Ženevské jezero. To je taková velká louže, která leží na jihu Švýcarska. Přesněji u hranic s Francií, takže vás asi nikoho nepřekvapí, že v celé oblasti, konkrétně v kantonech Vaud a Ženeva, se mluví francouzsky. Nebo třeba i překvapí, stejně jako mě, když jsem si myslela, že si tam všude s mojí němčinou vystačím. Ale ne, tak to prostě nefunguje – i když totiž prodavačce několikrát vysvětlíte, že s francouzštinou u vás nepochodí, stejně vždy plynule pokračuje a vy jste nakonec rádi, že s trochou štěstí aspoň zjistíte, kolik vlastně máte zaplatit.
I když jazyková bariéra může zprvu odradit od dalšího prozkoumávání kouzelného jezera, rozhodně stojí za to to hodit za hlavu a jít dál – nakonec totiž zjistíte, že lidé jsou vcelku i milí, a to i přesto, že jim většinu času nerozumíte. Ale to vám plně vynahradí každý pohled na jezero. To je tak velké, že z každého místa na břehu působí jako moře obklopené spoustou hor, na kterých jsou vinice, a měst, která hýří kulturou.
Z míst, jež jsem já mohla navštívit, bych začala popsáním Laussane. To je hlavní město kantonu Vaud, velké, rozlehlé s velkou spoustou zajímavých rostlin, které rostou na ulicích. Nikde jinde podle mě neuvidíte růst sakuru vedle palmy – zvláštní kombinace, ale nakonec vcelku milá.
Že nevíte, co je to ten kanton, který jsem už několikrát zmínila? Kanton je ve Švýcarsku něco jako členský stát. Švýcaři totiž mají podobné státní zřízení jako USA. Na tak malý stát podivné, ale jim to tam docela funguje.
Ovšem zpátky k Laussane. Důvod, proč toto město opravdu stojí za to navštívit, je fakt, že se v něm nachází Muzeum olympijských her. Nejste sportovní fanoušci? To nevadí, já taky ne, ale přesto jsem po chvíli po muzeu běhala nadšená jak malý děcko. Zkrátka se vám to dostane pod kůži, ať chcete, nebo ne.
Moje další kroky mířily na vinice. Na těch toho sice není tolik k vidění, jsou to jen takové dlouhé nekonečné pásy malých stromečků, kamenných zídek a cestiček, ale právě ty cestičky jsou důležité. Dá se po nich totiž jít na krásnou procházku, kdy jdete víceméně po rovnice – ať už začínáte kdekoliv, nejdřív vylezete nahoru na vinice a pak pokračujete po vrstevnici, je tedy úplně jedno, odkud se rozhodnete vyrazit. A cestou pořídíte velkou hromadu jedinečných fotek, které nikde jinde na světě nemáte šanci vyfotit.
Po slezení z vinic na mě čekala zácpa ve Vevey – to je další město na břehu. Já z něj sice viděla jen tu zácpu a sídlo společnosti Nestlé, ale za zmínku stojí proto, že je potravinářskou oblastí celého kantonu. Takže pokud chcete nakoupit zajímavé švýcarské sýry nebo čokoládu, jejíž značku pravděpodobně nebudete znát, určitě bych doporučila se projít po městečku mezi krámkama.
Město Vevey volně přechází v jedno z dalších, moc pěkných měst. Tohle možná bude spíše známo fanouškům Queenů, kteří zde měli nahrávací studio – kam se dokonce můžete jít i podívat (a ztratit se u toho v casinu jako já, protože ono samotné studio se nachází v jeho prostorách). Kromě toho je tam na břehu velká socha Freddieho. O jakém městě tedy mluvím? Montreux.
Nejdražší a nejproslulejší. Spousta slavných osobností zde má svá letní sídla, jsou tam hotely, velké obchodní domy a nákupní třídy. Když vás omrzí nákupy, tak můžete zavítat na promenádu na pobřeží – která se táhne podél celého města a navodí pocit, že se skutečně nacházíte u moře.
Po promenádě se dá dostat až k vodnímu hradu Chillon. Ten stojí na skále a je docela dost vystrčený směrem do jezera. V minulosti sloužil jako hrad, kde se vybíralo mýtné – po vodě ani po souši se nedal objet. V dnešní době slouží jako turistická atrakce.
A u té bych dnešní procházku kolem jezera ukončila. Nachází se u něj sice mnohem více zajímavých míst, třeba město Ženeva se sídlem OSN a svým urychlovačem částic, nebo malá městečka s prestižními univerzitami. Jenže článek není nafukovací. Bohužel.
O Ženevě a městečkách tak tedy snad víc někdy příště. Švýcarsko je totiž země, která vás svou kulturou, životní úrovní, pohostiností, přírodou a svým osobitým rázem rozhodně upoutá. A pravděpodobně, pokud někdy budete mít šanci si alespoň část břehu jezera projet, budete doufat, že se tam v budoucnu vrátíte.
Nikol
0