Hra, zvaná famfrpál, i nadále vzrušuje a fascinuje četné příznivce po celém světě, včetně těch ze Školy čar a kouzel v Bradavicích. Už nějakou dobu tu koluje pozvánka na VIP trénink a ať vejdu kamkoliv, všude se o tom šušká něco jako: „Nevíš, co to bude obnášet? Myslíš, že se někdo zraní? Pořád se nemůžu rozhodnout, zda se tam mám přihlásit.“ A různé podobné štěbetání. Popravdě, i já se vůbec nemohla rozhodnout, ale nakonec jsem si tedy řekla, že se tam alespoň přijdu podívat a můžu říct, to tedy byla podívaná.
Po seznámení a přivítání všech dostavených, se ujala úvodní řeči Nikol, organizátorka celé té akce. Rozdělila soutěžící do čtyř skupin po pěti až šesti. Všichni se snažili najít svoji skupinu, takže trochu menšího zmatku, ale to na začátek neuškodí. Po nějaké chvilce rozdělování a hledání různých členů skupinek, Nikol opět promluvila. Víte, já famfrpál mám ráda, to žádná, ale nějaký přeborník v něm opravdu nejsem. Takže jakmile se spustilo vysvětlování, kde, kdo, kdy a na jakým místě má být, trochu jsem se ztrácela. Každopádně byly tři stanoviště, které měly ukázat, jaké je to pracovat na třech různých postech ve famfrpálu, konkrétněji – chytač, odrážeč a střelec. Každý určitě ví, co každý post dělá, takže to zde vskutku nemusím vypisovat, nicméně musím říct jedno, což byla naprosto fascinující novinka, která i mě šokovala. Každý z hráčů měl možnost letět na jednom z modelů, o kterém i sama kapitánka havraspárského týmu prohlásila: „ Možná bych řekla, že i jeden z nejlepších.“ – Nimbus 1500, no není to super? I když to není nejnovější model, určitě to muselo stát za to!
Sedla jsem si na jednu z moha piknikových dek, udělala si pohodlí, a trénink započal větou: „Tak, můžete nahoru, hodně štěstí.“ Všichni zúčastnění si doletěli na svoje určené stanoviště, musím uznat, že to chtělo hodně odhodlání, postavit se třeba takovým potloukům, jestliže ve stejnou chvíli na vás letí šest těchto míčů, třeba taková Emily, které se udělaly hned dva puntíky, abych byla přesná, jeden ve vlasech a jeden přímo na nose. Nebo pár známým tvářím se i povedlo při chytání zlatonky převrhnout pár džbánů, či se umazat od všeho, od čeho se dalo. Musím podotknout, že několika málo jedincům se opravdu povedlo chytit pravou zlatonku, což si myslím, že je úctyhodný výkon. Byla jsem také svědkem několika komických, avšak určitě nepříjemných pádů. Jednoho z nich se zúčastnila Tarra, která letěla po boku Williama do středu jezírka, kde tato dvojice nevydržela nápor míčku, srazili se a jako hrušky spadli do vody. Měla jsem možnost vidět různé úhybné manévry při slalomu a manévrování mezi tyčemi. A to nejlepší na konec? Podívaná na Lucy, která svou pálkou jen zavadila o potlouk, přičemž její pálka nevydržela nápor a tak se zlomila na půl.
Bylo toho daleko více, co by stálo za zmínku, ale to bych to psala do nekonečna. Rozhodně se nedá říci, že nějaká z těch čtyř skupin byla lepší, než ty ostatní. Každý, kdo se vydal do vzduchu, byl rozhodně výborný, ať už se dařilo či ne, všichni byli přínosem. Každopádně to byla super akce, která byla zakončená z ničeho nic zmizením kapitánky neboli organizátorky, košťat a všeho ostatního. Zůstaly tam jen deky a jídlo, tedy vše přístupné i mudlům. Popravdě, čekala jsem, že bude více zraněných a možná i přizabitých. Ono by tomu určitě tak bylo nebýt těch začarovaných potlouků, které jen při dotknutí udělaly puntík. Tak jako tak, doufám, že těchto akcí bude více.
A jako poslední bych tímto chtěla poděkovat, nejen za sebe jako za diváka, ale i za všechny hráče, Nikol, která do této akce musela vložit tolik svého volného času a práce, aby nám všem vyhověla, že si to určitě zaslouží potlesk.
A. Brown
0
