29. 7., sobota
Za sedmero poníky a sedmero koníky žila-byla Alohomora! Nic normálního, zkrátka jak se na správnou Harry Potter komunitu sluší a patří – blázni. A tak se nějakou podivnou náhodou seskupilo pár členů profesorského sboru v hlasovém kanálu na Discordu. Takový klasický provolaný večer profesorského sboru.
A já jsem zase začal otravovat s tím, že bychom konečně mohli zprovoznit nějakej ten časopis. Ano, „nějakej ten časopis“. Přesně to byla celá má vize o redakční činnosti našeho projektu. Mluvilo se o tom už několik týdnů zpátky, ale v posledních dvou nebo třech dnech to nadhodil jistý profesor Salieri, ještěže to udělal, a já jsem si zkrátka do hlavy vzal, že bychom se konečně ve věci „nějakého toho časopisu“ měli pohnout dál.
Pro další zápletku našeho děje ještě musím osvětlit události posledních dní… Jelikož se nám ve vedení dost věci měnilo, byli jsme nuceni změnit i profesorské fórum, a tak jsem si řekl, že se konečně do toho světa instalace phpbb fóra pustím. Založil jsem si účet na Endoře, stáhl si nejaktuálnější verzi fóra a šlo se instalovat. Našel jsem na YouTube nějaký velice aktuální videonávod z roku 2013 a začal jsem to zkoumat! Podle návodu jsem do úložiště souborů webu uložil onu staženou nejaktuálnější verzi fóra, pokusil jsem se web spustit a ono… To nefungovalo. Asi po hodině rozbalování staženého zazipovaného souboru a další hodině přesouvání těchto souborů do úložiště to prostě nefungovalo. Tak jsem to celé smazal, znova stáhnul a přesunul do úložiště. Přesto mi to nefungovalo, a když se totéž opakovalo potřetí, na nějakou dobu jsem to vzdal.
Po googlení jsem se dostal konečně na jednu stránku, kde psali, že když jim dám od úložiště všechny údaje, nahrají mi tam vybranou verzi phpbb fóra. Pokusil jsem se to tedy zkusit přes tento systém a… Ono to fungovalo! Takže jsem nainstaloval fórum a po naprostém vyčerpání, kdy jsem tři hodiny opakovaně odzipovával a přesouval soubory, jsem měl fórum během 15 minut hotové – přesouvání souborů přes onu stránku totiž trvalo jen nepatrný čas oproti ručnímu přesouvání.
Zpátky tedy k hlavnímu příběhu. Když jsem si tedy řekl, že bychom měli postoupit dál, rozhodl jsem se, že se pokusím na subdoménu našeho hostingu naistalovat WordPress (to je takový milý prográmek, díky kterému tu teď Sonorus vidíte). Tak jsem tedy založil na hostingu subdoménu. Jelikož jsme prozatím netušili, jak se bude časopis jmenovat, pojmenoval jsem onu subdoménu casopis.alohomora.cz s tím, že ji později přejmenuji.
Jenže tu nastal další problém. Jakmile jsem subdoménu na hostingu potvrdil, v našem úložišti se mi neukázala složka, do které bych měl soubory nutné pro instalaci a funkčnost WordPressu zkopírovat. Opět jsem zagooglil a zjistil jsem, že subdomény se vždy aktivují každou sudou hodinu, a tak jsem si řekl, že to nebude problém, holt počkám do 10. hodiny večerní.
Po nějaké té době čekání jsem se chtěl jen ujistit, že na hostingu jdou subdomény přejmenovávat, abych ten WordPress nemusel instalovat znovu. Samozřejmě jsem se dozvěděl, že nikoliv. A tak jsem subdoménu smazal s tím, že bych to stejně musel dělat později, ale v tom mi došlo, že je již po 10. hodině večerní, a proto se mi další subdoména nainstaluje až o půlnoci.
Nedalo se svítit, smířil jsem se s tím a začal raději spolu s mými drahými kolegy vymýšlet jméno pro časopis, abychom to stihli do půlnoci. Zde uvádím některé z návrhů, které sice mohly být dobré, mohly být špatné, každopádně neuspěly: Alomor, Avada Kedavra, Malcolmův Úžasný Časopis a další… Když v tom přišla nejdražší profesorka Lacrux s tím, že by se náš časopis mohl jmenovat Sonorus. Mně se to moc líbilo, protože, jak jistě každý z nás ví, Sonorus je kouzlo, po kterém se náš hlas stává hlasitějším. Zkrátka mi to přišlo naprosto geniální a nikdo neprotestoval! Vzápětí mne napadlo, že bude potřeba slogan, ale profesora Lacrux byla zrovna v ráži, a tak po pár minutkách přišla s „Místo, kde může být slyšet i Vás!“.
Nyní znáte okolnosti vzniku jména a sloganu, nicméně se vyskytl ještě jeden menší problém. Ještě několik minut před půlnocí jsem stihl založit subdoménu s názvem sonorus.alohomora.cz. Byl jsem spokojený, protože jsem si nemohl přát lepší název, avšak jsem si nestihl uvědomit, že když se založí nová subdoména, je třeba na hostingu kliknout na tlačítko „NASTAVIT NA SERVERECH“, což jsem neučinil.
A pak jsem se po půlnoci divil, že mi Sonorus nejde. Nedalo se nic dělat, musel jsem čekat do dvou do rána, nicméně jsme se nějak postupně z Discordu rozutekli do říše snů a já se k mé vytoužené složce našeho časopisu dostal až další den ráno – ale to důležité je, že skutečně dostal!
To bylo všechno z takového nenudně nudného příběhu o založení našeho úžasného Sonoru, avšak nyní se chci obrátit na Vás – čtenáře. Zajděte do karty Výběrová řízení v pravé horní části našeho časopisu a zauvažujte, zda post šéfredaktora není právě pro Vás!
Malcolm Albertson
0