Zdraví vás váš nejmilejší a nejúžasnější kolejní profesor Havraspáru, avšak dnes, netradičně, s článkem! Ano, je to tak, i profesoři mohou přispívat do Sonoru a já jsem jedním z nich. Když se v redakci nadhodilo téma, že by byl potřeba další rozhovor, na svém korektorském křesle, tiše opravuje práce ostatních, jsem nastražil ušiska a vyvalil oči. „Cože? Další rozhovor?“ Už mě nebavilo jen tak se povalovat po redakci a hledět do prací ostatních. Měl jsem chuť vytvořit něco nového něco svého, něco originálního, něco… SERDŽOVSKÉHO. Jak už jste si mohli všimnout, rozhovor jsem dostal a měl jsem si vybrat, s kým jej udělám. Volba byla jasná – naše nejkrásnější zástupkyně ředitele, Adria Nobel.
Pár dní zpátky jsem si to štrádoval volným krůčkem k jejímu kabinetu, zaklepal na dveře a ona mě s nadšením uvítala, i když v obličeji byla možná trochu strhaná ze vší té práce, kterou musí dělat. Nedivím se. Abychom pokračovali dále, pozvala mě dovnitř a nabídla mi čaj, kávu, prostě cokoliv k pití. Zasmál jsem se, džentlmensky poklepal na prázdné hrníčky, jež stály před námi na stolku a bez jediného slova jsem je jednoduchým kouzlem oba naplnil čajem. Jakmile jsme oba měli co pít, pustili jsme se do rozhovoru.
Astronomická věž – představuje pro Vás místnost plnou lásky?
Astronomická věž? Víte snad něco… (nepatrné ošití se) Tedy, chci říct, že Astronomická věž je pro mě jakoukoliv místností, ale plnou lásky příliš ne. Přeci jen, spousta z nás se tam chodí vybrečet, vyřvat, přemýšlet nad sebevraždou, nad pomíjivostí lidského života a další moc pozitivní věci, no ne? Ale ručku na srdce, nějaká tajná schůzka by tam byla moc hezká, kdyby to nebylo tak moc frekventované místo, na kterém ten pokoj mít nebudete, i když si myslíte, že ano. Vlastní zkušenost.
Rozčilují vás zdvižená prkýnka na záchodě?
Víte, já jsem taková šťastná žena, která se s tímhle nikdy nemusela potýkat. Chodím zásadně na ženské záchody, kde se tyto úkazy nedějí a doma nemám chlapa, který by je zvedal, takže jak jsem řekla. Jsem šťastná žena bez zvedlých prkýnek.
Který váš student je jednoznačně nejlepší?
Víte, jak většina lidí říká, jak jsou všichni stejně skvělí a nikoho nemají nejraději? Tak to je kec, protože vždycky máte jednoho studenta nejraději, a tak je to i u mě. Jednoznačně nejlepším studentem…studentkou… je slečna Isabelle Arden, kterou jsem měla to potěšení učit mytologii. Tahle slečna je nejen vskutku příjemná, ale také velice inteligentní, v té hodině se mnou komunikuje a je radost číst její práce, takže co víc si člověk může přát? Potom za zmínku stojí i pan Chambers, pan Argent či slečna Lerritston, kterou jsem sice učila jen krátce, avšak její práce mě vždy velice pobavily.
Jak snášíte přítomnost profesora Chamberse, když víte, že může vidět každou Vaší myšlenku? Dá se to vůbec snést? Už jste zkoušela onu slavnou alobalovou pomůcku na hlavě pro zabránění téhle schopnosti?
Popravdě ji snáším naprosto skvěle. To víte, díky svým přednostem odvedu pozornost od svých myšlenek a Wolf pak nemá ani pomyšlení na to, hrabat se mi v hlavě. (smích) Ale ne, máme s Wolfrickem úmluvu o tom, že mi do hlavinky nebude lézt a já na něj za to nebudu křičet, což se mi zdá docela férové, no ne? A tuhle metodu jsem ještě nikdy nezkoušela. Jednak nebyl důvod a jednak mi alobal neladí k pleti.
Se kterou z kolegyň si nejvíc rozumíte? Máte v profesorském sboru nějakou pravou přítelkyni?
Ach ano, mám v něm svou dlouholetou kamarádku, pro všechny známou jako Yesenia Morse. Takhle blonďatá slečna mi dělá parťačku už opravdu dlouho a je to někdo, koho můžu nazvat opravdovou přítelkyní. A i když mi teď neskutečně leze na nervy svým věčným kecáním o svatbě, tak ji snáším. Horko těžko, ale snáším.
Opravdu máte Nobelovu cenu? Za co?
Milí zlatí. Dnes vám prozradím jedno velké tajemství. Nobelovu cenu jsem nikdy nevlastnila, nevlastním a zřejmě ani nebudu, pokud se tedy nebude dávat třeba za nejhezčí pár koupených lodiček. Nevím, kdo tuto zprávu začal rozšiřovat, neboť já sama jsem to určitě nebyla a tímto bych vás i chtěla poprosit, abyste si tyto otázky na mou maličkost odpustili, protože věřte mi, že neustálé odpovídání „ne, nemám Nobelovu cenu“ je unavující, nudné a momentálně už to ani není vtipné.
Jaká byla Vaše reakce na povýšení na vrchní vyšetřovatelku a následně na zástupkyni ředitele?
Byla jsem zaražená a co si budeme, slušně mě to posadilo do židle, ale zase nebudu říkat, že jsem to nečekala. Víte, starej Albertson už dosluhoval a byla potřeba ho nahradit a kdo lepší se tam momentálně vyskytoval? No nikdo, takže volba padla na mě a myslím, že můžeme být všichni jen spokojení.
Kdo z profesorů je Vám, mimo profesora Chamberse, nejsympatičtější?
Krom‘ Chamberse? To bude docela těžké, není moc profesorů, se kterými bych se vídala ráda či dobrovolně. Což vylučuje nebohého, zblázněného Lockharta. Jedním z nich je určitě pan profesor Albertson, protože ten jeho knír je opravdu něco. Uhm, pardon, nechala jsem se unést. Chci tím říct, že je to velice sympatický muž se zvláštním smyslem pro humor. A další jste, kupodivu, vy, Sergi. I přes fakt, že jste mi nafoukl hlavinku, nepopřu, že jste vskutku zajímavý jedinec. Co zajít na skleničku, hm? (mrknutí se smíchem) Ale ne, jste milý muž a tím bych to uzavřela.
Touto větou jsme rozhovor ukončili, následně proběhlo už jen rozloučení se s letmým polibkem na tvář (doufám, že to tu nečte Wolfrick) a pak jsem odešel. Každopádně rozhovor jsem si užil, zasmáli jsme se, popovídali si a dokonce se i naštvali.
Letem světem – Adria je super.
Serge Aaron Picard
kolejní ředitel Havraspáru
