Hudba nás už od kolébky ovlivňuje. Naši rodiče nám ji pouští od raného dětství s nadějí v naše uspání. Už v pěti letech se valná většina z nás snažila prozpívat do populárních, hudebních soutěží, protože jsme prostě věřili, že náš hlas je ten jedinečný dar přírody. Ale u drtivé většiny z nás se toto nepotvrdilo. Proto jsem se museli spokojit pouze s poslechem hudby (a zpíváním ve sprše). Mé osobě byl svěřen další díl kulturního okénka. Tentokrát se měl zaměřit právě na hudbu. První myšlenky, co mi prolétly hlavou byly „O čem sakra budu psát?!“ nebo „Co je to hudba?!“ a podobné perly. Nakonec se v mé hlavě urodil plán. Proč vás třeba nezatěžovat s interprety, kteří ovlivnili mou dnešní maličkost?
Bude to vypadat asi takhle. Popravdě ještě nevím, kolik přesně interpretů vám sem hodím. Ale u každého z nich bude ve zkratce můj emocionální výlev k dané skupině/jednotlivci a tři písně, které mě zaujaly asi nejvíc. Takže se posaďte, připravte si sluchátka a rovnou se pustíme do té podivuhodné jízdy mým nesourodým a zvráceným podvědomím.
1) Ty Segall
První záležitostí, o které tu budu hovořit je Ty Segall. Zde se musím přiznat k jedné věci. Celou dobu jsem si jaksi myslel, že Ty působil na hudební scéně tak v devadesátých letech. Nicméně jsem se šeredně spletl. Hudba, kterou tenhle muž tvoří, je aktuální, ale i tak jiná. Není to nic, co byste normálně slyšeli v rádiích a nebo na to narazili při klasickém projíždění internetu. Je to takový skrytý klenot moderní doby, který se ale nebude líbit každému. Styl zvuku je zde velice agresivní. Stejně jako zpěvákův hlas. Hlavní důraz z hudebních nástrojů se zde přenechává hlavně elektrické kytaře a bicím.
Pokud se mě zeptáte na kategorii, nebudu vám moc odpovědět. Sám nevím, o co tady jde. Je to něco mezi rockem, hard rockem, alternativní hudbou, punkem a další řadou různých odnoží.
Co se textů týče, je to taky pořádná divočina. Ale divočina, kterou budete poslouchat rádi. Jsou to obsahy vskutku netradiční – spousta komentářů na moderní společnost, různé události a životní styly. Texty, které vás jak rozesmějí, donutí zpívat, ale navíc se i zamyslet nad tím, kam nás tenhle celý koloběh směřuje.
A jako jednu z posledních věcí tu máme tři nahrávky, které jsou podle mého fakt dobré pro poslech:
b) Alone
2) Portugal. The Man
Kapela, na kterou jsem narazil relativně nedávno, ale v jednom z nejlepších období mého života, tyto letní prázdniny. Zrovna jsem si najel na YouTube a pustil si náhodný mix písniček, když jsem narazil na „Feel It Still“. A ta skladba mě na poslech vážně bavila, ale nechal jsem to být. Na nějakou dobu. Po dané časové odmlce jsem se k této skupině vrátil. Začalo to jedním staženým albem a to přesněji Woodstockem. Ano. Skutečně se jejich album jmenuje tak, jak se jmenuje. A to mě na tom celém zaujalo ještě víc. Pokud se jejich alba a písně jmenují takhle, musím si to přeci alespoň poslechnout. A tak začala moje mánie s touhle skupinou. Za den jsem si od nich poslechl snad všechna na torrentech dostupná alba a nenašel jsem snad jedinou skladbu, která by se mi alespoň trochu nelíbila.
Je to poněkud měkčí hudba, než Ty. Ale rozhodně to z ní nedělá podřadnou záležitost, protože ať už jsou ty písně jakkoliv měkce znějící, jde spíš o jejich význam a o to, co ve vás zanechají.
Hlavní zpěvák má neuvěřitelnou formovatelnost hlasu a když se k němu čas od času připojí doprovodné vokály dvou dopomáhajících slečen, zní to snad ještě líp. Hlavně zde chci ocenit bicí a kytary, protože jsem dlouho nenarazil na kapelu, které by to sedlo jako jim. Všechno to šlape, jak má a nedokážu si popravdě představit, že to bylo jinak.
Když se zaměříme na žánr, řekl bych že to bude něco mezi indie rockem a alternativním rockem. A tahle kombinace je pro mě poslední rok naprosto svatá.
Dostáváme se k naprosto stěžejní záležitosti. K textům. Stejně jako u Segalla, i tady se jedná o hlavně politické a sociální problémy. Ale zde jsou podané jinak. Hudba ve vás zanechá spoustu otázek a spoustu pocitů, které vás jen tak neopustí. Nebo já to tak alespoň cítím.
A znovu tu máme tři ukázky:
a) Rich Friends
b) Fell It Still
c) Modern Jesus
3) Alt-J
A jak jsem se rozhodl, dnes poslední ze skupin, co mi pomohly trošku otevřít oči. Jak už název značí, nebude se jednat o death metalovou záležitost. Opět jsem tu ne tolik změřený na hlasitost, ale spíš na zpracování a hloubku. Na tuhle kapelu jsem narazil od známého, který mi řekl: „Hej kámo, už jsi slyšel tohle?!“. Moje ouško následně zachytilo tu líbezně znějící hudbu. No, a ono mě to skutečně zaujalo natolik, abych se dal do pátrání po dalších skladbách.
Větší důraz je kladen na zpěvákův hlas, který je skutečně netradiční. A stejně tak netradiční je i výběr hudebního doprovodu. Jistě. Prim tu hrají kytara, bicí a klávesy. Ale pak je tu zástup nástrojů, jako hrací zvony, triangl, tamburína a nebo několik nástrojů z kouta Indie.
Žánr je pravověrný, alternativní rock. Zde o tom není pochyb a ani kdyby mi řezali ruce a nohy, tak se neopovážím tvrdit něco jiného.
Teď texty. Kapela se zaměřuje znovu na sociální problémy a klade větší důraz na mezilidské vztahy.
A naposledy pár ukázek:
a) Breezeblocks
b) Taro
Rozhodně netvrdím, že se všem tahle hudba bude líbit. Ani si to nemyslím. Ale očividně pár fanoušků má (mezi ně patřím i já). Díky těmto interpretům jsem přišel na to, že hudba není jen nekvalitní pop, který se hraje všude. A to nejlepší nenajdete na povrchu, ale ve větší hloubce. Přeji příjemný zbytek dne všem našim čtenářům a snad u dalšího článku na shledanou.
W.A
0
