Chvilka poezie: Óda na houby

Vážené čtenářky, milí čtenáři,

všimli jsme si, že mnozí z vás rádi a často cestují. Vašim cílem jsou nezřídka exotické kouzelnické destinace, z nichž nám posílate své nedocenitelné dojmy, a my je s největší radostí otiskneme v našem časopise, abychom se mohli z vašich zážitků těšit společně.

Následující dílko pochází z pera jednoho z vás, které napsal spontánně během návštěvy oblasti ve střední Evropě, která je právem nazývána Houbařským rájem.

Pohodlně se tedy usaďte a začtěte se s námi do Ódy na houby od pana Nosila!

redakce Sonoru

Óda na houby
Ruxak Nosil

Houby, ó, houby!
S vámi se jen dobré snoubí!

Kdo vidí v lese hřiba,
hnedle se pro něj shýbá.
Kdo vidí v lese bedly,
sbírá je, ví, že jsou jedlý!

Houby, ó, houby!
Vhodné do pánve i trouby!

Kdo vidí v lese klouzky,
sbírá ty nejlepší kousky!
Kdo vidí v lese smrže,
leze za nimi do strže!

Houby, ó, houby!
Můžou být i nástroj zhouby!

Toxické jíst není žádná sranda,
občas je to však jen propaganda!
Že nejsou k užitku – chyba lávky.
Vemte si třeba lysohlávky!

Houby, ó, houby!
Skrývaj se před mnou v loubí!

Zakopnout o ně v lese,
hned se mi ruka třese!
Jistě, že samou radostí,
jak mě ty houby pohostí!