Za okny mrzne, až praští, a nejeden žáček se snaží vymyslet, jak zahřát své promrzlé prstíky. Někdo sází na teplý dětský punč, někdo na pletené palčáky, někdo už však zjistil, že nejvíc zahřeje fyzická aktivita. Že se nejedná o žádný přelomový objev? Ale kdeže, milý čtenáři, asi jsme se špatně pochopili.
Vskutku nemluvím o aktivitách jako je skákání schodů k loděnici nebo válení sudů z astronomické věže. Mluvím o aktivitách, které rozproudí krevní oběh hromadou adrenalinu a dokážou zahřát i dlouho poté, co už je daný jedinec s aktivitou hotov.
Však koho by za studených nocí nerozhicovala vzpomínka na rozdurděného pana zástupce? Nebo myšlenka na to, že už jen minutky zbývají do toho, než bude muset vyskočit rovnýma nohama z vyhřáté postýlky a utíkat si utřít zadnici, která svědí, jako by se v ní usídlila kolonie breberek? Že to nezní jako typická náplň mé rubriky s příchodem Valentýna? Však se podívej kolem sebe, milý čtenáři! Co je dnes na dění v bradavických chodbách typického?
Mohu však jen doporčuit, aby ses při kontrole normálnosti dění ve škole na chodbách příliš nezdržoval, jelikož by se ti mohlo stát, že si odneseš nového domácího mazlíka. A že se nebude jednat o kluběnku, to nemusím zdůrazňovat snad nikomu, kdo za poslední měsíc vystrčil nos z pokoje!
Tak ti mohu, milý čtenáři, jen doporučit, ať na pokoji i zůstaneš, zabalíš se do teplé deky a užiješ si můj první letošní speciál! Drž si klobouky, chvilka poezie s drbajícím Fantomem začíná!
Fraserovo srdce plesá
– loví další děti z lesa
Že studenti rádi kraví?
To nejsou tak čerstvé zprávy,
zděšení se vás však zhostí,
až vám povím podrobnosti!
~o~
Dvě studentky, rozhodnuté,
že je život netěší,
zrodily v své hlavě duté
z všech kravin tu největší.
První máme dívku hadí:
Kruelaon – prvačka! –
natěšena k lesu pádí,
neví, že je ve CENZURA
v problémech.
„Umím přece kouzel mnoho!“
Hrdě vypne plochou hruď.
„Nějakej les? To je toho!
Mrknu se tam buď jak buď!“
Nežli dozní Aichy slova,
je tu spása před smrtí.
Z hradu spěchá Cooperová,
zdá se, že ji uškrtí.
Naše Nellie totiž tuší,
že nebude dlouho žít;
patron je však jednodušší,
než zelenou poučit!
Tak vesele konverzují
hned na kraji u lesa.
Kdejaký tvor ve své sluji
nad svačinkou zaplesá!
Jenže to už z hradu letí
Fraser jako superman,
rozhodnutý, že ty děti
profackuje radši sám!
„My jsme přece nikam nešly!“
kňučí obě, oči psí.
„Nejste dneska nějak fešný?
Nechci přijít o body…“
Neoblomný Fraser ale
oblomit se nenechá.
A tak daly lesu vale…
Kdo tam další přispěchá?
Pějme píseň dokola,
než nás smrtka zavolá!
O pavoučí kalamitě
vám dál zprávu podávám.
Tuhle sítě, tamhle sítě
– je to důvod k obavám?
Na pravdě, jak už to bývá,
jenom málo záleží.
Víte, co se v hradě zpívá?
Nu, tak slyšte, mládeži!
~ Dovolujeme si váženým čtenářům doporučit zpěv na melodii Rolničky, Rolničky. ~
Hrad nám zhasíná, večer začíná,
kdo na chodbu vyleze, bude svačina.
Hagrid umírá, pavouk přibírá,
žáci prchaj, kam to jde – i do klavíra, ej!
Pavouci, pavouci, spřádají sítě,
rádi zblajznou dospělého, zvíře i dítě, ej!
Pavouci, pavouci, cvakaj makadla,
loučíme se s dítky, co při běhu upadla.
Profesoři už jako jeden muž
rezignují na všechno, jen volají „kuš“!
Obrany padly, náš hrad ovládli,
situaci přehlíží i říďa povadlý, ej!
Pavouci, pavouci, běhaj nožičky,
merlinžel jen potichu, páč nemaj lodičky, ej!
Pavouci, pavouci, slastně mlaskají,
už je ani nenapadne vraždit potají!
Pavouci, pavouci, co se tráví v nich?
Sova, profesor i žák, mají plný břich, ej!
Pavouci, pavouci, jsou tu nastálo,
příští rok se v hradu zjeví duchů nemálo!
Za bití a vychloubání Cornishovic nemaj stání!
Hle, kdo to kráčí, slzu ve tváři!
Aj, vskutku, přechází mne zrak!
Toť mladý Cornish, milí čtenáři,
záď svou však drbe – proč a jak?!
Své hýždě zatínaje, kolem zdí se plíží,
jsa týrán svěděním, jež nelze zastavit.
Kdo chlapci zařídil to, že je nyní v rýži,
proč jeho sestru odmít ušetřit?!
Zlý jazyk tvrdí – ne, to lež je dozajista!
– že oba svůj díl právem zaslouží,
že to byl ředitel, kdo celou lekci zchystal,
že hnou-li prstem, trest jim prodlouží!
Proč ale? To se váhám domnívati.
Prý je to trest za pýchu, přátelé!
Kdo čelo nad tím krapet nakrabatí,
hned nazná, proč je svrbí CENZURA
pozadí.
Kdo totiž slávou rodu vychloubá se,
kdo radost z cizích smutků má,
sám brzy se jak stéblo ohne v pase,
a zadní díl si při tom udrbá.
Jak je vidět, milý čtenáři, s pomalu se blížícím jarem se o slovo začínají hlásit i nezbedné hlásky v hlavičkách dětí. Jen se přiznej, že i tobě se hlavou mihla myšlenka na to, jak by sis mohl ochočit toho rozkošného, chlupatého a podezřele napapaného pavoučka, co se ti zrovna po vlákně pavučiny spouští na nos! Co na tom, že takové zvířátko školní řád nepovoluje, však nějaké to porušení pravidel ještě nikoho nezabilo.
Živým důkazem budiž naše dvě průzkumnice lesa, které jsou, dle mých posledních zpráv, naživu až až! Neplechy zkrátka k životu studentů patří tak neodmyslitelně jako existence Protivy k hradním chodbám a buď si jist, že toto je jen ta nejvyšší špička ledovce.
Chceš se dozvědět víc? Tak si nezapomeň poznačit datum vydání dalšího čísla Bradavické drbny!
Keep calm, I see you
Vaše BD
