Věřte mi, že sama se divím tomu, že po mém rozhovoru, který určitě nedopadl tak úplně podle představ redakce, tu stále trčím. Dokonce se mě ani nikdo nepokoušel vyrazit, což považuju za svůj životní úspěch. (Možná proto, že ono jich moc není, podle toho, co si pamatuju. A že já si toho nepamatuju moc.) Okolnosti mi tedy dovolily, abych vás přišla otravovat s dalším článkem, tentokrát o dlouho očekávaném letním plese. Ples, takové poetické slůvko, které mi dokáže trčet v hlavince i několik týdnů. Miluju plesy, ale k mé smůle jich v Americe zrovna dvakrát moc nebylo, ve škole žádné – Američani jsou tak neplesaví, občas bych jim za to…
-
-
Rozhovor: Kahlen Worrell aneb rozhovor s modní fanatičkou
Po příjezdu do Anglie mi bylo často omíláno, ať si najdu kamarády. Někdy jsem slyšela, že přidání se k nějakým zájmovým skupinám ve škole tomu napomůže, tak jsem se přidala do redakce se záminkou najít si přátele. Skutek se však minul s účelem a hned v prvním týdnu, co jsem se u nich rozhodla pobývat, mi byl do ruky nemilosrdně nacpán bloček a pero s příkazem, ať jdu vyzpovídat profesorku Worrell. Měla jsem sto chutí protestovat, páč haló, já si přišla hledat kamarády, ne si povídat s nějakými individui, kterých si přes školní rok jistě užiju dost, ovšem nakonec jsem se sebrala a vydala se ke kabinetu vyvoleného individua. Cestou…
-
Nebelvírská kolejka aneb velká párty na lodi
Byl krásný letní den, takový, kterých je poslední dobou v celé Anglii až příliš. Tedy ne, že bych takové dny neměla ráda, ale před příjezdem mi do hlavy každý cpal spoustu informací, jež obsahovaly – mimo jiné – i to, že tu má prý neustále pršet. Nevím, kde tyhle domněnky sebrali, ale už teď jsem si jistá, že to asi nebude úplně správně. Každopádně, abych se do toho příliš nezamotala, což už jsem stejně udělala, vrátím se k tomu krásnému letnímu dnu. Na nebi bylo sluníčko a já hezky capkala dolů k Černému jezeru na kolejní akci, která se měla konat pod vedením nových prefektů. Zvědavá jsem na ně ani…
-
Alohomora mor – příběh, který vám zamoří mysl
Minule jsme měli příběh, kde šlo hlavně o umění lhaní, pokoru a vypořádávání se s tím, kdo doopravdy jsme (tedy, ne my, ovšem naše postavy). Dobou, kdy se odehrával, se pán zla pomalu vracel k moci a kouzelnický svět stál na sklonku války, přesně jak to známe z originálních knížek. V dnešním se posuneme po časové ose kousek dále, nejspíše přímo do válečného období, které je však odlišné od toho, co známe od Rowlingové, a doby, kdy se vlastně můžeme spolehnout jen na naše nejbližší. Hlavními a ústředními postavami je ta banda červených chlípníků, kteří, jak se zdá, již trochu vyspěli, ovšem tomu já až tak moc nevěřím. O kom…
-
Obliviate – čtení na dlouhé večery?
Je to již poměrně dávno, co se fanfikcemi na náš projekt plnil celý Discord. Do jakékoliv skupiny jsem tehdy strčila svůj nosík, vybafl na mě odkaz na některý z příběhů. Přesto, že jsou tyhle časy už dávno, dávno a ještě jednou dávno, pryč, spousta příběhů stále existuje a některé z nich jsou stále aktualizovány. Starší hráči k jejich čtení občas zavítají, ovšem nováčci, ať už ti letní, nebo ti, co registrací a zkouškou prošli poměrně nedávno, často nemají ani zdání, že něco takového existuje. A od toho je tu tento článek, který vám krůček po krůčku představí první z nich – Obliviate. Napadlo vás, jak bude vypadat život vaší postavy…
-
Čokoládové mršky
Čokožabky jsou novinka, co už v podstatě není novinkou a na našem milovaném projektu funguje již nějaký ten pátek. Každý hráč již jistě zaregistroval to kouzelné okénko, co čas od času vyskočí v pravém horním rohu stránky, někteří je již dokonce začali otevírat a získávat kartičky a následné odměny. Ovšem k čemu nám to je, co to je? Vítejte u stručného průvodce čokožabkománií. Pokud neznáte kouzelnické čokožabky, jsou to takové malinké čokoládové potvůrky, které se schovají téměř jako živé žabky. Skákají a utíkají, přesto jsou však u dětí oblíbené. Součástí každého balíčku je i kartička s nějakou známou osobností kouzelnického světa (a těm se nevyhnete ani u nás, celá tahle…
-
Vedro, voda, led – odjezd z Bradavic
Každý, kdo v našem milovaném hrádku vlastní oči, musel zaregistrovat, že červen mu po celou dobu jeho trvání říká, že se školní rok blíží ke konci. Mohli jsme se o tom přesvědčit jak při pohledu na profesory, kteří najednou museli dohnat rok nicnedělání a opravit velké množství úkolů v rekordním čase, tak na utrápené studenty, kteří běhali z jedné zkoušky na druhou. Každému bylo jasné, že už je to tady. Odpočinek a volno na dva měsíce. A také čas na slzičky a loučení, ale k tomu se nejprve musím dostat, nebudu přeci tak moc přeskakovat události. Poslední den školy, po závěrečné slavnosti, nad kterou spousta mých spolužaček a kamarádek z…
-
Šifruj, dešifruj, hledej
Mnozí z vás si již všimli nové akce, který na našem projektu probíhá. Vlastně si možná troufnu tvrdit, že všichni, jelikož mám pocit, že ten velký obrázek v levém menu se opravdu nedá přehlédnout. Mnozí z vás se ptali, jak to vlastně funguje, proto jsem si opět sedla na chvíli s naším skvělým ředitelem a zeptala se ho na pár věcí, které vám teď vypíšu. První, co je třeba zmínit, je onen neobvyklý prvek, tedy týmy. Kdo tu už tráví hezkou řádku dní, podobně jako já, určitě si pamatuje, že podobných akcí bylo spoustu. Aprílové košíčky, vločky, dopisy… Ovšem nikdy, až doteď, nebylo možné se spojit do týmů, proč tedy…
-
Plesáme podruhé – tentokrát v růžovém
Jak jsem již psala, pár dní před uskutečněním plesu po hradě poletoval párek zmatených sov, které se snažily doručit informace. K těm se později přidaly i sovy, které nosily nemalé množství valentýnek a vyznání, ovšem i tak se mi zdálo, že jsem nepotkala nikoho, komu by to přímo vadilo. Spíše jsem potkávala spoustu nadšenců, kteří už se zaláskovaného večera nemohli dočkat a já i přesto, že velkým příznivcem tohoto dne nejsem, jsem musela dát za pravdu, že plesový výbor se opravdu činí, přičemž jsem se nakonec začala opravdu těšit. S výběrem kostýmu jsem už měla přeci jen trošku problém, ovšem, jak jsem viděla, nebyla jsem jediná. Po oblečení se do…
-
Co to tu voní aneb jak voní lektvar lásky právě Vám
Dlouho očekávané období, hlavně pro dívky starších ročníků, ale i některé chlapce, je konečně tady. U Taškáře v Prasinkách mají lektvary lásky v akci, školní skřítci se činí a sovy se mohou při doručování pošty přetrhnout. Ano, Valentýn nám klepe na dveře. Do redakce přišel jeden z plakátků spojený s touto akcí. No a na co se na tomto plese můžete těšit? Určitě kromě spousty zábavy a jídla, které jsou přítomné na všech velkých akcích, vás čeká spousta zážitků spojených právě s tématem plesu. Pokud vím, po hradě již bloudily nějaké sovy, které nám oznamovaly, co si vzít na sebe, ovšem pro případ, že někoho tento zbloudilý pták nezastihl, to…