Všimli jste si někdy, kolik je všude kolem rostlinek? Kolem hradu, na stráních a loukách? Rostlinky! Přísady, které topíme v lektvarech? Rostlinky! Mrkvička, brokolice a kapusta, které během oběda nenápadně házíme pod stůl, aby nám náhodou nevyrašila nať z hlaviček? Rostlinky! Lišejníky ve vlhkých a zatuchlých rozích kamenných stěn hradu, kam se nikomu s prachovkou nechce? Zase rostlinky! A jsem si jistá, že i pod postelí většiny z vás se rodí nějaké pěkné zahrádky! Rostlinky, rostlinky a zase rostlinky!
Předmět bylinkářství je tu pak od toho, abyste byli schopni rozlišit, kterou rostlinku můžete spapat vy, a která rostlinka naopak spapá vás. I když komu na tom záleží, že? No ták, umřít v bříšku rostlinky musí být zábava! Pěkně si tam hajnete a počkáte, až se rozložíte na kompost. A rovnou tak pomůžete kytičce i růst. To je záslužná smrt!
Dobře, uznávám, ne všem se taková smrt může líbit. Já sama plánuju předhodit svoje tělo nějakému druhu masožravých tučňáků jako večeři, ale to je vedlejší. Zpět k bylinkám. Většinu z těchto hodin budete trávit ve školních sklenících. To jsou takové velké domečky a celé ze skla! Jako Popelčiny střevíčky! Jen to jsou v tomhle případě domy. A stojí překvapivě celej rok, nejen do půlnoci. A taky se do nich všichni vejdete a nemusíte si nic upižlávat. Ale jinak dočista jako ty střevíčky! Fakt! Uvnitř najdete hrozitánsky moc různých kytiček. Některé jsou překvapivě přítulné, takže se nudit nebudete, ani když vás náhodou omrzí výklad. Pansoři vám během hodin budou vykládat o různých druzích rostlinek, jak se rozeznávají, jak se pěstují, na co se používají.
Ale koho zajímá teorie, že? Podstatnou část hodin bylinkářství tvoří praxe. Takže když nastane čas, chopte se lopatičky, kyblíku, konvičky nebo čehokoliv a hurá do hlíny! Doslova! Hlína se brzy stane vaším nejlepším kamarádem a seznámíte s ní pravděpodobně velmi zblízka. A nejen s ní, ale i se všemi tvorečky, co v ní žijí. Od těch nejmenších červíků až po žížaly výškou směle konkurující našemu zarostlému hajnému Hagridovi. No nezní to super? Budete okopávat, sázet, přesazovat, zalévat – zkrátka všechno, co si taková péče o kytičky vyžaduje. S ručkami po lokty v hlíně. Jéj!
Bylinky učila a učí spousta profesorů, kteří jsou pro svoji práci a pro svůj obor očividně velmi zapálení. Tedy ne zapálení jako zapálení, to by toho s kytičkami moc nenaděli. Myslím zapálení jakože mají kytičky opravdu hodně rádi a to nejen ve formě zeleninové polévky u oběda. To se pak projevuje různými způsoby, jako třeba že tahají kytičky doslova z rukávů, nebo vám dokonce připomínají nějakou přerostlou seschlou bramboru a nebo, což je můj absolutní favorit, chovají pod školním skleníkem obří miloučké ďáblovo osidlo jména Hyacint. Ale to byla jedna obstarožní pansorka, takže s Hjůím už se bohužel nepotkáte. Ano, taky mě to mrzí. Neplačte. Máme tu spoustu stále fungujících profesorů s jejich rostlinstvem! Tedy… skoro.
Překvapivě stále fungující stálicí na postu profesora bylinkářství je pansorka Pomona Prýtová. Víte, kterou myslím, ne? Ta se těžko přehlíží. Taková miloučká kulatá paní, co vypadá jako právě vykopanej brambor. Ale roztomilej brambor! Roztomilej brambor, co se na vás usměje se řvoucí mandragorou v ruce!
Na rozhovor ohledně jejích hodin jsme se zeptali naši mrzimorské soudružky jménem Drahomíra Bibi Balková, která nám poskytla toto milé a překvapivě vcelku normální vyjádření:
„Bylinkárstvo s profesorkou Prýtovou? Čo k tomu povedať? Na začiatok asi to že tie hodiny boli vždy v menšom počte. A tak isto tam chodili iba dievčatá. Vážne, myslím že som na tej hodine ani raz nevidela žiadneho chlapca. Ale to nevadilo, aspoň boli tie hodiny pokojnejšie. Na hodinách sme boli vždy v skleníkoch, myslím že sme boli v troch rôznych skleníkoch. Ale aj tam sa môžu stáť zaujímavé veci. Ale tak tiež tam môžete odpadnúť. Majte poriadne nasadené klapky na uši predtým ako idete presádzať mandragoru. Tak isto sa pri výrobe tinktúry, nesnažte dať do flakónika celú levanduľu. Môžete sa porezať. Ale aby tu neboli len takéto veci. Na tých hodinách sme mohli vždy dostať dosť bodov. Či už to bolo keď sa nás profesorka pýtala na otázky ohľadom nového učiva, alebo pri opakovaní. To opakovanie bolo vážne dobré. Predsa len, keď si stále opakujete tie isté veci potom ich už viete naspamäť a to len z toho, že dávate pozor pri opakovaní. A čo by som ešte tak mohla povedať. Tie hodiny sa mi vážne páčili. Aj kvôli tomu že nás tam skoro nikdy nič nechcelo zabiť. Profesorka bola ústretová aj keď ste prišli na hodinu neskoro. A tak isto nás púšťala v normálnom čase aby sme stihli ďalšiu hodinu.“
V loňském roce byla otevřena ještě i druhá třída bylinkářství, kterou měl pod palcem jiný profesor. Jo, záměrně se vyhýbám jménu, páč ono je to takový složitější, víte? On to nejdřív vedl pan profesor Arthur Todd. To byl takovej fajnovej chlapík. Pořád se usmíval a všecko. A na byliny byl fakt dobrej! Jenomže pak zničeho nic začal vynechávat hodiny. To nic není, řeknete si. Třeba má jen břichabol ze sušenek. Jenomže tohle bylo tak častý, že svalovat vinu na sušenky už se mi nezdálo správný. A pak najednou pansor Toddík zmizel. Jako fakt. Puf! Byl fuč. Vypařil se. Adios, amigo. Nikdo pořádně neví, co se s ním stalo a hradem se začaly šířit všemožné spekulace o důvodu jeho zmizení. Já osobně zastávám názor, že se pansor Todd odstěhoval do Amazonského pralesa, aby si mohl hrát na Tarzana a bydlet tak s kytičkami. A nosit sukýnku z listí. Protože rostlinky. Víte jak.
No, a místo něj nám do hodiny nakráčel pansor Severus Snape. Jenomže! Ten nám oznámil, že on bylinky učit jakože nebude, to nene. Že nám bude na hodinách spíš jakože dozorovat, zatímco nás bude učit někdo jiný. A tak přišel Vilhelm Derutinskyw, prý racionální herbolog nebo co. To se nám začaly křížit hodiny bylinek s hodinami PéÓKáTé, protože on vám byl dočista podobný opičákovi. No vážně! Já osobně jsem si z jeho hodin odnesla místo znalosti o bylinkách hlavně názornou demonstraci toho, jak oloupat a sníst banán. Nohou.
Jestli se na příští rok vrátí pansor Todd z pralesa a zařídí nám na hradě liány na houpání, nebo jestli dostaneme prakticky totéž v podaní opičáka Derunti-vy-víte-koho, to nevíme. Nechme se překvapit. Tak či tak tu máme vyjádření o tom, jak přesně tyto poněkud profesorsky zmatené hodiny probíhaly, a to od havraspárské prefektky Leslie Collins.
„Hodiny bylinkárstva…. no čo si budeme hovoriť,nie je to zrovna predmet, ktorý každého zaujme. Predsa len kto by sa miesto čarovania alebo iných zaujímavých činností, ktoré väčšinou na hodinách bývajú, chcel hrabať v zemi a v kope hnoja, len aby presadil nejakú rastlinku? No presne to som si myslela aj ja, ale hneď po prvej hodine s profesorom Toddom, som zmenila názor. Bylinkárstvo je naozaj skvelé, viete… to nie sú len nudné kvetinky, existuje aj kopu nebezpečných, ktoré môžete pridať spolužiakom do pitia… No teda, profesor Todd bol naozaj skvelý profesor, vlastne môj úplne najobľúbenejší, aký na škole bol za tie celé dva roky. Možno ako jeden z mála nás nechcel zabiť pri každej príležitosti a dokonca nebol ani úplne blbý (pardon, môžem sa takto vyjadrovať o profesoroch?) a neznesiteľný. Aj z takéhoto- na pohľad nudného predmetu dokázal spraviť ten najlepší, aj keď to by som nikdy nepovedala, že by ma niekedy bylinkárstvo mohlo baviť… No ťažko povedať, čo sa minulý rok stalo, ale po niekoľkých odpadnutých a suplovaných hodinách, mi už bolo jasné, že niečo nie je v poriadku. Keď sme sa pýtali, bolo nám povedané, že profesor Todd je chorý a už neprišiel (aj keď som si stále skoro istá, že to malo niečo spoločné s útokmi baziliska). A tak nám nasledujúcu hodinu prišiel miesto milovaného profesora… profesor Snape. To bola snáď tá najpríšernejšia hodina, akú som kedy zažila, nadával nám, kričal, hovoril aké sme neschopné individuá, dokonca mojej najlepšej kamarátke strhol skoro 100 bodov! No vážne! A to je prefektka! A aj to len za to, že sa bránila. Na ďalšiu hodinu už neprišiel skoro nikto, všetci sa báli… ani vlastne netuším, prečo som sa tam ja vrátila ale Snapa som už vďakabohu nevidela.“
Hodiny bylinkářství jsou příjemnou změnou oproti hodinám, kdy jste zavření v hradě a jen si píšete sáhodlouhé poznámky. Kdy jindy máte příležitost přijít v čistě bílé košili a odcházet jako švihácky hnědě flektatej dalmatin? Příležitost strávit nějakou tu hodinku v zelené džungli a na chvíli přemýšlet nad tím, jestli by na brambory byla lepší nasekaná pažitka nebo úponice jedovatá? Poznatky o péči o kytičky z těchto hodin využívám velmi často a musím říct, že si můj kaktus ještě ani jedinkrát nestěžoval.
U dalšího dílu se na vás těší
ta šprťácká a ta s těma botama
R.Wildhame & E. Turner
0