Abych neotravovala pořád ve stejné nemocnici, tak jsem si na dnešek připravila článek z prostředí kouzelnické nemocnice зелена болница. Tedy Zelená nemocnice. Zjistila jsem také, že se ředitelka svým druhým jménem – tedy příjmením, jmenuje Zelená. Proto asi зелена болница.
Skoro nikdo tam nebyl. Občas se tam sice nějaký človíček objevil, ale pokaždé to byl lékouzelník a ne nakažený. Po chvilce si mě všimla ředitelka a „přivítala mě s otevřenou náručí„. Pak mě vzala do i své kanceláře a chvilku jsme si na téma dračích spalniček povídaly. Jakmile jsem se jí však zeptala, kolik je v této nemocnici nakažených, jen se zasmála.
„Okolo dvaceti, až dvaceti pěti. Lidé tady totiž nežijí moc blízko sebe a navíc je zde málo obyvatel. Takže se to moc nešíří.“ říkala. Já jsem si však myslela, že jsem se přeslechla. A tak jsem si pročistila uši a zeptala se znovu. Uslyšela jsem ale to samé.
Ona se mé reakci nepodivila. Jen odpověděla kladně. Nabídla mi možnost prohlédnout si prostory nemocnice a já jsem to samozřejmě přijala, tak mě provedla a ukázala mi všechna oddělení. Se skončením prohlídky jsem institut opustila mnohem chytřejší.
0
