Minule jsme měli příběh, kde šlo hlavně o umění lhaní, pokoru a vypořádávání se s tím, kdo doopravdy jsme (tedy, ne my, ovšem naše postavy). Dobou, kdy se odehrával, se pán zla pomalu vracel k moci a kouzelnický svět stál na sklonku války, přesně jak to známe z originálních knížek. V dnešním se posuneme po časové ose kousek dále, nejspíše přímo do válečného období, které je však odlišné od toho, co známe od Rowlingové, a doby, kdy se vlastně můžeme spolehnout jen na naše nejbližší.
Hlavními a ústředními postavami je ta banda červených chlípníků, kteří, jak se zdá, již trochu vyspěli, ovšem tomu já až tak moc nevěřím. O kom tedy mluvím? Partička červených Smithů upustila od svých praktik a bojují na všech frontách proti čaroději a jeho stoupencům, kteří pomalu ničí kouzelnický svět tak, jak ho známe. Rodiče se musí o své děti bát, neboť tito zloduši unáší mladé studenty a dělají si z nich večeři, tedy, ehm, mučí je.
Samotný příběh obsahuje tak velké množství postav, že války, která se zprvu zdá být hlavním tématem, je tam nakonec pomálu a celý příběh je vlastně o pocitech. Vypořádávání se se zodpovědností, o kterou se nikdo neprosil, a ztrátou blízkých, která rve srdce. Setkáte se s postavami, které už dnes na našem milovaném projektu nepotkáte, ale i s těmi, které patří mezi výraznější tváře.
Mou pozornost upoutaly noviny na Lyonnellově nočním stolku. Na hlavní stránce se pohybovala obrovská fotografie muže. Francouzského černokněžníka. Nad ní byl titulek Další útok. Víc jsem neviděl, protože noviny byly přeložené napůl. Ale věděl jsem, že je pod fotografií začátek článku.
Francouzský černokněžník Liberian unesl další dva studenty Bradavické školy, tentokrát Eleanor Roads a Dileadru Elessedil. Zda jsou tyto dívky stále naživu zatím není známo. Více na straně 19. a 20.
—
“Víš, přemýšlel jsem nad tou El a… myslíš, že… myslíš…” zalapal po dechu.
“Myslím, že žije,” odpověděl jsem rychle.
“Jak si tímhle můžeš být tak jistý?”
V duchu mě napadlo, že je to moc velká potvora na to, aby ji zabili, ale mlčel jsem.
-Alohomora mor, kapitola pátá
Pokud na válečnou dějovou linku přeci jen moc nejste – chápu, ne každý je jako já, která tyto temné příběhy skoro doslova žere – má pro vás tento příběh též vzpomínkovou část. Rozvíjející se vztahy a útrapy, co doprovázely hrdiny za školních let, vám toho dost vypoví o tom, proč se postavy chovají tak, jak se chovají. Což někdy znamená i mírně nelogicky a neřekla bych, že v současné době a naší herní realitě by toho některá z těch postav byla schopná.
Dnes již notně historické události a zastaralé informace v příběhu ve mně vyvolávají vzpomínky, při kterých se občas culím jako idiot a jindy si zase říkám, jak mohlo vše popsané být pravdou. Nostalgické chvilky pro starší hráče jsou opět zaručeny a nováčkům se díky tomuto třeba povede dostat do obrazu.
“Joey! Joey! Joey!” volal na mě Henrik, který právě vyběhl na chodbu, “představ si, že jsem dnes neztratil ani jeden bod u Severuse!” zazubil se na mě, když za mnou běžel dlouhou chodbou.
“Pane Hardene, po chodbách se neběhá a nekřičí, srážim vám deset bodů!” ozval se za ním hlas Severuse Snapea.
Henrik se na mě otráveně podíval a srovnal si tašku na rameni.
“Hm, tak třeba příště,” zamumlal naštvaně a v doprovodu mého smíchu pokračoval už o něco klidnějším krokem.
Hned za rohem už však zase poskakoval a něco mi šťastně vyprávěl. Bylo mu sice třináct, ale neměnilo to vůbec nic na jeho povaze. Byl stále jak naspeedovaná veverka. Jen jsem se šťastně usmíval, užíval si, jak mi z nádvoří svítilo sluníčko do obličeje pokaždé, když jsem vyšel zpoza sloupu, a odpovídal na pozdravy. Henrika jsem moc nevnímal, jen takové ty útržky jako: “Otrávit, Joey rychle, Joey, Zmijozel, Joey, průjem, Joey, Snape, Joey, lektvary, Joey, Joey, Joey. Posloucháš mě, Joey?”
– Alohomora mor, kapitola první
Opět doufám, že jsem vás spíše neodradila, protože tenhle příběh je pecka a i přes nepravidelné vydávání (s tím by se něco dalo dělat, ne, Joey?) je škoda si ho nechat utéct. Rozhodně mi za to čtení stálo a zhltla jsem všechny současně vydané kapitoly naráz, což je u tak nepozorného a roztěkaného člověka super vzácný úkaz. A tomuhle příběhu se ho povedlo udělat.
(Pro přechod k příběhu klikněte na obrázek.)
Argentová
0
