Redakce Sonorus vám přeje všechno nejlepší a pevné zdraví do nového roku 2005!
Je šílené, jak to všechno rychle letí, že? Ale nový rok je tady, a s ním i nové předsevzetí! Naše třeba je psát více článků a omezit chladnoucí kávu na stole. Jaké je to vaše? Co třeba číst naše články a zjistit si v tomhle, odkud tato předsevzetí vznikla? Pojďme to zjistit!
Nový rok je tady a jak jinak ho oslavit, než se podívat zpátky do minulosti! Na naše úspěchy, neúspěchy, ale také třeba na úplné počátky toho, co nás přineslo až sem. V dnešním článku se kupříkladu podíváme na to, jak vznikl takový Nový rok.
Ačkoliv bylo 1. ledna den počátku nového roku pro křesťany spolu s juliánským kalendářem, nebylo tomu tak pro všechny země. To až v 16. století byl ve většině západokřesťanských zemí ustanoven gregoriánský kalendář a počátek nového roku na 1. leden.
V dřívějších dobách tento den byl zasvěcen památce papeže Silvestra I., který se narodil v Římě v polovině 3. století. Tento muž byl papežem uznávaný biskupy z východu i ze západu, kteří s úctou přijímali jeho vyslance na sněmech, a měl na starost útrapy způsobené bludy donatistů a ariánů. Zaváděl církevní disciplínu a usiloval o zvelebení bohoslužeb.
A jaké bývaly zvyky na Silvestra?
1. ledna chodily po chalupách černě oděné chudé ženy. Na hlavách měly bílé šátky, které po uvázání udělaly na čele stříšku. Říkalo se jim „ometačky“ – třikrát zaklepaly na dveře, mlčky vešly do světnice, třikrát ometly plotnu se slovy: „Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého.“ Kamna pak měla po celý rok dobře táhnout, hřát a na peci se nemělo nic připálit. Za svoji návštěvu dostaly ometačky nějaký drobný peníz a pokračovaly k další chalupě, kde se celý tento proces opakoval. Tyto ometačky ale zaříkávaly plotny také na jiných svátcích. Například na Štědrý večer, Silvestr a Nový rok a někde také v předvečer Tří králů, to ovšem bylo již na dohodě s místními obyvateli anebo na krajových zvyklostech.
Dalším zvykem a pověrou, která přetrvává také do dnešních časů, bylo to, že z noci na sv. Silvestra nesmělo viset na šňůře prádlo, jinak by někdo z rodiny zemřel.
A co dobrého sníst?
Na svatého Silvestra býval jídelníček většinou stejný jako na Štědrý den, ale od 19. století se stalo zvykem jíst o půlnoci horký ovar, kroupy a křen s jablky, aby měli stolovníci v novém roce štěstí.
Nesmělo chybět pečené selátko, které zaručovalo šťastný konec každého podnikání, a pokrmy připravené z čočky, které rozmnožovaly peníze.
Ale pozor! Na stole se nikdy nesměl objevit žádný pokrm připravený z pernaté či rychlonohé zvěře – aby štěstí neuteklo nebo neuletělo k sousedům. To by nechtěl nikdo z nás, že?
Poslední – Zvyky na Nový rok!
Na vesnicích se věřilo, že co se bude dělat o Novém roce, to se bude dělat celý rok. Od toho se drží přísloví: „Jak na nový rok, tak po celý rok.“ Všichni se snažili mít v kapse nějaký ten peníz, protože pak se jich peníze měly držet celý rok. Věštilo se podle příchodu prvního hosta. Stařena předpovídala hádky a nepříjemnosti. Dítě, mladá dívka nebo muž přinášeli do chalupy lásku a svornost. Nesmělo se sušit prádlo, jinak by se hospodyně usoužila, a ze světnice se nesmělo ani nic vynést, natož vymést.
Děvčata jedla před domem jablko schované od Štědrého večera pod polštářem a když se lidé vraceli ze mše, čarovala o ženicha. Když první ze mše šel muž, děvče se do roka vdalo. Když vyšla žena, musela si děvčata ještě počkat. Stařena slibovala osud staré panny a dítě ztrátu věnečku bez veselky. Po domech chodili pekařští a sladovničtí tovaryši převlečení za maškary. Koledovali, zpívali a peroutkami ometali prach.
Doufáme, že jste se dozvěděli něco nového a přejeme vám také nějaký ten peníz v kapse,
protože jak se říkává – Jak na Nový rok, tak po celý rok!
Loučí se s vámi Hamstara Zlatá a za celý Sonorus
vám přejeme krok do nového roku ve zdraví!
