Vím, asi si říkáte „Národní liga? Však tohle je školní časopis, nesplet ses?“ a odpovědí je ne, fakt jsem se nespletl! Naopak! A velikým nadšením a s radostí v srdci vám oznamuji, že od aktuální chvíle vám budu poskytovat nejen pohled na domáckou školní Famfrpálovou scénu, ale taktéž na scénu v národním měřítku. Přesněji, jak jste určitě od názvu odvodili, Irsko-Anglickou ligu. Jenže… lidi, když vám povím, že tahle sezóna bude absolutní masakr, tak mi věřte… bude to divoký.
Ale k úvodu! Co vlastně tuto sezónu dělá tak zvláštní? Velice jednoduše shrnuto – změny ve vedení celé famfrpálové ligy. A nejen to! I sportovní družstva prošli proměnou. Máme tu několik hostování ze zahraničí, pár nováčků z Béčkové soutěže, kteří byli draftovaní do soutěže Áčkové, a pak starou dobrou bandu známých hráčů.
Říkal jsem si, čím lepším bych mohl začít, než představením našich hvězd pěkně tým po týmu. A proto se pohodlně usaďte a nechtě mne být vaším průvodcem po zběsilé národní scéně!
Tým číslo jedna: Bellycastelští Netopýři
A začneme pěkně z vostra. Tým s historicky nejvyšší úspěšností a nejsilnějším výherním rejstříkem ze všech. Zisk 37 titulů za posledních osmdesát let dělá z Netopýrů obávaného soupeře. Hlavním trumfem pro tým je, dle mého, jejich střelecká sestava, protože o můj bože, jejich trio je všechno, čím by ostatní chtěli být. Roderick a Alicia mají největší úspěšnost nahrávek v dosavadní historii a Esperanta a její střely z blízkosti jsou teda vážně něco. Většina jejich akcí probíhá sadou rychlých a přesných přihrávek, které soupeře zmatou natolik, že trio je schopné proniknout až do nepřátelského pásma a jeden z nich (většinou právě Esperanta) zakončuje útok pomocí přesného úderu z blízkosti.
Ale jen se střelci to opravdu nejde, proto je tu taky obrana. Jakožto brankáře a kapitána týmu už třetí sezónu v řadě vidíme Ziggyho. Není špatný, ale i on má své mouchy. Moc se mu nedaří zvládat střely ze středních vzdáleností na spodní obruč, ale na konci poslední sezóny už se v tom začal zlepšovat. Budeme proto doufat, že letní tréninkový kemp k něčemu byl. Jako vůdce týmu se však osvědčil již dávno a tým mu plně důvěřuje. Je to výborný stratég, umí velice dobře předvídat svoje soupeře a zařídit, aby jeho spoluhráči byli připraveni na všechno. Pod jeho vedením si tým drží stálé rozložení. Předchozí tři sezóny se jim podařilo získat titul, v té poslední jej však neobhájili – ale to určitě jen kvůli smolnému začátku.
Dvojici odrážečů poté tvoří Mustaffa a Coll. Pokud jde o tyhle dva, je to dle mého výsledkově asi to nejroztěkanější duo, které jsem na hřišti viděl. Jeden den předvedou výkon století a druhý se jim nepodaří trefit ani při přímé konfrontaci. Prostě a jednoduše řečeno, jde o průměrnou dvojici.
A jakožto poslední článek, který opět velice přispívá k jejich výhrám, je Eliza „Přízrak“ Rossety. Minulý rok měla skóre chytů 9/13, nejlepší skóre celé sezóny, naneštěstí ne vždy chytnutí Zlatonky vyhrává zápas, to bohužel spousta z nás ví moc dobře.
Tak jako tak bych řekl, že Netopýři mají po minulém roce co napravovat a opět nám dokázat, že jsou na vrcholu. Budou to mít ale opravdu těžké. Ostatní družstva totiž vycítila příležitost a do této sezóny půjdou na sto deset procent. Jen čas ukáže, jak zvládnou nátlak okolí a vlastní souhru.
Tým číslo dva: Puddlemerští Spojenci
A od nejlepšího se přesouváme k o něco horšímu týmu. Neřekl bych přímo horšímu, protože každý tým začíná, dle mého názoru, sezónu s čistým štítem, ale na druhou stranu čísla mluví jasně. Spojenci jsou jistou stálicí na deváté a desáté pozici už přes pět let. Jejich úspěšnosti v letech 1981-95 nikdo neodporuje, ale pravdou je, že posledních několik sezón se jim opravdu nedařilo v zápasech, ale ani mimo ně. Neustále trpí rozpory a neschopností se sehrát. Celkový počet výher je stanovený na 22, ale většina se stala právě v době největší slávy. Ovšem nyní k členům.
Máme tu totiž první hostující hráče. Lolu, jež přišla z finské ligy a rovnou jí byla svěřená kapitánská pozice, a poté Rex, jenž byl vybrán jako střelec z americké ligy. Oba měli dobré výsledky – Lola se umisťovala ve vrchních částech střelecké finské tabulky, Rex zase na stropu té asistenční. Je zde tedy vidět vyrovnaný přístup k zápasům. Otázkou však je, jak jim půjde spolupráce s Monroem, který se nacházel spíše na průměrných pozicích a je tedy spíše pojidlem mezi těmito Spojenci?
Brankářem je poté Zibua. Ten přestupuje z Béčkového družstva, kde předváděl velice pěkné výkony, ale i tady hrozí neschopnost se sehrání se zbývajícími ikonami sestavy Spojenců. Budu ale optimistou a řeknu, že mu věřím. Béčková tabulky patřila prakticky jen jemu. Zvládnul za celou sezónu předvést přes 189 úspěšných zákroků a Béčkové družstvo Spojenců dovést ke třetí pozici v nižší lize. Proto mu držme palce!
Poté tu máme Stevena, jenž je dost průměrnou chytačskou figurou, a jeho skóre v minulé sezóně čítalo 2/13, což teda na první ligu opravdu není.. V jeho případě bych se modlil v zázrak.
A jako poslední a asi nejsilnější článek celého týmu je odrážečské duo Matilda a Stephania. Tyhle dámy ví jak se má hrát. Patří mezi vrchní příčky odrážečů a jejich spolupráce a celková souhra je pověstná. Myslím, že v jejich případě je hlavním klíčem úspěchu, že spolu hrají už šest let. Tři roky strávily v Béčkové soutěži než přešly do Áčkového týmu, kde se již udržely. Za tu dobu si vybudovaly takové pouto, o kterém sportovní dvojice mohou jen snít.
Sečteno a podtrženo – tým prošel velikou změnou. Mají novou kapitánku a střelce, jejich chytač nepatří mezi velká jména a jediné, na co se můžou spolehnout, jsou odrážečky. Ty ale zápasy nevyhrávají, takže jak se jim povede? To může předpovědět možná tak slečna Yollanda.
Tým číslo tři: Montroské Straky
Dámy a pánové, poprosím jásot! Přichází tým, jenž si minulý rok odnesl titul a už tím pomalu, ale jistě stáhnul náskok Netopýrů, již prozatím vedou v tabulce o největší počet titulů v novodobé historii. Straky jsou nyní na čísle 35. Osobně věřím, že i tuto sezónu půjde o klub, který se bude o první příčku prát jako smyslů zbavený. Nyní však k představení týmu.
Od minulého roku se sestava nezměnila a nikdo se tomu nemůže divit. Když něco funguje, proč to měnit, že ano? Střelecké trio nám tvoří Susie, Zikmund a Florentin. Dovolím si v tomto případě přidat víc zajímavostí.
Susie je původem, stejně jako já, Kazaška, dlouhodobě žila ve Švédsku. Teď hostuje už druhým rokem ve Strakách.
Zikmund zase na druhou stranu přišel do Anglie z České republiky. Pokud si říkáte, kde to sakra je, jedná se o menší zemi ve středu Evropy, jež sama nemá významnější famfrpálovou soutěž. Proto Zikmund zkusil štěstí právě v Británii, kde je Národní liga tradicí více jak 300 let.
Posledním naším střelcem je můj dlouholetý kamarád a bývalý spolužák Florentin. Ten po školních letech fungoval v Belgické lize, kde získal mnoho zkušeností, a v hostování pokračuje druhým rokem.
A v čem že je toto trio tak ikonické? Rychlost a souhra. Ví přesně, co si mohou dovolit, jakým způsobem to mohou udělat a kde být, aby jejich akce vycházely. Florentin většinou stráží soupeřovo pole, zatímco Zikmund se nebojí jít do přímých konfrontací a společně se Susie tak dostat camrál až do předních linií soupeřovy obrany. Florentin, jenž není úplně zdatný v přímých střetech proto nastupuje až v závěru útoku, ať už jako střelec blafovacích střel, přičemž místo střely nahraje na jednoho ze spoluhráčů, a nebo jako zakončující ze středních vzdáleností, ve kterých je nejlepší. Trio takto funguje ve výborné shodě. Střelecká část týmu je tak ve výborné formě.
Brankářem je poté Peter Masters, jenž patří mezi páteř družstva. Jakýkoliv střelec, který proti němu nastupuje, musí počítat s tím, že blafování na tohoto obránce úplně nefunguje. Je to totiž nositel chladné hlavy a tím pádem zachovává klid i v těch nejvypjatějších herních momentech. Ve většině zápasů má naprostou kontrolu nad tím, co se u jeho obručí děje, a když ho někdo překoná, musí se jednat o hodně dobrou střelu, aby prošla jeho vykalkulovanou obranu.
Chytačkou strak je poté Amelia, jež patří mezi… lepší část chytačů. Její skóre je 6/13, což rozhodně není nikterak ostudné. Je na ní určitě spoleh a spoluhráči jí důvěřují.
Posledním aspektem, ke kterému jsem se ještě nedostal, je odrážení. Dvě odrážečky, které vám mám tu možnost představit, nemají tak dobrou souhru, jako například u spojenců. Kapitánka Sisi a Sibila spoléhají spíš na přístup pokrytí větší šíře pole bez toho, aby do svých vzájemných akcí nějak zasahovaly. A očividně to funguje tak na půl. Zatímco Sisi se daří velice dobře, Sibila malinko tápe a minulou sezónu se umisťovala spíše v dolní části tabulky. Každopádně už i Straky měly letní kemp a podle mi dostupných informací se Sisi s týmem zaměřila na nácvik správné souhry a spolupráce. Proto očekávám veliké věci.
Co říct… pokud mám někde jistotu, tak že Straky se budou snažit navázat na svoji minulou výhru titulu a udělají pro to téměř cokoliv. Sisi, jakožto kapitánka, působí v týmu druhým rokem, očividně velice dobře ví, co dělat. Zdá se, že kompletní výměna týmu před dvěma lety skutečně udělala divy. Můžeme se podobných věcí dočkat u ostatních? Kdo vlastně ví. Budu na to za vás dávat pozor.
Tým číslo čtyři: Tushillská Tornáda
Blížíme se pomalinku, ale jistě, ke konci dnešního článku. A kdo že se nám to představí jako ten poslední tým? To už jste si přečetli. Jsou to Tornáda z Tushillu! Tým, jenž předvádí každý rok poměrně stabilní výkon a drží se většinou kolem sedmé či osmé pozice. Jejich bilance je pět titulů a to v řadě. Prvenství, které jim nikdo jen tak nevezme. Každopádně jak jsou na tom teď? Pojďme to společně zjistit a představit si jejich složení!
Střeleckou divizi tvoří Eric, Simon a JP. Co k tomuhle seskupení říct? Eric, který je zároveň kapitánem, svoje hráče drží dosti na uzdě. Je to velice cílevědomý chlapík, a tak je pro něj jakákoliv prohra bolestivá. Ve střelecké formací zabírá hlavní místo a Simon s JP jsou spíše doplňující části, které se starají o přihrávky a přímé střety. Eric spíše funguje jako pozorovatel celého pole. Jedno se mu ale musí nechat, jeho schopnost kalkulovat momenty a objevit se přesně tam, kde je ho potřeba, je vskutku obdivuhodná. Kolem a kolem, je to střelecká sestava, která funguje docela.. no, někdy lépe a někdy hůře. Moc tam není cítit úplná souhra, kterou by formovaly přesně definované střely a přihrávky. Všechno to někdy spíš působí jako náhoda.
Kde si ale tornáda mohou být naprosto jistá, je u brankářky. Noora je další mojí bývalou spolužačkou a protihráčkou v jednom a něco vám řeknu. Střílet na ni byla vždycky hrozná bolest. Protože její umění udržet své soustředění plně ve hře, na míči, a dokonce předvídat své soupeře, to je opravdu neuvěřitelné. Od školních let se nic nezměnilo a přestože nefiguruje v Áčkové části extrémně dlouho, tak si za ty dva tři roky zvládla vybudovat reputaci obávaného obránce a naprosté noční můry, proti které nechcete nastoupit, protože prostě byla zrozená pro to, aby byla brankářkou!
Chytačkou Tornád je opět nováček. Nebo… nováček? Nikdo, kdo se dostane do Národní, není tak úplně nováčkem. Lilyana přichází z nižší soutěže, kde hrála za tým Strak. Odsud ji Tornáda odkoupila a zahrnula do svého Áčkového týmu. A bylo to potřeba. Minulý rok dosáhla skóre 3/13? Sice to asi není to, v co při koupi doufali, Lilyana má však skvělou pověst, takže to možná tým nakopne víc než její úspěchy.
A jak jsou na tom odrážeči? Millie a Lawrence jsou vlastně docela funkční duo. Pokud bych měl nějakou divizi v tomto týmu umístit na druhé místo po naprosté jedničce Nooře, budou to právě oni dva. Fungují jako tým i jako jednotlivci. Ví, co se na hřišti děje, mají přehled o tom, koho by bylo dobré odzbrojit, kde je zrovna potlouk i v jaké pozici do něj trefit. Je to součást týmu, na kterou se dá spolehnout a která si zaslouží uznání.
Tornáda měla kdysi výbornou sestavu i formu. Dnes už to není tak horké, ale každý má právo na vykoupení. Pokud se Eric zaměří na lepší koordinaci a usměrní své ego, mohli bychom se dočkat jejich zázračného návratu na výsluní.
Jsem u konce, přátelé! Už? Bohužel. Ale nebojte se, toto je jen první článek ze tří celkových. Neochudím vás ani o jeden z týmů. Každý si totiž zaslouží uznání už jen proto, že každý zápas nastoupí a vydá na hřišti sto procent svého umu!
Proto vám děkuji, ať už jste vydrželi až do konce nebo ne. To ale nebudete vědět, pokud se nedostanete až sem… no, to nevadí! Třeba někdy jindy! Mějte se krásně a buďte hodní, lidi!
Za redakci Sonoru,
Atalas Zacharov
