Zmijozel měl kdysi dávno kolejní ředitelku. Vy ji možná momentálně znáte jako tu popletu, Svalovou, případně prostě tu krásnou babu, co učí přeměňování a… No, já nevím, co učí, ale zkrátka a dobře se jedná o jednu z mejch předchůdkyň, což jí rozhodně neupřu.
Dle vyprávění momentálního praktikanta Enza Kala, který v té době byl primusem, jednoho dne pořádali poklidnou, Halloweenskou akci. Nebo Valentýnskou? Zkrátka byl říjen a profesorka to tam vyzdobila jako na Valentýna. Nebo obráceně. To je nepodstatný. Zásadní je to, že výzdoba neskutečně zaujala naši jezerní oliheň a ta se rozhodla nalepit na sklo – respektive do něj bouchat chapadlama. A sklo udělalo co? Prasklo.
No, vyprávět vám zbytek oné kolejní akce nebudu, to si jděte za pamětníkama a vytáhněte to z nich. Profesorku Swanovou prostě nenapadlo nic geniálnějšího, než to zalepit izolepou. Takže na okně, za jehož sklem máme jezero, zůstala pěkná prasklinka. A ta se začala postupem času rozšiřovat, rozšiřovat a rozšiřovat. Zrovna v době, kdy už mi to fakt začalo lízt krkem – ano, je to zvláštní, ale čas od času mám svoje svěřence rá-ehm, mám rád svůj kabinet v suchu – a rozhodl jsem se to začarovat jednou pro vždy, jsem byl uprosen, aby se tahle nehoda stala náplní první kolejní akce. Prý stmelovací efekt pro aktuální studenty! Moje reakce byla jednoduchá: tam-já-rozhodně-nejdu. Proč něco dělat jednoduše, když to jde složitě, no? Každopádně Moorleghamová, Deringottová a Argent mě ukecali, a tak jsem se teda rozhodnul jim nechat volnou ruku.
Nechávat dětem volnou ruku. Potom to TAKHLE dopadá. Víte, když za váma přijde rozzuřenej Filch a začne vám tvrdit, že studenti vaší koleje zvlčeli a polovině z účastníků nasázel školní tresty, a to ještě můžou bejt rádi, že unikli tomu nejhoršímu v podobě ztráty bodů. Tak já vám to teda řeknu od začátku.
Moorleghamová a Deringottová čekaly společně s Argentem ve spolce a následně mě pan primus šel vzbudit, ať se tý akce taky zúčastnim. Evidentně na nás nechtěly čekat, a tak po slezině se prostě všichni vydali na cestu. Pokud mi dámy nekecaly, tak se jednalo jmenovitě o: Sebastiana Weavera, Jenny Clarity Flores, Daniela Averyho, Deinu Melanthu Cervantes, Marii de la Vega, Draca Malfoye a Garetha Dashwooda. Účelem celé „hurá a je to“ akce bylo nalézt izolepu, která zázračným způsobem opraví právě samotné sklo společenské místnosti – to byl oficiální a jasně řečený plán Bé. Plán Á byl, že to okno prostě opravim kouzlem, protože nechci riskovat život svých studen-ehm, suchost svého šatníku na základě toho, že nechám děcka lepit sklo, pořezat se a Merlin ví co ještě by s tim všechno vymysleli.
Na akci se propašoval ovšem nezvaný host. Znáte ho? Slavný poltergeist. Nechápu, proč prefektky dotáhly študáky do žalářů (evidentně nemaj nejmenší tušení, co to izolepa je, nebo ten den pokulhávala jejich intuice, podobně jako na hodinách jasnovidectví) a to se jim taky vymstilo. Zrovna letěl kolem tenhle zloduch, kterej je otravnější než rozjančení prváci na základech kouzelnického vzdělávání – jo, čtete správně – a hodil na ně několik bomb hnojůvek.
A pak ten idiot odletěl. Osobně nevím, jestli bych na jejich místě zdrhal, nebo setrval zrovna v tý kobce, každopádně zde se náš příběh štěpí. Zatímco Izzy, Sebastian, Daniel a Marie setrvali jak tvrdý i, skupina vedená Suz s Garethem, Deinou a Dracem vyrazila na útěk. Motivací pro ně jistě bylo mňoukání paní Norrisové, která se vydala neohroženě za nimi. Není tedy divu, že Malfoy shodil brnění jako úhybný manévr, zlé jazyky tvrdí, že ji trefila přilbice a poslala ji do mdlob. Studenti narazili na kumbál na košťata a rozhodli se tam ukrýt před potenciální Filchovou pomstou. A heleme se! On to byl přímo jeho kumbál. Samozřejmě s dobrým úmyslem nalezení izolepy a záchrany společenské místnosti po ní začali pátrat – za tohle je snad nikdo nemůže hanit. A právě Deina izolepu nalezla – když v tom se začalo ozývat Filchovo syčení. Co jim zbývalo, než se prostě schovat…?
Z druhé strany. Curie, Newton, Rozparovač a Marie Terezie stojí, smrdí jak bomby hnojůvky a nacpe se k nim náš ctihodný školník Filch. „Pa- paní Norrisová? HÁ! Co to tady je za- za revoluce?! Hrůza! A- ANARCHIE! Jména, HNED! Všechny bych vás pověsil za palce do průvanu, no to už se prý nesmí. Ale školní trest vás NEMINE!“ Slova na přivítanou. Že za nic nemůžu? To si vysvětlit nenechal.
Jména byla vydána našemu školníkovi na milost, přičemž Rozparovač v záchvatu heroismu vytáhl hůlku – a v rámci sebeobrany se pokusil zachránit svoje ucho. No, školník ho samozřejmě zvládl zpacifikovat a tresty byly rozdány – hrabání listí, čištění koupelny zubním kartáčkem a vyčištění záchodu pro paní Norrisovou. Nic zásadního. Já bych jim to líp asi nevymyslel. Filch je všechny dovedl k sobě do kabinetu, kde už čekala první skupinka.
Naštěstí mu docvaklo, že mu chybí kočka a šel ji hledat. Zmijozelští se šťastně znovushledali a vyrazili do společenský místnosti. Jedna polovina s izolepou, druhá smradlavá a s trestem na krku. Já si to dovolim zhodnotit jako úspěšnej večer. Minimálně teda pobavení hodnej, když nám to s Argentem dámy byly nucený převyprávět a to ve všech detailech. Tresty dostali už sami o sobě, izolepu získali, sklo opravil Weaver pomocí kouzla… Můžu si stěžovat?
Oficiálně můžu, ale zrovna na to nemám náladu.
R. D.