Je všeobecně známo, že ženám se nedá věřit a že jsou prohnané, tajnůstkářské a otravné. Zatímco muži mezi sebou navazují pevná, čestná pouta, ženy neumějí s muži navázat jiné vztahy než slabé a povrchní. Silnější pouto s ženou muže oslabuje. Pokud vás manželka v čemkoliv neposlouchá, je nutné neprodleně vykonat trest. Obvykle postačí tři až pět úderů krátkou hůlkou do dlaně. Pomáhá také ponoření hlavy do vědra se studenou vodou. Při opakované neposlušnosti se doporučuje uzavření ženy v malém prostoru. Některým ženám prospěje zazdění, také zakoupení bedny ve tvaru rakve často zabere, aniž by se tento předmět musel použít. (Pokud na to přeci jen dojde, ujistěte se, že jsou v ní dýchací otvory.) Manželství: Rady…
-
-
Přes malou louži až na konec světa
Po přeplutí malé louže – tím myslím kanál La Manche, ne nějaké jezírko, co vznikne na silnici po velkém dešti – se před vámi otevře něco úplně nového. Nová země, kde mají všechno dost jinak – řídí vlevo, místo prezidenta mají královnu a i v té nejzapadlejší končině po vás budou raději chtít zaplatit kartou než v hotovosti. Myslím, že všem čtenářům už nyní muselo dojít, že mluvím o Anglii, která je blízká minimálně všem našim postavám, když celá hra se odehrává právě v této zemi. Jenže, jak jste na tom s tou blízkostí vy? Protože kromě metropole, kterou zná většina z vás alespoň podle obrázků, nabízí Anglie i velké…
-
Klasici ztraceni v čase
Stará literatura, od Homéra až po modernější autory, Čapka nebo třeba Rollanda, nikdy nepatřila u mladší generace mezi oblíbenou literaturu. Já sama se často setkávala s názory, že taková literatura je nudná, klišoidní a mnohdy nemá moc co nabídnout. Dokonce jsem tomu jeden čas tak moc věřila, že čtení klasiků pro mě představovalo neuvěřitelné utrpení. Jenže ono tomu tak ve skutečnosti vůbec není. Stačí se trochu vcítit do stylu psaní, který, uznávám, nemá moc společného s psaním dnešních autorů, ale o to je to vlastně celé zajímavější. A nutí vás to dávat pozor celou dobu. Číst si pasáže znovu, než je pochopíte. Což není pro každého, ale věřte nebo ne,…
-
Okolo Ženevského jezera
-
Nekorunovaná královna thrillerů – Gillian Flynnová
Pro mě, jakožto pro člověka, kterému knihovnička přetéká knížkami všech možných žánrů, od sci-fi až po young adult slaďárny, byl až skoro nadlidský výkon vybrat jen jednu, o které napíšu dnešní článek. (Spoiler: A stejně se mi to nepovedlo.) Naštěstí mi oko poměrně brzy padlo na Zmizelou od Gillian Flynnové a hned v tom momentu byla moje volba jasná – Flynnová, nekorunovaná královna thrillerů, bude hrát hlavní roli v mém článku. Že ji neznáte? To nevadí. Brzy poznáte. Jako první se hodí říct, že Gillian je autorka, ke které si musí každý najít svou cestu – a ne všem se to povede. Některým se nepovede dočíst ani jednu její knihu…
-
Famfrpál a školní duch
Když už se snažíte podporovat školního ducha, především pak tedy toho kolejního, dělejte to pořádně – takto, nebo ještě možná trochu jinak, zněla ta motivační slova, co jsem přečetla v jakési opuštěné knize, co se válela na chodbě. Těhletěch motivačních blbinek tam bylo vskutku dost, že jsem jich většinu vypustila z hlavy ven ještě dříve, než jsem se k nim dočetla, ale tím sem napsaným jsem se rozhodla řídit. Možná až moc doslova, když jsem se nechala uvrtat k hraní famfrpálu, ale tak jednou jsem se do týmu probojovala, proč můj malinkatý potencionálek alespoň trochu nevyužít? Když jsem tak hezky zabrousil právě k tomu, že jsem se z nevysvětlitelných důvodů…
-
Nebelvírská kolejní akce aneb důvěřůjte svému kamarádovi, snad vás neupálí
Věřte nebo ne, udržet si přátele je těžké, obzvlášť když se vaše hlava věčně vznáší v oblacích. Když už si tedy nějaké najdete, rozhodně nesmíte zaspat akci své koleje, nebo přijít pozdě na sraz s kamarádkou, která vás pozvala na návštěvu kuchyně. Ne, že by se mi některá z těch věcí někdy stala, to vůbec. Když už tedy zapomenete, nezbývá než doufat v to, že vám bude odpuštěno a obětavý kamarád vám i popovídá o tom, co dělo. Za normálních okolností bych se o to ani nezajímala, ovšem jsem jaksi zapomněla na fakt, že stále působím v redakci, kde se čas od času chce, abych napsala nějaký ten článek. Třeba…
-
Tajemství Bradavic – Tajemství? Spíše pořádná emocionální jízda
Příběhů, ze kterých vám bude běhat mráz po zádech, na světě moc není. Sice tu záleží na každém člověku, protože každý jsme jiný a zcela odlišný od ostatních, ale i tak – když dáme na doporučení jiných, občas při čtení pak přebereme jeho dojmy. A mrazit nás bude jen proto, že to řekl někdo před námi. Abych však neodbíhala příliš od tématu – mrazivých příběhů je málo, ale ten, o kterém bude dnešní článek, k nim má sakra blízko. Když jsem ho četla poprvé, což už je pěkně dávno a přesnější datum ze mě zkrátka nedostanete, netušila jsem, do čeho jdu. Opravdu, ostatní ff psali lidé, o kterých jsem slyšela,…
-
Jakým nejefektivnějším způsobem (ne)ztratit body?
S přelitím času ze statusu prázdninového do školního jsem se rozhodl ukázat nově příchozím (ale i starým pardálům) jak nejefektivněji (ne)přihoršit svojí koleji, sám sobě a v neposlední řadě (ne)pokoušet nervy nebohých profesorů. A mejch. Hlavně mejch. Uvědomte si, že to já vás potom budu nahánět, tak nezapomeňte při pročítání daných řádků – nebo provádění nekalostí – používat rozum. Večerka – zásadně neopouštějte školní pozemky dříve, než hradní zvon odbije jedenáctou hodinu večerní. Nezáleží na tom, jestli je podzim nebo zima, kromě nařknutí z nezodpovědnosti, ztráty bodů vám i pěkně omrzne sedinka. A to se vyplatí. Pokud na vás zaútočila nuda, osobně doporučuji během vyučování vymýšlet vtipné vzkazy související s…
-
Roztančený rej víl aneb jak dopadl letní ples?
Nad naším milovaným hradem padal soumrak, vedro venku už nebylo neúnosné a pro většinu studentstva to znamenalo jediné – očekávaný letní ples je tady. Pro někoho sice ne tak očekávaný jako pro mě, ale i tak se spousta, velká spousta odvážlivců vydala k jezeru. Patřičně vyfintění, jak se na takový ples sluší, bylo potřeba, já měla černé šaty bez ramínek, poseté růžovými kytičkami na dolním okraji, musela jsem trochu jít s tématem. A mému doprovodu se moc líbily, tak co více si přát? Sotva jsem vyšla z hradu a otevřel se přede mnou výhled na jezero, spatřila jsem spoustu lístků, kytiček, barviček a velkou bránu, kterou se vcházelo na místo…