Velevážení čtenáři, drazí domácí skřítci, otravní duchové. Právě čtete další článek v rubrice nesoucí název Bradavické drbny, v níž zpovídáme ty z nás, kteří o studentech vědí ze všech nejvíce. Všudypřítomné bradavické obrazy jsou každý den svědky všech možných studentských hříchů. A o ty nejhrůzostrašnější se s námi podělí. Dnes se však nebudeme zabývat ani tak nějakou strašnou historkou, nepěkným kanadským žertíkem, nebo snad prohřeškem vyžadujícím trest nejvyšší. Dnes mám pro vás příběh vyprávěný snad šestiletou holčičkou s krásným jménem Olivia Crane (pozn. kor. – nepleťte si to s Oliviou Craine jako já, to je profesorka) a roztomilým dětským obličejíkem. Začalo to někdy na začátku minulého školního roku (pozn. red. – 1995/96), když jsem ji…
-
-
Kolejka u Lewise doma aneb už nás tam pravděpodobně nikdy nepustí!
O tom, že je Mrzimor zvláštní kolej, by se dalo povídat až až, no myslím si, že náš kolejní, který donedávna tvrdil, že jsme nejlepší kolej, začal po téhle kolejce svůj názor měnit. No abych nepředbíhala, začneme pěkně od začátku. (Jen vám teda už předem řeknu, že je Lewis strašný sobec – normálně má vlastní značku trika!) Bylo nebylo, jedna kolej na hradě nestihla kolejku o letní škole. Jak už to bývá, my v Mrzimoru si poradíme vždy se vším a to už kdejakým způsobem. Navíc máme super mladého a hezkého kolejního, který má občas taky super nápady a tak vznikl plán, jak rozradostnit žluťásky i v tomhle období hrůzy.…
-
Zahajovací slavnost? Ne, spíš rychlý způsob jak se nechat otrávit…
Víte, já už ode dne příjezdu do Bradavic přemýšlím o tom, že mám poměrně jako zajímavej život. Při příjezdu do školy jsem málem třináctkrát umřel a dneska vám rozhodně jako nejdu psát o tom, že jsem objevil poklad na konci duhy. Povyprávím vám o letošní zahajovací slavnosti, protože, dámy a pánové, to byla taková epes rádes jízda, že jsem z toho skončil na ošetřovně. Vezmeme to ale od začátku, protože vám tu ošetřovnu určitě nevyžvaním hned teď. Tak blbej jak vypadám ještě nejsem. Teda, možná jsem, ale to je příběh zase do jiné story. Nicméně to, že se mě Bradavice nějakým záhadným způsobem snaží zbavit hned na začátku mého vůbec…
-
Cesta do Bradavic aneb jak jsem třináctkrát málem umřel
Ahoj. Tady Ezra, Ezra Chase. Ano, je to tak. Čteš tyto řádky, živě a v Sonoru. Usaď se, vem si nějaký mlsiny, protože se ti chystám říct příběh o odjezdu do Bradavic. Nejlépe řečeno o tom, jak jsem málem přišel o život cestou do Bradavic. Jestli jsi na těchto řádcích taky, pravděpodobně jsi málem přišel o život se mnou- Eh, COŽE? Prdlajs ňáký řádky, ale o ten život jsem málem fakt přišel. Začalo to opravdu nevinně, co si budem. Prostě jsme s bráchou šli a šli, až jsme došli před jednu zeď. Moc jsem nechápal, co se ode mě v tu chvíli jako úplně chce. Víte co, já přece nejsem…
-
Příčná ulice v chaosu?
Zdraví vás já a zase já, úžasná Rita Holoubková, která je na každém rohu ulice, při každém špitnutí človíčka na balkoně, u každé události, jak už malé, tak velké, a na všechno přijde. Ptám se sama sebe, co se to pro Merlina děje v našem světě? Lidé nechodí do společnosti, jsou zavření doma. Choulí se někde v rohu, přičemž si já osobně myslím, že jsme v bezpečí všude stejně a není třeba dělat tato hrozná opatření, co nám dalo Ministerstvo. (pozn. red. To neznamená, že je máte přestat dodržovat!) Na tento popud jsem se vydala do Příčné ulice, která vždy žila velmi rušným životem, lidé chodili v dlouhatánských hadech z…
-
Hrdelní zločin muffinem!
Velevážení čtenáři, prapodivná individua, ctění domácí mazlíčci. Vítejte u dalšího článku do rubriky, v níž odhalujeme vaše prohřešky, přestupky a poklesky. V minulém díle jsme objasnili původ slušivého knírku Elthereda the Ever-Readyho a nyní je čas vrhnout se další ze závažných provinění, které bylo spácháno v prostorech Bradavického hradu. Naším informátorem se tentokrát stala Abbygael Wolcott, snad stoletá shrbená stařenka a strážkyně knihovního klidu. Jejích portrétů je mezi úzkými uličkami umístěno hned několik, aby tato cnostná stará dáma měla úplný přehled o všech opovážlivcích, kteří do knihovny strčí nos. Abbygael je sice trochu nahluchlá a občas mluví jako slovník archaismů, ale oči má jako rys a žádný čtenářský hřích jí neuteče. Musím uznat,…
-
Vandalismus na chodbách aneb je libo knírek?
Velevážení čtenáři, přicházíme s úplně novou rubrikou! Rozhodli jsme se vyzpovídat ty největší drbny na škole a předložit vám to nejzajímavější z jejich příběhů. Zajímá vás, kdo v knihovně drobí do knih čokoládové muffiny? Kdo je zodpovědný za častý výskyt pavouků ve třetím patře? A kdo si odnesl přilbici starého brnění nedaleko Pamětní síně? To vše a ještě mnohem víc na vás všechny práskly… Ano, bradavické obrazy! Dnes se s vámi chci podělit o příběh, který mi prozradil asi dvanáctiletý chlapec, jehož obraz visí ve Vstupní síni, hned u dveří. Představil se mi jako Turow Wright a kdysi prý byl u toho, když jeho strýc Bowman Wright vynalezl zlatonku. Dušoval se však, že…
-
Když si myslíte, že je Lewis nenormální, a on je tuctový…
Rozhovory jsou super. Dělá mi radost se pohybovat po hradu a zkoumat nejodlehlejší místa, která jen tak nenavštívím. Tentokrát moje kroky vedly k mrzimorskému kolejnímu, o jehož kabinetu jsem slyšela až až, no nikdy jsem se tam neukázala, protože nebyl důvod, že jo. Tentokrát už asi prostě nastal čas to tam okouknout, takže hurá do toho! Popravdě, čekala jsem snad všechno, ale ten nahnědlý chlupatý koberec, který se táhl po zemi, mi přišel dost kýčovitý, ale co už, každý má jiný vkus. Řekla bych, že dominantou celé místnosti by mohl být právě ten podivně malý krb s plápolajícím ohněm uprostřed léta. Klasické vybavení, dvě křesla, malý stůl s kopou papírů,…
-
Bradavické lunaparkování!
Přistupte blíže dámy a pánové! Pojďte se vozit, pojďte se bavit, pojďte jíst, skákat, běhat, kutálet sudy, jíst holuby z nosu a mnohem mnohem víc!
-
Pozvánka na poslední kolejní zápas!