Odpovím hned, ano, je. Dovolená jako dovolená, ne? Těžko říct, kdo z rodičů uznal za vhodné jet na sever, ale já se tomu rozhodně nehodlala bránit. Ale všechno hezky popořadě.
Naše první cesta směřovala od nás, z Čech, do Gdaňsku, kde jsme měli ubytování. Sice jsme byli všichni do jednoho znavení, ale procházku na pláž jsme zvládli. Bylo ukrutné větrno a o to větší zima, ale řekli jsme si „proč ne“. A to je první den, kdy jsme všichni umrzli.
Druhý den již mělo svítit slunko, k mému překvapení bylo i docela horko. A jelikož jsme nebyli v centru, čekal nás výlet do centra Gdaňsku. Předem říkám, mezi tzv. Trojměstím (tj. Gdaňsk, Sopoty, Gdyně) se dá pohybovat přímo pro to určenou dopravou (SKM), kdybyste se tam někdo také chystal.
Ještě si dovolím vyzdvihnout den třetí aneb výlet lodí na Hel a vlakem zpět. Jedna z mála věcí, která nás na Helu zajímala, bylo tzv. „Fokarium“, záchranná stanice pro tuleně. Vytipovali jsme si čas krmení, kdy toho je vidět nejvíce. Pět zlatých, které platíte jako vstupné by se dalo považovat spíše jako příspěvek na dobrou věc, takže jsme to tak i pochopili. No, pro člověka, co miluje tuleně, ta tolik roztomilá zvířata, to byl ráj na zemi. A později ve vlaku se příjemně též usínalo. S novým plyšáčkem. Nepřikládám fotku plyšáka, ovšem agresivních labutí dožadujících se chleba.
Myslím, že nikoho moc nezajímá, co jsme dělali zbytek dní, proto bych se chtěla spíše pozastavit nad jinou problematikou. Kdo mě zná, ví, že se zajímám o ekologii a životní prostředí. A možná proto mě zklamalo špinavé Baltské moře. Sem tam odpadky, ale hlavně: Člověk by čekal modrou vodu, ne zelenou. Všimla jsem si toho další den v Sopotech na molu, kdy jsem na to byla upozorněna. A pak jsem se začala více dívat okolo sebe. Pytle s odpadky volně ležící na ulici, a přitom byly ani ne padesát metrů od jejich polohy popelnice. Samotné popelnice na plasty se vyskytovaly málo… A přitom většina věcí je balena v plastu. Těžko říct, kde Polsko jako takové v tomto selhalo.
Ale jak to zhodnotit. Kromě odpadků, které člověka trochu odrazovaly, to byla úžasná dovolená, kterou bych si klidně zopakovala. A tentokrát klidně i s krmením labutí, abych měla vzpomínku – tu bolest, jaká by přišla v momentě, kdy by mě ta labuť kousla. To by byl teprve zážitek.
S krásnými vzpomínkami
L. S. K. Green