Kolejní akce Nebelvíru aneb polštářová bitva

Tak a je to tu! Nový začátek školního roku a s tím i spousta kolejních i jiných akcí. Jako první to odstartoval Nebelvír se svou kolejní akcí, která se konala 6.9. v 18:00 (nonRPG času) v kolejní místnosti již už zmiňované koleje. Ačkoliv to všichni ví, dovolím si zde zmínit, že jsem nový prefekt a tak jsem měl celou ‘párty’ v rukou já společně s paní profesorkou Yeseniou Morse – kolejní Nebelvíru. Nesmím taky zapomenout zmínit Ashley Parker a naši primusku Lisu Carter, která se ale bohužel nemohla zúčastnit… Střevní problémy jsou zákeřné.

A tak se tedy dostáváme ke všemu dění okolo. Bylo zapotřebí nachystat a vyzdobit kolejní místnost, aby vypadala veseleji, a tak jsme všude zavěsili různobarevné balónky, které ladily s tématem celé kolejní akce – barvy. Taky jsme pro jedlíky, jako jsem já, nachystali stoly obložené všemi dobrotami, na jaké si jen vzpomenete! Od čokožabek, dýňových koláčků, rakviček až po dortíky a hlavně nejdůležitější čokoládovou fontánu, do které jste mohli zabořit jahody, banány či pomeranče. Prostě ráj v podobě jídla, ani já jsem neodolal a vybílil celou mísu s čokožabkami. Kdybyste mě viděli se kutálet po chodbách, víte proč.

Paní profesorka zaujala svou pozici “Vítám vás, drahoušci” a čekala ještě před začátkem akce v saténových šatech. Nečekala snad na nějakého profesora? Nebo se tak vyfikla kvůli červeným?
Za pár minut už se zpoza obrazu ozvaly první krůčky a hned za nimi další a další. Dohromady se nás sešlo 12 kouzelníků, hojná účast, ne?

Jakmile se nashromáždilo tolik červených, že mi z toho přecházel zrak, tak akce mohla začít!

Odstartovala ji paní kolejní s dlouhatánským proslovem a takovými těmi obzvlášť sladkými řečmi, že se máme snažit a pomáhat si. Zatímco někteří se už natěšeně dívali po fontánce, ostatní si povídali nebo si hověli na gauči u krbu, a poté jsem přišel já. Byl jsem lehce nervózní… Ani ne z té spoustu lidí, ale ze své řeči, kterou jsem si nějakou dobu cvičil před zrcadlem v prefektských koupelnách a chtěl udělat skvělý první dojem, který jsem také samozřejmě udělal, že ano.

Po mém proslovu přišla na řadu Ashley, druhá ruka naší milované kolejní, jak to drobná blondýnka řekla ve své řeči. Poté se zase slova chopila paní profesorka a všem vysvětlila soutěž s názvem ‘polštářová bitva’, která byla prostá – bouchej polštářem všechny okolo a obarvi je! Kdo zůstane bez barvy, vyhrává. Jedním zamáváním hůlkou ve vzduchu se na zemi objevila kupa polštářů a na dětských tvářičkách se objevily široké úsměvy. Všichni se bojovně vrhli do hry a každý si šel neúprosně po krku. Ashley se vrhla po Adelle, ale nakonec Adelle využila své výšky a schoulila se do klubíčka, takže ji polštář nezasáhl. Škoda, kdo by nechtěl vidět zrzku od barvy? Slečna Jocelynn se vrhla na Teres a byl to vskutku nádherný boj! Po dlouhé hodině praní, kdy všichni byli různě barevní, proužkovaní a puntíkovaní nakonec zbyla hyperaktivní Adelle, která po celé místnosti poskakovala jako střela a Lilly, která se vyloženě cpala jahodami v čokoládě! A kdo vyhrál? Adelle! Ta holka má zatracené štěstí.

Poté každému do rukou přiletěl jeden galeon a Jocelynn s Lilly se objevil přímo na klíně zajíček! Pevně doufám, že se o něj už pečlivě starají a nenajdeme ho někde v polévce.

Paní kolejní jsem ještě poprosil o vyjádření k této akcičce:
“Kolejní akce Nebelvíru, nebo já bych to možná nazvala jako… polštářová bitva Nebelvíru se slečnou Martell a jejím polštářem v čele, se mi opravdu líbila. Obzvlášť jsem hrdá na jednoho ze svých prefektů, pana Turpina, který se toho zhostil s nevídaným nadšením a vymyslel skoro celý program. (A čokoládovou fontánku.) Což samozřejmě jako jeden velký vrchol znamenalo, že každý z účastníků naší akcičky vyfasoval malou odměnu v podobě galeonu. Když ale zastavím na malou chvíli u našich prváčků, tak si z kolejní akce vlastně pamatuji jen jednu, takovou maličkou slečinku, která podle mého byla prvačkou, tudíž mě spíše mrzí, že se jich tam neukázalo víc. To ale nic nemění na tom, že i tak jsou v naší koleji vítáni a jsem si jistá, že budou i stejně milí, jako všichni ostatní červení, nebo se mi tak na slavnosti alespoň zdáli. Na všechny z nich se těším, stejně jako na ostatní nebelvírky.“

Tímto bych chtěl poděkovat všem zúčastněným, Ashley a hlavně paní profesorce Morse za pomoc a zorganizování této podle mě velmi vydařené akce!

Trevor Turpin