Dobrý Will Hunting

Na tomhle světě existuje spousta věcí, ovšem ty nejlepší byly vyrobeny, propagovány, nebo vylezly na svět v roce 1997. Na čem zakládám toto tvrzení? V prvé řadě jsem se narodila já. V druhé řadě je to ale záminka pro vyzdvižení filmu Dobrý Will Hunting, který byl – jak určitě uhodnete – vypuštěn do kin právě pár měsíců po mém narození. A proč byste se na něj měli podívat? Protože mám skvělej vkus. Vážně.

Sean Maguir: Ahoj, rád tě vidím.

Chuckie Sullivan: Já tebe taky. Seane, mám pro tebe zajímavou nabídku.

Sean Maguir: Budu kvůli tomu muset na vyšetření moči?

Jedná se o psychologické drama. Pokud ve filmu očekáváte vytahování respektuhodných zbraní, spoustu krve, případně padající hlavy, tak vás asi zklamu – příběh Willa ve vás vzbudí odpor, lásku a možná trochu té empatie. Zkrátka to tam víří emocema víc, než v puberťáckym filmu Mezi námi děvčaty. A to dokonce v nějakých logických souvislostech, ne, že by v pokusu o vzbuzení pláče nechali jen tak přejet psa/blondýnu autobusem. To vám mohu zaručit. Možná vás bude bolet břicho, svalové stahy při smíchu jsou přeci jenom také cvičení. Ne, že byste se chechtali celý film, ale bryskní humor hlavních postav vás zaručeně dostane, pokud máte v lebce aspoň půlku mozku. Věc, nad kterou byste se mohli zarazit už v samotném začátku, jsou první momenty, kdy víc jak třicet osob ve třídě považuje matematiku za něco jiného, než hotové peklo. Dokonce se jedná o „lidi“, kteří se rozhodli ji studovat, v případě toho šaška u tabule dokonce učit. Přestože vám to v první moment nebude dávat absolutně smysl, zkuste tomu dát šanci. Stojí to za to.

Chuckie Sullivan: Tohle je ten harvardskej bar? Jakto, že tu nemaj po stěnách žádný rovnice?

Film nepostrádá kvalitní herce – pokud to ovšem vezmeme pouze z hlediska tohoto snímku trvajícího 126 minut, za Bena Afflecka se nikde jinde nezaručím, s prominutím. Robin Williams (neplést s Robiem Williamsem, prosím!) představil sympatického psychologa. Pravě jeho role je označována za vůbec tu nejgeniálnější během celé jeho kariéry. Jedná se o tu vůbec nejlaskavější osobu, která vás pohladí na duši už jenom svojí svéráznou podobou, kdy se za plným plnovousem a obroučkami brýlí skrývají měkké a hodné oči postřeleného srnce. Matt Damon je zase usazen v roli problémového chlapce ulice, matematického génia a hospodského flákače… a samozřejmě se dostává do problémů se zákonem. Už asi popadesáté. Na základě toho je donucen docházet k psychologům na pravidelná sezení, ačkoli je považuje za „imbecily, kterým se zpovídat rozhodně nebude“, a které odpalkovává za pomocí informací vyčtených z jejich vlastních knih. Kdyby k vám přišlo 20letý štěně zadarmo, bez titulu a během prvních pěti minut vás odzbrojilo tvrzením, že jste gay (upozorňuji na to, že to tak bylo v roce 1997!), jak byste se cítili? Asi hrozně, za monitorem je to ale vyloženě k smíchu.

[Zdroj: csfd.cz] 

Scénář měl na starosti právě Ben Affleck a Matt Damon, na ty je radost koukat. Vážně. Je to opravdu velká radost. Za to se zase klidně zaručím. Režii měl na starosti Gus Van Santo, o kterém vám neřeknu zkrátka nic, kromě toho, že střihy netrvaly příliš dlouho a zkrátka vás nebude nutit u filmu usínat. Nadpozemská hudba Dannyho Elfmana přesně vystihuje dané srdcervoucí okamžiky, a to ať už vedou někoho k soudu, někdo sleduje závody koní, nebo dochází k rozlousknutí problému malého chlapce uvězněného v těle muže. Scénář je inteligentní, srdečný, svěží a vtipný. Ať už z hlediska monologů, tak dialogů. Jedná se zkrátka o perličku mezi filmy 20 let starými, kterou byste si za žádných okolností neměli nechat ujít.

Naše redakce se nakonec shodla na krásném hodnocení 7/10.

E. K.