Tak tedy… Zdravím vás, pupíčci. Kromě nového rozhovoru vám přináším strašlivou a srdcervoucí zprávu. Madam Gwenda se bohužel roznemohla, a jelikož zdraví je na prvním místě, její pralinky na druhém a někde vzadu za třemi kupkami hnoje rozhovor se slečnou Perrea, tak se nemohla dostavit. A kvůli nemilosrdným uzávěrkám vám dnešní článek přináším já, Howard Wilkins, její osobní asistent.
Ačkoli je jasné, že tento rozhovor nedosáhne kvalit, na jaké jste zvyklí, přesto si jej přečtěte. Pěkně prosím…?
Dobrý den, slečno Perreo, tak vás pěkně vítám na rozhovorech s Gwendou! Jak vidíte, já nejsem madam Gwenda, já jsem její asistent Howard Wilkins, madam Gwenda se merlinžel těžce rozstonala (setře slzu), a ne, rozhodně to nemá nic společného s žádnou kocovinou, je to vážné! Ale to jsem odbočil. Takže abychom to nezdržovali, řekněte nám něco o sobě! V jaké koleji studujete, v jakém ročníku studujete, chci slyšet všechno!
Dobrý den, pro začátek – slečno Perrea. Je to nesklonné cizí, konkrétně řecké, příjmení. Děkuji. No, slyšela jsem o slečně Gwendě, že má fakt velký ko- totiž fakt peprný otázky, tak snad budete hodnější než ona. No, studuji v Havraspáru ve třetím ročníku, ale to jistě víte, když jste si mě zvali. To není úplně zajímavá otázka, doufám, že to dále bude zábavnější.
Zábavnější… no, tady mám poznámku, že prý nemáte ráda, když se vás někdo ptá na vaši krátkou prefektskou kariéru. A tady je instrukce… ehm… se vás zeptat, co nám můžete povědět o své krátké prefektské kariéře? Je pravda, že v tom hrála roli neopětovaná láska Jamese Totha? Nebo k Jamesi Tothovi? HM?!
Ehm, to je velmi nevhodná otázka, aby bylo jasno. Moje prefektská kariéra skončila z nešťastných rodinných důvodů, nikoli kvůli tomu ignor- Jamesovi. Já s Jamesem nic neměla, nemám, žádná neopětovaná láska se nekoná, a vůbec. To je pěkně hnusný od vás totok. Vy máte možná tak neopětovanou lásku k tý vaší Gwendě! My se s Jamesem spíš nesnášíme než cokoliv jiného. Aby bylo jasno. A silně se mě dotýká, že se na to ptáte. Je to od vás sprostý. Tse.
No dovolte, neopovažujte se tahle mluvit o madam Gwendě, na rozdíl od vás je to rozená dáma! Sama jste přeci chtěla, ať vám dávám zajímavější otázky, a vůbec, co se škádlívá, to se rádo mívá. A nerozčilujte se, ještě vás tu trefí a já to budu muset řešit. Raději mi řekněte, jaké povolání plánujete do budoucna?
Pfe, rozená dáma. Vám dala určitě instrukce na takový dotazy, tak to je stará vrána, ne dáma. Tse. A co se škádlívá se možná rádo mívá, ale u mne a Jamese to tak není, nebylo, nebude a vůbec. Rozčilovat se budu, jak chci. Nejste moje máma, abyste mi něco zakazoval. Tse. (Odmlčení a zhrzený obličej) Povolání? Buď si otevřu sázkovou kancelář, která se bude věnovat sázení na famfrpál, nebo sama budu profesionální sázkař.
Nebuďte drzá, nebo rozhovor s vámi ukončím a vaše odpovědi zcenzuruju! A ano, sázky, o tom tu také něco mám. Podle vyjádření jedné vaší nejmenované spolužačky byste „prohrála i vlastní rodiče, kdyby bylo možné je vsadit do hry“. Co je na tom pravdy? A kde vlastně vaše posedlost sázkami začala?
No dobrá, nepeskujte už. A to není žádná pravda! Zaprvé, moji rodiče jsou moc daleko na to, abych je prosázela, a za další bych to nikdy neudělala. Umím v tom chodit. Sázím jen vlastní prostředky nebo peníze, který mi rodina pošle. A většinou je vyhraju zpátky, nebo dokonce zhodnotím! A budu se v tom zlepšovat. Protože trénink dělá mistra! A nenazvala bych to posedlost. Jen mě to baví, vynáší to někdy i peníze a je to fajn způspob, jak si užít jinak nezáživný famfrpálový zápas. A kde to začalo? Škola za to může! Ta nám umožnila a poskytla mechanismus na sázení. To vlastně je vina systému naší školy. Tak.
No tak to vidíte, jeden by čekal, že děti posílá do školy vzdělat, a ony se tam zatím naučí gamblerství! To jsou mi věci. Ale popojedem, naše čtenáře samozřejmě zajímají všechny peprnosti a pikantnosti! Takže mi povězte, slečno Perrea… máte ráda pikantní jídlo? (Zkontroluje poznámky. Zarazí se.) A co chlapce, ty máte ráda? Kromě pana Totha, to jest.
Že? A jeden by to sváděl na mne a moji vůli. No, pikantní jídlo moc nemusím. Radši sladké, ale chlapce? (Zaražení.) No, pana Totha ráda nemám. To už jsme si ujasnili a dost už s ním. Ale jinak se mi chlapci líbí, ale s žádným nechodím a žádný, který se mi líbí, o tom neví.
Tak vidíte, tady máte jedinečnou příležitost si vylít srdíčko! Alespoň naznačte, kdo by mohl být vaším vyvoleným, kdyby o tom tedy věděl.
Hele, to nevím, jestli vám chci sdělovat. Jeden je mladší, jeden je stejně starý a jeden je starší. Jeden je z Havraspáru, jeden je z Nebelvíru a ten, co se mi líbí nejvíc, je ze Zmijozelu. Ale víc neřeknu! Jsem se ještě nevyslovila a ani nerozhodla, tak co bych to troubila do světa tady. A kuš už.
Já vám dám “kuš”, ještě nás pár otázek čeká, kušujte vy a odpovídejte! Koukám, že nejste moc vybíravá, jen tedy ten Mrzimor vás moc nevzal, co? Zkuste nám aspoň třemi slovy popsat vašeho vysněného prince na bílém koni, třeba se v tom některý pozná a vysloví se sám.
Já vám odpovídám, přece! Vy ze mě jen taháte informace, který nikdo neví! Ale budiž tedy. Tři slova jo? O jednom, nebo o všech? Víte co? Popíšu dva. Jeden je střelec, spiderman a král tučňáků. Druhý je muzikant, pihatec a štír. A to vám musí stačit! Jste opravdu velmi zvědavý. Ale pokud se někdo poznává v popisu, rozhodně pošli sovu! (Smích)
Však je to moje práce, když je teď madam Gwenda indisponovaná (vzlyk). Ale ať netvrdíte, že vás zbytečně trápím, poslední otázka: Jak byste popsala třemi slovy sebe?
Chm, dobrá no. To, že je to vaše práce to připouštím. Já se mám popsat třemi slovy? Fuuu, tak asi energická, spirituální a kamarádská. Basic, no já vim. To je všechno? Jste to rovnou mohl pojmenovat Aspia a její milostný život. Tse.
No, jestli si přejete, já madam Gwendu poprosím, aby tento díl Rozhovorů s Gwendou pojmenovala právě takhle… ať už tak nebo onak vám ale děkuji za rozhovor, tady si vezměte lízátko za statečnost a na shledanou!
No, děkuju, lízátka já ráda. Na shledanou!
Tak to vidíte, milí čtenáři. Je jasné, že jakkoli se slečna Perrea snaží tvářit jako ukázková studentka, má našlápnuto cestou šikmé plochy – kdo ví, co s ní bude, až jí dojdou peníze na sázky! Jsem si ale jistý, že až se zotaví, bude pro vás madam Gwenda sledovat i tohle.
Bylo mi ctí, ehm, pupíčci!
Váš Wilkins
Nonrpg: Tuto část vaše postavy nevidí.
Ty mi samozřejmě ještě neprchej, Aspi, protože tebe čeká ještě povinná nonrp otázka! Kromě toho, že jsi duševní matičkou Gwendy a její rubriky (což, pro vás neznalé, je pravý důvod, proč Aspii vyzpovídává podpantoflácký asistent Wilkins a ne právě mocnoprsá Glauco), kdo jsi, co děláš, kam kráčíš? A nejen na reveliu, zajímá mě i tvůj reálný život, pokud jsi ochotná se podělit, mrky mrky.
Čau Fantome! Já ti moc děkuju, že jsi otočil ty role. Být na druhé straně je taky sranda. Každopádně já jsem holka, která studovala rockovej zpěv na konzervatoři, ovládá osm hudebních nástrojů (klavír, kytara, housle, bicí, baskytara, flétna, ukulele a foukací harmonika) a odmala se věnuje hudbě. Momentálně tedy ne profesně, to moje kroky směřují trošku někam jinam, i když pořád do uměleckých sfér. Taky jsem sedm let jezdila s kočovným divadlem a hrála princezny, pasáčky ovcí a čertíky. Momentálně dělám tatérský kurz a bude ze mě tatér. Jinak moc ráda čtu, v podstatě jen fantasy a to pořád to stejné dokola, ráda koukám na filmová zpracování těchto fantasy a nadávám u toho, strašně ráda nerdim a vedu dlouhý nerdský debaty s jinými nerdy (takže pokud tu někdo takový je, moje Dms jsou otevřený). Mám ráda ruční práce jako pletení, háčkování, korálkování, fimo, a tak. Moc ráda vařím a peču. A taky jsem skaut! No a to asi stačí. Co se Revelia týče, tak tady jsem něco málo přes rok a dostala jsem se sem přes reklamu na instagramu, myslím? Nejsem si jistá už. Ale jsem tu ráda. Jo, tak to už je asi fakt všechno.
7
