Stejně jako minulý rok, i tenhle jsme se dočkali sletu, na které jsem byl opět přítomen, jakožto aktivní člen naší redakce a velice pilně jsem si zapisoval všechno a všechny, koho jsem v hlavním městě potkal. Vezmeme si to ale pěkně popořádku!
Pátek sice nebyl hlavním dnem, kdy se slet, konal, každopádně to byl den, kdy měli možnost dojet alespoň někteří členové projektu, kteří žijí od Prahy ve větší vzdálenosti než pár kilometrů a cesta jim trvá třeba tři hodiny. Naše cesta vlakem jako taková byla velice zajímavá. Nefungovaly skoro žádné záchody, ve vlaku celkově panoval chaos, jako kdyby snad osud sám věděl, že se parta mašťáckých individuí chystá na divokou jízdu Prahou. Nakonec jsme díky bohu dorazili setkali se s panem ředitelem. Ten samým nadšením málem shořel, ale nakonec to všechno dopadlo dobře a po lehkých neshodách, kdy mým zaviněním cesta na klubovnu trvala o dvacet minut déle, jsme byli konečně na místě určení. Tam jsme vše vybalili, společně dokoukali finále Like Housu, kdy jsme bouřlivě oslavili Jenisovo vítězství a za velikého hukotu vypískali Adama Kajumiho. Později následovalo jen sledování prvního dílu Harryho Pottera za doprovodu otravného komentáře mé osoby a slečny Beáty Mortonové.
Sobotní program byl vyšperkovaný na samotný vrchol. Z rána jsme postupně vyzvedli všechny další účastníky hlavního dne sletu, pokecali o životech, jak moc nás ničí existence za doby covidové a pak už nezbývalo nic jiného, než další z cest na klubovnu. Zde jsme sice čekali trošku delší chvilku, než bylo potřeba, ale za tu dobu jsme se mohli alespoň ještě trochu lépe poznat se všemi členy sletu a zlíbat všechny už dobré kamarády. Díky bohu jsme se dočkali a přišla část se zařazováním do kolejí. Jak rád říkám, byla to mašťácká záležitost, s cedníkem na hlavě jsme byli postupně zařazeni do kolejí podle testu, který jsme všichni ještě den předem museli vyplnit. Já se hrdě mohl zařadit pod pana ředitele Blacka, jakožto člen Zmijozelu společně s mou mašťáckou kolegyní Čelzou, Dreou a Zathelli. Pokud chcete znát členy dalších kolejí… se zeptejte ostatních, taky nevím všechno. Po zařazení nás čekala bohatá obědová tabule… někdo si dal KFC, někdo bagetu a všechna naše introvertní já se připravovala na další část programu.
Po návratu z oběda jsme zasedli ke stolům a následovalo představení toho dlouho očekávaného programu dne. Ano, pokud vám to nedošlo předtím, teď už vaše domněnky jistě potvrdím. Čekalo nás vytvoření vlastního indexu a absolvování čtyř hodin za vedení našeho… vedení! Konkrétně naše indexování tedy neprobíhalo moc dobře, že, pane řediteli? Ale i přes pár problémů byly nakonec indexy zdárně vytvořené a následovala první hodina a to létání s panem ředitelem Arčím Černým společně s pane Filíčkem Pupíčkem. Teoretickou část jsem samo sebou ovládl já, za své alterego Louku Paloučka, největšího šprta školy. Co mi moc nešlo a zbytku šlo maximálně dobře, byla střela na papírový terč tenisákem, samosebou s koštětem mezi nohama a cedníkem jakožto helmou na hlavě. Následovala přestávka, lehčí posilnění džusem a poté už nás čekala hodina lektvarů. Tam se předvedla hlavně opětovně slečna Beáta, která donutila kantory k podmínečnému vyloučení. Hodina probíhala tak, že jsme míchaly dohromady lektvar, který skončil… ne až takovou katastrofou, hlavní díky obětavosti naší koleje. Zbytek… pch, koho zajímá zbytek, Zmijozel je nejlepší!
Další přestávka na posilněnou vyústila v hodinu formulí s panem Morcem. Zase jsem byl nelepší, jako vždycky a dokonce jsem si vysloužil večer s poníky pana Morca. O detailech raději pomlčím, hhh. Zase přestávka a závěrečná hodina obrany proti černé magii, kdy jsem myslel, že padneme, protože bylo neskutečné vedro, neskutečné dusno a my jsme běhali sem a tam jak… jak správní kouzelníci. No řeknu vám, v tom stavu, ve kterém jsme byli… no, pro některé z nás to byla velice složitá situace, ale nic fatálního, co by nespravila chvilka klidu. Pak už nezbývalo, než vyhlásit výsledky. Já samo sebou nejlepší, ještě s nějakou Costou. A Zmijozel nakonec na třetím místě ze všech kolejí, takže ne až tak špatné. Ani nevím, kdo byl první, ale jistě to bylo zasloužené.
Další částí programu pak byla večeře v tradiční restauraci U Topolů. Následovalo už jen rozdělení několika cest. Jedna skupinka se vydala zpět na klubovnu a jedna… se šla mašťácky usadit u Vltavy. Nakonec jsme se ale opět spojily poté, co skupinka z klubovny dorazila až za námi. Byl to snad jeden z nejlepších večerů, co jsem za dlouhou dobu zažil i přes několik zaškobrtnutí. Druhý den následoval už jen smutný odchod a odjezd domů.
Kolem a kolem… nejlepší slet za dobu, co jsem na projektu. I přes lehce rozpačitý začátek jsem si hlavní program užil, jak jsem mohl. Poprvé v historii na sletu něco vyhrál a společně s tím potkal lidi, co mám rád a se kterými už trávím hodně dlouhou dobu svého života. Vždycky si říkám, že další slet nemůže trumfnout ten předchozí, ale opět se najde něco, co povýší celý ten zážitek na další úroveň. Miluju to a doporučuju všem lidem, kteří ještě naše společná setkání nezažili! A na závěr řeknu jen… ČEBUREKIN!
0