Druhý a třetí úkol

Je to už nějaký ten pátek (nebo to byla sobota?), kdy se odehrál druhý úkol Turnaje. První úkol stál naše šampiony mnoho fyzických sil, stejně tak jako kouzelnického umění, kdy se museli každý vypořádat se svým drakem a něco od něj získat. Jak si poradili s nápovědou, kterou během úkolu ukořistili? A co třetí úkol? Máme jasného vítěze, kterým by mohl být favorit turnaje, Jérome d Aboville, nebo překvapil někdo ze zahraničních šampionů? To vše a mnohem víc se dozvíte v tomto článku, tak neváhejte a pusťte se do čtení!

Druhý úkol

V pytlíčku, který šampioni sebrali z krku svých draků, se nacházela nápověda, která jim měla dopomoci v druhém úkolu.

Svůj zrak na mne upni a řekni mi, povídej, vidíš mě? Zříš? Už se mne děsíš? Možná bys měl! Je tu totiž háček, víš? Co se mnou totiž vidíš, je tvůj největší nepřítel. A beze mě? Beze mě na to nekoukej! Beze mne zřít svého nepřítele nedokážeš, beze mne jsi nahraný, ačkoliv, když trochu důvtipu prokážeš, přijdeš na to, z čeho máš mít strach nahnaný.

Jakmile se dostali na stadion, měla začít jejich cesta. Všichni se totiž ocitli na kraji temného lesa, bez dohledu na víc než pár kroků před sebe. My teď půjdeme po stopách jejich putování, protože na každého z nich byla nachystána „stezka strachu“.

Nebelvírského šampiona, Jasona Smithe, doběhla jeho mladší kopie, a než se mohl současný Jason vzpamatovat, byl už tažen do lesa
na cestu, kde mu bylo řečeno jím samotným, že z ní nesmí za žádnou cenu sejít. Že by varování? Oba Jasonové putovali dál cestou necestou, avšak  jejich odhodlání dostat se na druhou stranu lesa bylo podrobeno první zkoušce. Po straně oné lesní stezky zahlédli další Jasonovu kopii, tentokrát v kaluži krve a prosící o pomoc. Jason musel pamatovat na to, že nesmí sejít ze směru, přesto mu však očividně trhalo srdce vidět se takhle zuboženého, proto sám sobě zkusil pomoci aspoň kouzlem Mdloby na tebe a pokračoval dále. Jenže iluzi nejde nechat omráčit, proto za sebou slyšel dál sebe samého trápit se v bolestech. Jeho další zkouškou byl pohled na svou přítelkyni Leslie v náruči svého vlastního bratra Lyonnella. Chudák Jason byl zrazený svým vlastním bratrem, jeho nevěřícný pohled hovořil za vše, znamenalo to tedy, že se splnila jeho nejčernější obava, toho čeho se nejvíce bojí, je zrada Leslie? Tenhle pohled na líbající se dvojici a ještě Lesliino přesvědčování, že je skutečné to, co Jason vidí, by dostalo na kolena i toho nejnecitelnějšího čaroděje, naštěstí si ale někde v koutku duše uvědomil, nebo si vzpomněl na nápovědu, že ať už uvidí cokoliv, nebude to skutečné. Proto pokračoval dál a cesta jej dovedla až na pódium, kde musel předvést hudební výkon i se svou kapelou. Jenomže milý nebelvírský prefekt chytil pořádnou trému a nemohl se vybičovat k výkonu, což se davu diváků rozhodně nelíbilo a svou nelibost mu dali jaksepatří najevo. Scéna zmizela a místo ní se objevil další Jason sdělující tomu na pódiu, že dočista zklamal. Zklamal svou rodinu, že neudělal OVCE a rodiče jej musí živit, zklamal je tak, že se jej dokonce snažili vyhnat z domu. Jason v sobě ale asi našel poslední dávku síly, protože i přesto dokázal přesvědčit sám sebe, že to není pravda, že dokáže víc. Nakonec vstoupil na bradavický stadion a překonal svůj strach a svoje obavy.

Slečna Delacourová do celého úkolu skočila rovnou po hlavě a před ní se rovněž objevila její malinká kopie. Sice si za začátku nebyla jistá, jestli před sebou nevidí spíš svou sestru, ale ani to jí nebránilo v tom ji následovat do lesa. I ona byla upozorněna, že nesmí sejít z cesty a toto varování sama sobě opakovala neustále v myšlenkách. Obě se vydaly na cestu, ale po chvíli se maličká Fleur vytrhla té starší a utíkala pryč volajíc u toho jméno Gabrielle stále dokola. Vyslovení jména její sestřičky mladou Francouzku na chvíli vykolejilo, že se dokonce zastavila, ale pak opět vyrazila vpřed. Na cestě je rázem objevilo další stvoření a tím byla konečně skutečná její mladičká sestřička Gabrielle Delacourová. Začala na svou starší sestru křičet a plakat, proč jí nepomohla, proč jí někde nechala. Z hlasu malé Delacourové bylo slyšet tolik strachu a úzkosti, ale Fleur se nedala zviklat. Možná proto, že věděla, že právě o tomhle mluvila ona nápověda, nenechala se strhnout city a pokračovala dál ve svém putování. Došla na konec cesty a rázem se před ní objevila řada zrcadel. Fleur před jedno z nich předstoupila a spatřila samu sebe bez své křehké vílí krásy, s poďobanou pletí a zničenými vlasy – právě ztratila svou krásu. Sama sebe však dokázala přesvědčit, že krása není jediné, co dělá ji samotnou a dokázala tohoto strašáka odehnat a dostat se k další části. Jedno ze zrcadel se totiž otevřelo a ona prošla dlouhou chodbou, až dorazila do kanceláře své ředitelky, madame Maxime. Zde jí bylo řečeno, že je ostudou celých Krásnohůlek a samotná ředitelka ji vyhnala ze školy a dokonce jí zlomila hůlku. Aby toho nebylo málo, Fleur když následovala zlomenou hůlku, musela projít „uličkou hanby“, kde se jí lidé vysmívali za vše, co během úkolu musela projít. Z posledních sil se jí podařilo dojít až na konec, kde už byl bradavický stadion. Její cesta byla u konce.

Cesta Jéroma vedla jako u jeho soupeřů do tmavého lesa skrz štěrkovou cestičku, kde k němu přiběhl zmenšený Jérome. Opět se opakovalo sdělení, že se nesmí ohlédnout a jít dál. Už ze začátku jímaly Jéroma obavy, když se dozvěděl, že je v turnaji až na druhém místě, ale tak to prostě bylo. Navíc o takových věcech nemohl přemýšlet, protože jeho mladší kopii trápilo něco jiného, a to byl hlad. Naštěstí měl starší Jérome po ruce něco slizkého, co dokázalo ukojit hlad jeho mladšího já. Skoro by se zdálo, že bude obavám konec, ale nebylo tomu tak. Maličký Jérome začal plakat nad chybějící rodinou, že se mu stýská, ale naštěstí jeho starší verze jej dokázala opět uklidnit. V cestě jej však čekala další překážka. Došli na mýtinu, kde byla větší skupinka lidí, kteří oslavovali Jasona jako vítěze Turnaje. Vypadalo to, že se Jéromův strach ze začátku naplnil, zklamal jako šampion, zklamal svého otce, který byl na palouku rovněž přítomen. Avšak Jérome se nenechal zviklat, dokonce Jasonovi poblahopřál a řekl mu, že mu jeho výhru přeje. Docela překvapivé, což? Jéromova poslední cesta vedla do nemocnice, kde se najednou ocitl. Zřejmě přišel o své kouzelnické nadání, o svou hůlku a celý svět kouzel. Ale tento Mrzimorčan opět překvapil, prohlásil, že mu to nevadí a bezstarostně pokračoval dále, až došel na začátek svého putování – zpět na stadion.

Čtyřku šampionů na cestě uzavíral Viktor Krum, favorit a bulharský chytač z Kruvalu. Milý pan Krum celou cestu vypadal, jako že je mu všechno jedno, i když možná to patří k jeho povaze, zas tak dalece psychologii šampionů nezkoumáme. I on měl k dispozici svého malého průvodce i sdělení, že se nesmí vytratit ze stezky. Oba se vydali vstříc jejich cestě, ale ještě předtím byla staršímu Krumovi do ruky dána zlatonka, kterou měl opatrovat. Šli dál a dál po hliněné stezce, až došli na famfrpálový stadion. Tady velkého Kruma maličký Viktor opustil a tak musel jít sám jen ve společnosti své zlatonky. Ale co to? Na stadionu nebyl uvítán bouřlivým potleskem a ovacemi, na které byl zřejmě už docela zvyklý, nýbrž pískáním, bučením a házením zeleniny. Viktor se ale nevzdával a šel dál. V šatně se mu dostávalo nepříjemných pohledů a nakonec dostal i výpověď z týmu, nechytal už tolik zlatonek a pro tým byl jenom ztrátou. Tahle skutečnost Kruma očividně nijak nerozházela, poněvadž pokračoval dál. Při cestě se mu stalo to, že zlatonka se rázem proměnila v starý hrnek. Stejný hrnek spatřil u starého hostince, na který později ve své cestě narazil a u kterého viděl své starší já právě s identickým hrnkem. Asi mu nedělalo starosti, že by tohle mohl být odraz jeho vlastní budoucnosti, protože pokračoval dál a dál, až dorazil na stadion.

Šampioni tak zdárně zdolali překážky v druhém úkolu  a stanuli v celkovém pořadí: Jérome na prvním místě, Jason na druhém, Viktor na třetím a slečna Fleur jako poslední. Jak si ale poradili v samotném finále? Kdo z těchto čtyř podal nakonec nejlepší výkon, že mu to vyneslo vítězství v poháru?

Třetí úkol

Minulou sobotu se konal poslední, třetí úkol a tedy i finále celého Turnaje. Kdo překonal všechny překážky organizátorů a získal pohár Tří kouzelníků? To vše a mnohem více se dozvíte na následujících řádkách, tak jen čtěte dále.

Tentokrát šampioni nedostali žádné instrukce či nápovědu ohledně toho, co se bude dít. Pan Jérome a Jason přicházeli na stadion v povznesené náladě, Viktor Krum, který jako obvykle nedával najevo co se s ním děje, a hezounká slečna Delacourová, kterou očividně vůbec netrápilo, že je na posledním místě. Scenérie stadionu byla zvláštní, všichni šampioni se sešli na úpatí jakési hory, kde k nim sešel pracovník ministerstva a sebral jim hůlky. Než se mohli vydat vstříc dobrodružství, byli ještě osobně prohledáni, což se některým (zdravíme slečnu Fleur) značně nelíbilo. Teď už na ně čekala cesta vzhůru horou, tak se podívejme, co je na jejich další cestě turnajem provázelo.

Průzkum hory mladého Jasona nebyl od začátku moc příjemný. Musíme organizátorům pochválit smysl pro humor, protože pro něj nachystali procházku soplovým údolím. Jason se zamotával do vláken vlajících ve větru a mezi skálami, no rozhodně to nebyla procházka růžovým sadem, záludná vlákna-chapadla se na Jasona vrhala hlava nehlava, dokonce ho i srazila na zem. Jason s tím přízrakem začal bojovat a vedl si i celkem obstojně, ale to ona chapadla zřejmě nijak nezajímalo, chňapala po něm dál. Nakonec pro něj však měla překvapení, pergamen s nápovědou nebo spíš radou o vzájemné spolupráci se šampiony. Jakmile Jason přišel s touto světobornou myšlenkou, chapadla se jej pustila a on byl volný. Mohl pokračovat v cestě dál.

Mezitím se slečna Delacourová potýkala s vlastní cestičkou. I když potýkala není zrovna vhodné slovo, její cesta byla totiž tak žalostně nudná a pokojná, že o tom ani psát nejde. Prostě šla a šla až došla na rozcestí. Skoro to připomíná pohádku, dojde nakonec ke sluji k drakovi? Moment, drak už přece byl, špatný úkol! Slečna se musela rozhodnout, jestli půjde doleva nebo doprava. V jejím rozhodování jí asi měla pomoci indicie na kamenu před ní, i když se zdálo, že z ní moc moudrá není. Nakonec se rozhodla vydat se doleva, že by za svým srdcem? Tento úkol zřejmě spočíval u ní v tom, že stále někam chodila, protože tahle cesta vedla dál a dál, až nakonec skončila u velké kamenné zdi. Kolem nikdo a nemohla skrz, to dá rozum. Nebo mohla? Na zdi totiž stálo napsané „Občas stačí věřit“. Fleur chvíli obcházela kolem tohoto monumentu a pak se před ním posadila do tureckého sedu a začala meditovat. No možná jí to k něčemu i pomohlo, protože po malé chvíli vstala a se zavřenýma očima skutečně prošla zdí. Zřejmě opravdu věřila. Tato skutečnost slečnu natolik rozradostnila, že se baletním krokem roztančila po cestičce. Z její euforie ji ale probudil pád přes velký svítící kámen, který si s sebou vzala na svou cestu.

Pan Krum se vydal na svou cestu s odhodláním jemu vlastním, avšak prakticky po pár metrech narazil na překážku v podobě sfingy.
Pro ty z vás, kdo neví, co je to sfinga, tak je to tvor lvího původu s ženskou hlavou. O těchto tvorech je známé, že nepropustí toho, kdo chce projít, dokud mu neodpoví správně na otázku, v opačném případě ho sežere. Viktor musel tedy zapojit své mozkové závity, aby přišel na otázku od sfingy, správně však přišel na odpověď a za odměnu mu sfinga dala zlatou minci. Poté byl vyzván, aby šel, což tento bulharský šampion radši učinil, přece jen sfingu si nechcete něčím rozhněvat.

Pan d Aboville byl opět na svou cestu sám, ostatně jako všichni ostatní, ale nelze se mu divit vzhledem k povaze jeho koleje, že mu to nepřišlo zrovna dvakrát košer. Na cestě ho nepotkalo nic moc zvláštního, prostě cesta, co čekáte? Ale po pár minutách chůze byl překvapen překážkou v podobě skály. V té skále byly vyryty celkem čtyři díry znázorňující jedno zvíře a Jérome musel do každé z nich vrazit správný roh příslušného zvířete. Úkol ne zrovna jednoduchý, zvlášť když o zvířatech nemáte ani páru, pravda? Měl k dispozici jen vizuální pohled na ony rohy a Jérome správnou dedukcí přišel na správné řešení. Když přiložil rohy do správných otvorů, ozvala se rána a skála pukla. V prasklině bradavický šampion objevil lahvičku, na které bylo napsáno: „Uspávací lektvar“. Nu vzal si ji s sebou, třeba se mu bude ještě hodit.

Nyní se šampioni sešli všichni na stejném místě, a to v bohapusté mlze. Bloudili by tam až do soudného dne, nebýt Fleuřina zářivého kamene, který v té mlze svítil jako maják. Milá slečinka očividně neměla lepší nápad, než strčit si kamínek do výstřihu, což asi opravdu neměla dělat, protože se jí dostalo sahaní na její už tři kopečky od pana Jasona. To si ovšem tato temperamentní Francouzka nemohla nechat líbit a milého Nebelvírčana kopla pěkně do zubů. No Jason tak trochu nemohl nic dělat, protože musel řešit jiné starosti. Na záda mu skočila veliká obluda, přesněji pětinoh, a nebyl sám, další tyto krvelačné obludy se srocovaly kolem našich šampionů. Fleur neměla nic lepšího na práci, než začít utíkat, Jérome však využil svých znalostí z Péče o kouzelné tvory a vzpomněl si že nesnášejí vodu. Proto je polil svým uspávacím lektvarem. Pětinohy to zřejmě zaskočilo, což bylo znamení pro ty tři, aby mohli utéct. Slečna Delacour už byla poněkud napřed se svým svítícím kamenem a už z dálky na ně volala, ať si k ní pospíší.  Takto běželi šampioni bok po boku, až se jim podařilo z té hrozné mlhy utéct. Dostali se na mýtinu, kde se jim otevřel pohled na překrásný poklad plný mincí, drahých šperků a jiných vzácností. Ani jeden však nepodlehl pokušení si něco z toho vzít a spíš si všimli zvláštního uzpůsobení pokladu. Zjistili totiž, že ono uskupení připomíná otvor na mince. No a jednu minci měl právě u sebe pan Krum. Na nic nečekal a svou minci, kterou získal od sfingy, tam hodil. Chvíli se nic nedělo, ale najednou se země začala otřásat. Objevily se pukliny v hlíně, kterými prosvítalo světlo, a právě mezi tou největší prasklinou byl – pohár! Právě to, po čem všichni toužili. Jako jeden se k němu vrhli a překvapivě se ho dotkli všichni čtyři současně. Rázem byli přeneseni opět na stadion a pohár jim byl odebrán. Turnaj neměl svého vítěze.

Turnaj je tedy u konce, ale stále nemá vítěze. Kdo si nakonec odnese pohár a tisíc galeonů? Bude to po celý turnaj oblíbený Jérome? Nebo odvážný lev Jason? Či křehounká, ale chytrá Fleur anebo Viktor, kterého nic nerozhází? No na to si budeme muset počkat až do Vyhlášení.

Hermiona Grangerová

Výjimečně zaujatá sportovním utkáním

0