Rozhovory jsou super. Dělá mi radost se pohybovat po hradu a zkoumat nejodlehlejší místa, která jen tak nenavštívím. Tentokrát moje kroky vedly k mrzimorskému kolejnímu, o jehož kabinetu jsem slyšela až až, no nikdy jsem se tam neukázala, protože nebyl důvod, že jo. Tentokrát už asi prostě nastal čas to tam okouknout, takže hurá do toho! Popravdě, čekala jsem snad všechno, ale ten nahnědlý chlupatý koberec, který se táhl po zemi, mi přišel dost kýčovitý, ale co už, každý má jiný vkus. Řekla bych, že dominantou celé místnosti by mohl být právě ten podivně malý krb s plápolajícím ohněm uprostřed léta. Klasické vybavení, dvě křesla, malý stůl s kopou papírů,…
-
-
Adelle I. Martell: O prefektech, povinnostech, předsudcích a dalším
Jako začínající redaktorku mě čeká nelehký úkol. Napsat svůj první článek tak, aby byl alespoň trochu k světu. A dokázat, že nejsem takové poleno, na jaké vypadám. Nebo jsem, ale usilovně se snažím tvářit, že ne... a tohle by mohlo trochu pomoct. Rozhodla jsem se zkusit štěstí u zpovídání všemi opěvované a milované nebelvírské prefektky Adelle Isolde Martell.
-
Rozhovor: Profesorka Cracknell upírkou? Kdepak!
Rozhovory jsou fájn, člověk se u nich dozví něco o životě těch, co vám przní život teď, jenže… Po posledním rozhovoru, co dělala kamarádka s Blairovou, jsem si říkala „Tý jo, to nejhorší je za náma, jediný kam můžu ještě jít a umřít, bude kabinet paní inspektorky, nebo Snapea.“ Světe div se, naše milovaná šéfredaktorka mě poslala rovnou do jámy lvové, (nebo spíš jeskyně upírové?) za profesorkou, paní zástupkyní Verity Y. Cracknell. Ruku na srdce, když jsem zaklepala na dveře kabinetu, měla jsem srdce až v kalhotách, jelikož jsem o ní neslyšela vůbec nic dobrého. Kdykoliv jsem vlezla ke komukoliv do kabinetu, vyzařovalo to jeho osobnost. Profesorka Morse, jasný Nebelvír…
-
Profesorka Blairová pod mikroskopem
Je neděle ráno, člověk se připravuje na začátek týdne a dohání poslední resty a úkoly. Za okny pořád sněží, což ve mně vyvolává akorát představu zalézt si pod peřinu s hrnkem kakaa a dobrou knížkou. Já však měla dnes jiné plány, čekala na mě výzva v podobě rozhovoru s některým z profesorů. A ne tak ledajakým, rovnou s tím nejpřísnějším, a to profesorkou Morticií Blair. Slyšela jsem o ní různé řeči, že je přísná, studenty vyhazuje ze tříd a její nejoblíbenější známkou je troll. To mě trochu zaujalo a rozhodla jsem se přijít na pár věcí. A právě proto jsem přesně v jednu odpoledne s pergamenem s nachystanými otázkami zaklepala na…
-
Bradavická reforma?
Zdraví vás já a zase já, úžasná Rita Holoubková, která je na každém rohu ulice, při každém špitnutí človíčka na balkoně, u každé události, jak už malé, tak velké, a na všechno přijde. Dopisovou, hlásnou, soví a jakoukoli poštou se ke mně dostalo, že v Bradavicích probíhají reformy o sto šest. Udělala jsem si tam menší výlet i se svým věrným společníkem – bleskobrkem. Pro vstoupení do školy jsem nepotřebovala zvláštní povolení. Tam už všichni ví, kdo jsem a co dělám. (Obecně jako všude jinde.) Po příchodu do vstupní síně hradu na mě vykoukl zajímavý protokol, visící na stěně, s číslem jedna na sobě. Bylo na něm napsáno, cituji: „Jakékoliv…
-
Bradavické celebrity vs drtivé dotazy
Přišlo to stejně rychle, jako jsme se s tím museli na konci roku následně rozloučit. Famfrpálová družstva byla na celý školní rok 1994/1995 rozpuštěna, neboť se konal Turnaj tří kouzelníků. Od té doby mnoho studentů podlehlo absťáku a tak se to snažili vynahradit účastí na hodinách létání nebo minimálně létáním ve volném čase. Nyní nastala ta pravá chvíle, protože týmy na školní rok 1995/1996 jsou pevně stanoveny a kapitáni týmů se již nemohou dočkat, až povedou právě svou kolej za vítězstvím a společně s ním získáním famfrpálového poháru. Kapitán je v každém roce jen jeden a ti, kteří se jimi stali, si zaslouží gratulace, provolávání slávy, ohňostroj, přípitek a velký…
-
Pojďme se prohrabat životem prof. Beewara
S lehkým zpožděním je přece lepší než nikdy, ne? Znáte to, konec školního roku umí být hektický, hromada písemek, zkoušení, nervů a nepořádku. Co si budeme, ačkoliv miluji pořádek a moje část pokoje musí být vždy tip ťop na rozdíl od zbytku toho šílenství, kterému vládne Erika, Lianna nebo Wendy, ke konci roku to jde z kopce. Hromada učebnic, pergamenů a podobných věcí umožnila krátké zpoždění článku, který se válel až na samém dnu kufru a já ho vytáhla vlastně až teď, protože těch kufrů mám vždy takovou hromadu… No dobře, k jádru věci. Velká šéfová-redaktorka mě pověřila jedním z mých oblíbených úkolů a to rozhovorem. Když jsem si všimla toho seznamu jmen, ke…
-
Šampióni: Čo o nich neviete?
Nielenže sa priblížil, ale dokonca už aj nadišiel čas, kedy sa na pôde Rokfortskej školy čarodejníckej opätovne, s dlhovekou tradíciou, koná Trojčarodejnícky turnaj! A kiežby Trojčarodejnícky, po novom rovno Štvor! Zaujíma Vás, kto sú títo štyria (ne)šťastlivci? To už isto viete. Viete však, čo ich skutočne priviedlo k prihláseniu sa do turnaja a čo skrývajú? To sa dozviete v tomto článku vďaka úžasnej Rite Holoubkovej! Tribúny zaplnené desiatkami pokrikujúcich študentov na plné hrdlá, sťa by to boli ich posledné chvíle, profesori len sťažka predýchavajúci pohľad na drakov udupávaných oprútikovanými šialencami, ktorí zväčša nenadobudli žiaden zmysel pre strategické premýšľanie so zmyslom pre súcit a iné vymoženosti preukazujúce známky inteligencie. Striedanie dvoch…
-
V Nebelvíru frčí hlavně dobré vztahy! aneb Lyonnell Smith, jak ho ještě neznáte
A jsem zase tady, pro dnešek tedy opět s rozhovorem! Musím se přiznat, že tentokrát byla docela výzva to sepsat, z nějakého důchodu si z toho moc nepamatuji. Pro tento článek je naší obětí prefekt Nebehniju Lyonnell Smyl. Jeho jméno naštěstí tedy splést nemůžu, poněvadž mi ho napsal na runu. Poměrně velkým písmem, vlastně píše docela jako prskátko – berte to jako bonusovou intonaci! Místo našeho setkání jsem nechala na něm, takže jsem byla při hledání kumbálu na koťata docela překvapená. Byla tam tma a málo místa, chtěla jsem hned zase odejít, ale při pokusu o obchod jsem to napálila přímo do pana Smyla. Obchod se pak skutečně nekonal, protože…
-
Lucian Carter: Milovník vidliček zblízka
To jsem si tak jednou válela šunky v té naší redakci, víte, a přemýšlela nad spoustou děsně důležitých věcí, víte. Jak roztomilé by bylo díťátko tlustočerva a ďasovce, kolik kapustových muffinů by bylo potřeba pro kompletní naplnění mrzimorské společenky nebo jak bych se konečně mohla skamarádit s nějakým tím roztomilým mozkomorem, víte. Prostě spousta myšlenek to byla. A to vám za mnou najednou přišla pansorka šéfredaktorová, víte, že prý má v plánu další rozhovor s nějakým pansorem a že prý jestli bych to jakože nevzala. Já jakože prvně nevěděla, víte, protože jsem měla naplánovanou výpravu se svými teniskami za pokladem kapitána Ponožky… rozhodně ne do Zapovězeného lesa, jo. Ale když…