„Chcete se nechat zabít? Pak hledáme právě vás!“ aneb Nebelvír znovu v akci

Vlastně to vypadá jako obyčejný plakát na obyčejnou kolejní akci obyčejné koleje s obyčejným programem, který je ozvláštněn o obyčejná košťata. Všichni ale vědí, že Nebelvír až tak obyčejná kolej není. Kdo by mohl tušit nějaký zádrhel?

Sraz byl u Černého jezera, jak již plakát napovídá. Přes počáteční obavy hojné neúčasti se nás nakonec sešlo tak akorát. A pod dozorem mé levé ruky, Trevora, se studentíci mohli vrhnout na své samolety vzhůru do oblak. Někdo musel zařídit, aby bradavická oliheň přes prázdniny neumřela hlady. Na břehu bylo poskládáno několik pytlíků s jídlem a musím podotknout, že všichni Nebelvírští se tohoto úkolu zhostili s obrovskou zodpovědností. Oliheň byla naším dobrosrdečným činem nadšená. Radostně máchala chapadly ve vzduchu, načež slečnu Danielle dokonce sevřela v náručí ve vřelém objetí! Víc lásky byste nikde jinde neviděli.

Když už byla obludka dosyta nažraná a oslizlá slečna Faileon se úspěšně připojila zpět ke skupině, pokračovali jsme směrem k vrbě Mlátičce. Má pravá ruka, Lisa,  dospěla k názoru, že by nebylo od věci udělat takový miniaturní famfrpálový nábor pro příští rok. Vrba byla ověšena modrými balonky o velikosti zlatonky a účelem změření zkušeností a talentů bylo jich ukořistit co nejvíce. Vše ale proběhlo v rámci bezpečnosti, proto bylo veškeré studentstvo vybaveno ochrannými helmami a brýlemi. Zábava byla v plném proudu, někteří dostali po hlavě, ovšem každý něco ukořistil, kromě Lisy. Vyhýbání by jí šlo na jedničku, ale chytání… (Pozn. pod čarou: Lisu určitě nenominovat na post chytače.)

Pokračovalo se dál, samozřejmě. Cesta vedla k Zapovězenému lesu, kde študáky čekala stezka odvahy. Správný Nebelvír ji má prokázat, spolu se schopností spolupracovat. Nebylo by tak na místě, abych svoje svěřence doprovázela, celou cestu jsem však prošla předem, abych si byla stoprocentně jistá, že je nic neohrozí na životě. Alespoň v tu chvíli, nu. Prvním stanovištěm byl slalom skrz různě umístěné obruče všech možných velikostí. Dle slov ostatních se tam k tomu zjevila vlčata, nemám nejmenší tušení, jak je to možné, ale nikomu se nic nestalo. Prý. Železné kruhy je dovedly až k houfu mých přátel kentaurů, kteří jim položili následující otázku: Je to studené i horké, je to bílé i tmavé, je to kámen i vosk, ale jeho pravou podstatou je maso a barvu má červenou. A abyste věděli, že nejen v Havraspáru mají chytré hlavičky, skutečně se červeným podařilo rozluštit znění a získat klíč. Ptáte se k čemu? To zjistili hned za prvním houštím. U příhodného jezírka totiž moji milí kolegové chovají peruánského zmijozubého. (Pozn. pod čarou: Do konce prázdnin na něj zapomenou. Alespoň ho nepůjde nikdo hledat.) Drak byl samozřejmě omráčen dostatečně silným lektvarem od kolegyně Linderoth, takže malí hrdinové se mohli v klidu zmocnit truhly, jež se skrývala v jeho spárech, obrazně řečeno. Odemkli ji klíčem, objevili přenášedlo v podobě zlatého lva a pomocí toho se přemístili na Dřevěný most.

Tak jsem je už netrpělivě vyhlížela, vrátili se všichni. Vrcholem naší kolejní výpravy za dobrodružstvím byla aktivita poslední – obdoba mudlovského bungee jumpingu. Nejlépe to vystihla primuska Lisa Carter: „Vidíte, jak se to tam dole lehce třpytí? To je polštářové kouzlo. Nebojte, nesesílala jsem ho já. Je tam ve čtyřech vrstvách a každou tu vrstvu seslal jinej profesor a žádnej z nich nebyl Lockhart. To abychom měli jistotu, že to bude fungovat. A je to otestovaný, mimochodem.“ Musím se přiznat, že tato aktivita se dočkala zřejmě největšího nadšení, kterému podlehla i má maličkost. Zkusili si to všichni přítomní a světe div se – nikdo se nerozplácl o zem! Dítka radostně výskala a zářila štěstím. (Pozn. pod čarou: Donést Filchovi čokoládu za rušení nočního klidu.)

A tím končí i mých pár slov k závěrečné akci školního roku. Poděkování patří jak Lise, tak Trevorovi, jejich pomoc při organizaci zajistila jeden velký úspěch. Také bych si dovolila i poděkovat všem, kteří na akci přišli a nakonec i celé mojí červené koleji za rok, který sice nebyl bodově nejúspěšnější a nepatřil ani mezi nejklidnější, nicméně jsme jej všichni zvládli.

Charlotte Floyd,
kolejní ředitelka Nebelvíru

0