirovnáváme k něčím očím, vypadají docela sympaticky, že? Nenechte se mýlit! Od pomněnek se neliší jen červeným ústím a názvem, jejich vůně způsobuje ztrátu paměti.

Pokud si přičichnete k jedné či ke dvěma, zatočí se vám hlava a vy na okamžik zapomenete, proč jste na tom místě, kde právě jste, z jakého důvodu jste tam šli a co jste chtěli dělat. Co ale Merlin nechtěl, tyto květinky často rostou v celých trsech, takže vám hrozí, že kompletně zapomenete cestu domů; a když budete mít tu smůlu, potkáte celou rozkvetlou louku a zrovna zafouká vítr? To se můžete rozloučit se vzpomínkami na celý svůj život.

Paměť vám sice poměrně snadno vrátí v Nemocnici svatého Munga, to ale samozřejmě jen v případě, že vás – bloumající zmateně lesem a neschopné si vzpomenout i na to, že máte hůlku, natož na nějaké kouzlo – něco nesežere dřív, než se tam dostanete.

Skullent

Že je půda Zapovězeného lesa poseta kostmi těch, kteří v něm bídně zahynuli? To je samozřejmě pravda, ale věděli jste, že občas může jít prostě a jednoduše jen o děsivě vypadající rostlinu?

To je alespoň případ skullentu – kulatého, bíle zbarveného a hladkého sukulentu. Jak už asi tušíte z názvu, je více než snadné si ho splést s mozkovou částí lidské lebky čouhající jen tak ze země, tu totiž připomíná nejen tvarem, ale i velikostí.

Při jeho porušení, například když na něj šlápne před akromantulemi prchající kouzelník, odporně kostnatě křupne a z dutého vnitřku se vznese bílý obláček prachu, který tvarem připomíná ducha. Moc tomu nepomáhá, že prach vyzařuje do okolí chlad, člověku z toho přímo naskočí husí kůže!

Naštěstí až na to, že si možná při jeho rozšlápnutí trošku ukáknete, není nijak nebezpečný, a zájemce o jeho pěstění jistě potěší, že nepotřebují moc živin ani slunečního svitu.

Chalupice perníkářská

Některé mudlovské pohádky vycházejí z hrůzyplných pravdivých příběhů; jednou takovou pohádkou je ta o Jeníčkovi a Mařence, která postaví dvě mudlovské děti proti staré zkušené čarodějnici. Málokdo ale ví, že příběh, který se stal předlohou této pohádky (příhodně odrazující děti od konzumace čehokoliv, co je nalezeno v lese a připomíná perníček), je podstatně drastičtější a krvelačnější.

S ohledem na naše nezletilé čtenáře jej zde nebudeme uvádět a pouze popíšeme rostlinu, která v něm figurovala – chalupnici perníkářskou. Popínavá masožravka s hnědými listy pokrytými různobarevnými skvrnami, které skutečně mohou připomínat zdobený perník, se dobře plazí nejen po stromech, ale i zdivu; zmíněné listy voní jako sladkosti, perníky, ale v okamžik, kdy nalákají svou oběť blíž, aby si přivoněla, nastává ten pravý horor.

Okamžitě na nebožáka útočí dlouhými trny ukrytými pod listím a pokouší se mu vypíchnout oči (které jsou pro ni nejvýživnější), nebo alespoň odseknout kus masa. Umí dokonce natáhnout větvičku a člověka či zvíře si přidžet, aby nestihli prchnout, zatímco si z nich bude odřezávat kousky jak pouliční prodavač kebabu! Ty si pak strká do otvorů ukrytých na spodní straně listů.
Když je nakrmená, sice přestává vonět, ale ne být agresivní, tudíž se k ní rozhodně nepřibližujte, pokud nechcete, aby se nějaké vaše důležité součástky válely u jejích kořenů!

Zajímavostí je, že nejspíš vznikla uměle rukou nějaké ježibaby trpící nemocí Diabetes magicus, jelikož se sušená a nastrouhaná používá v cukrářském průmyslu jako umělé sladidlo; a jelikož ji ježibaby používaly k obraně svých obydlí, dá se předpokládat, že ji byly i schopné nějak ochočit. Všechny dnes ale vytrvale popírají, že by takovou znalost měly, tudíž se pravděpodobně vytratila. Ledaže…

Chalupnice je dnes díky Merlinovi silně ohrožený druh chráněný ministerstvem kouzel a její nález je potřeba hlásit, aby mohl být buď zaevidován její výskyt, nebo aby mohla být bezpečně přesunuta na místo, kde nebude nikoho ohrožovat.
Pokud byste měli potřebu ji ohrozit vy, je to jednoduché – je extrémně náchylná na ohnivá zaklínadla, nejspíš proto dodnes přežívá hlavně v mokřadech a bažinách.

Bafák pližna

A zpět k nějakému veselejšímu tématu. Bafák pližna je rostlina, která se hojně využívá při kanadských žertících. Často také představuje první obrannou linii před koledujícími dětmi, překvapit vás ale může i na procházce ve zcela obyčejném lese.

Je to bílá květinka s tenkým stonkem bez listů, jen s jedním pahýlovitým výčnělkem. Má čtyři okvětní plátky, ve kterých se nachází velká černá skvrnka… a ano, to je všechno, čím se vyznačuje. Alespoň ve dne.

V noci od jara do pozdimu totiž sklopí okvětní plátky i stonkovitý výčnělek, odloupne se od kořene a je schopná se na provizorních nožkách uplížit až dvě stě metrů. Jejím cílem je najít vhodnou živou oběť, připlížit se jí za záda a hlasitě bafnout; jakmile to udělá, znovu zakoření. Pakliže nedostane příležitost si do rána bafnout, usychá a umírá.

Ale nezoufejte, ze starého kořene vyroste nový bafák, a tak těmto roztomilým rostlinkám rozhodně vyhynutí nehrozí.

---

To je k dnešním kuriozitám ze světa flóry vše, milí čtenáři. Doufáme, že jste se dnes naučili něco nového a že zajdete na návštěvu do zmíněného magibotanického muzea ve Walesu, protože máme z prodeje vstupenek provizi.

Na přečtenou u dalších článků!

Za redakci Sonoru

redaktor A. Glio & grafička Hamstara Zlatá

11